Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 12. srpna 2008

Ještě jedna zahrada

golfisticko - motoristická

O té golfistické části zahrady toho moc nenapíšu, protože já jsem jen ta minihonorace, ale tam, kde to bylo vyhrazeno milovníkům motorismu a hezké podívané, tam jsem si to užila dosyta.

Vyjela jsem pozdě. Z jednoho naprosto prozaického důvodu, nechtěla jsem jet sama a nikdo ze stejně naladěných přátel neměl čas. Bylo mi to líto, protože takovéhle akce jsou mnohem milejší, když je možné své dojmy s někým sdílet, pořádně si o shlédnutém popovídat, pochválit či pokritizovat.
Než jsem se vykodrcala, bylo skoro deset hodin a to je čas, kdy ti skalní šílenci už mají dávno všechno proběhnuté a zmapované a teď jen sedí u piva a více či méně nápadně dávají na odiv součástky, které se jim za ranního kuropění podařilo zakoupit. Vlastně možná ještě dříve než za ranního kuropění, nejlépe je totiž přijet na burzu už včera a mít pěkně pod palcem právě příjíždějící prodejce, jen takhle nic neuteče.
To ovšem můj případ nebyl, já se jela pouze kochat, tak jako všechny roky předtím, jen s jednou výjimkou a to loni, kdy jsem byla těsně před rozsypáním a rodit na trávě mezi veterány by bylo sice stylové, ale nic se nemá přehánět.   

Zaparkovala jsem předvídavě hned na kraji malého Slavkova a ušetřila si tak štrapáci v ucpaném centru. Malému Štěpánkovi se do kočárku moc nechtělo, ale když jsem mu přihrála do ruky oblíbeného černobílého plyšového pejska, tak vyměknul a nechal se upnout do těch protivných pětibodových pásů, co je tolik nesnáší a vždy se je snaží vehementně urvat.
Po centru se motalo obrovské množství návštěvníků a my s mrňousem jsme šli podobným tepmem, jako rodinka se malým, asi osmiletým chlapečkem. Každou chvíli provrněl kolem nějaký zajímavý stroj a když už jsme byli skoro u zámku, fikl to kolem nás jeden známý vystavovatel ve svém "lotusu". Kdo ví, jistě mé uvozovky pochopí.
Chlapeček byl u vytržení:"Tatínku, tatínku, viděls to? Co to bylo, to přece znám, jen nevím, jak se to jmenuje?!"
Tatínek mlčel a kluk stále dorážel. To už mi nedalo a otočila jsem se na něj:"Lotus sedmička, tedy taková replika..."
Chlapeček vyvalil oči a zajásal:"Jasně SEVEN!!! Já to věděl, díky."
Usmáli jsme se na sebe a já si dál hleděla svého a tlačila kočárek do kopce ke vstupní bráně.
A jak šli za mnou, po pár metrech slyším na svou adresu:"Tatínku, ta paní se teda vyzná v autech, co?"
Nebudu zapírat, že mě to příjemně pohladilo, tolik moc se těším až ze Štěpánka bude také takový zvídavý rošťák a já budu mít parťáka na všemožné akce.
Samozřejmě, že klučina nemohl vědět, že zrovna Lotusy a vůbec sporťáky jsou má srdeční záležitost a že je velmi pravděpodobné, že u něčeho jiného bych ani necekla .

$$OBR357189$$

Po projití bránou, už je to jiný svět, třídenní svátek techniky. Někteří vystavovatelé již tradiční, někteří s  klenotem, který se zde jen ukáže a pak už frčí někam do zámoří.

Třeba "aerosáně", prototyp, který se vyvíjel začátkem 40.let pod hlavičkou Wehrmachtu za účelem hladkého dobytí Sibiře. Než však byl prototyp otestován, východní fronta padla a do našich časů se dochoval jeden nedokončený kus a torzo výkresů. Přesto se firmě Ecorra podařilo vyrobit repliku pro zákazníka z USA, který si ji objednal pro své muzeum v Nashvillu. Více o zajímavém experimentu na stránkách firmy.

$$OBR357185$$ 

Těch exotů se sešlo opravdu hodně a teď nemluvím o tom desetitisíci návštěvníků, ale například o tomhle

$$OBR357186$$

nebo o tomhle

$$OBR357187$$

Atmosféra úžasná, nebyla nouze ani o krásné modely dobového oblečení a přehlídku elegantních dámských klobouků, kdy si přišli na své i přihlížející pánové, neboť manekýnkám to moc slušelo. Vše podkresleno živě zpívaným jazzem, počasí, lehoučce pod mrakem, jako na objednávku, úsměvy a stisky rukou... Jen já se tam sama trochu ztrácela.
Jednu chvíli mě ten pocit samoty tak přepadl, že jsem honem nevěděla, co se slzami. Ale přemohla jsem to milým telefonátem a pak už si žádné chmury nepřipustila k tělu a nechala se unášet dojmy z toho mnohobarevného mumraje... Nelituji, že jsem jela a příště zas, to už bude můj spoluspiklenec větší a určitě ocení, když mu koupím héliem plněný balónek, třeba ve tvaru stříbrného autíčka.

$$OBR357188$$  
 

20 komentářů:

  1. Slavkov? Počkej, teď se pustím do článku, nějak to beru pozpátku.

    OdpovědětVymazat
  2. Něco takového jsem na hlavní ose ještě neviděla... parking:) Ta první fotka je jak z první republiky, místo i ty krásné vozy, pohádka.

