Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 23. května 2007

Vetřelec II.

Zkušenost pro mě dosud nezažitá.

Dneska je to pro mě těžké, ale nejsem v tomhle první ani poslední.
Že se mi dcera postupem let pomalu měnila z dítěte na vzácně dobrou