    OdpovědětVymazat
  3. Nooo,tam bys koukala, na parking! Mám fůru bezva fotek, asi si budu muset zlomit nohu, abych mohla posedět pořádně u PC a naházet to na Rajče.

    OdpovědětVymazat
  4. Klidně ti svou zlomeninu půjčím a nebudu chtít vrátit zpátky;) Já bych totiž raději taky na koupaliště nebo na výlet.

    OdpovědětVymazat
  5. čagi,já vím, že hřeším. Jen mi to připomnělo, když měla Alex 1 rok, tak mě kouslo něco infikovaného do lýtka a celá noha mi zhnisala, dostala jsem vysoké horečky a nemohla jsem chodit. Byl srpen, rodiče odjeli k moři, můj muž odfrčel se svou matkou na pobyt do Maďarska, když já nemohla a na mě zbylo to roční dítě, přesně takové, jako teď mrňous,si tři dny dělalo v bytě co chtělo, protože já zvládla s největším vypětím sil jen tak 3x denně vstát, něco chlebovitého mu dát do ručičky a to bylo vše. Hrůza, vedro, opruzená Alex, smrad z nepraných plen a já se nemohla pohnout, jak ta otrava bylo šílená. Jedním slovem peklo, pak nás zachránila sousedka.

    OdpovědětVymazat
  6. Hezké sáně. Kde to má kulomet?(barbar technický na auta se pozná, tak mi to odpusť:)

    OdpovědětVymazat
  7. Kamio,tobě tam chybí asi dělo, viď? Tak to nevím, škoda, že jsem to nevzala i zezadu, tam je takový hrabací buben, patrně inspirace vodním mlýnem :-)

    OdpovědětVymazat
  8. To už jsem Báro někde viděl. Není to náhodou v kopřivnici v tatře, tenhle hadraplán s lyžema a bez guľometu?

    OdpovědětVymazat
  9. To je na mě nějaké hutné. Měla bych přestat pofňukávat, že mám z nohy kotvu a dávat si pozor na hmyzáky a chlapy, kteří mají v povaze jezdit na dovolenou se svou matkou (?). Dneska už mi to nedalo a vyšlápla jsem si alespoň na kopec za domem...ale jinak se mi zdá takový způsob léta poněkud nešťastným.

    OdpovědětVymazat
  10. Čagi...letošní způsob léta jeví se obzvláště debilní... Zrovna tohle je akce, na kterou bych se taky někdy rád podíval. To by zas byl ftek plnej foťák, že bych ho neunes...

    OdpovědětVymazat
  11. Jo, Kamio,pamatuješ si to ze školních výletů dobře, jo to tam. Tohle byla replika.Čagi, to si tedy dávej pozor! Do toho Maďarska jsme samozřejmě měli jet spolu, ale když jsem nemohla...že? Je přece škoda odříct pobyt za pár korun, který platí zaměstnavatel. Dodnes nevím, jak si myslel, že o tu Alex budu pečovat. Letošní léto je pro mě neobvyklé, po mnoha letech ho zase prožívám jak se dá, a těším se, jako když jsem byla malá, co prázdniny přinesou.Galahade, to bys teda neunesl! Tak příští rok tě vyzvedávám ráno v Brně u autobusu a jedééém!

    OdpovědětVymazat
  12. No... já jsem pro!...ale bude se mi to muset ještě připomenout... tak začátkem příštího července;-)

    OdpovědětVymazat
  13. Galahade,spíš koncem června. Já mám ty reportáže drobátko se zpožděním *stydlík*

    OdpovědětVymazat
  14. Bárojestli to nebude tím, že místo nesmyslného čekání, aktivně plánuješ :-)

    OdpovědětVymazat
  15. [12] To nebylo ze školních výletů, já tam byl předloni (nebo předpředloni?). Kdepak já bych si něco takového pamatoval! Koukej!http://jdem.cz/accs1

    OdpovědětVymazat
  16. Mod,už se nedá na nic čekat. Deset let jsem pročekala a nic... tudy cesta nevede!

    OdpovědětVymazat
  17. Kamio,to je ona, noo! V kopřivnickém muzeu jsem byla kdysi a bylo zrovna v rekonstrukci, což bylo poznat a nic tam nechytlo, ale teď bych se tam někdy ráda podívala.

    OdpovědětVymazat
  18. Tak stačí říct, to je muzeum, kam se dá zajít vždycky, nejvíce mě tam bere kupodivu to letadlo;-)

    OdpovědětVymazat
  19. Kamio,to bude ideální, až z toho bude mít kousek rozoumku i malý tyránek. Ale jedno veliké přání ještě pro letošek s mrňousem máme - zoologickou zahradu!!!

    OdpovědětVymazat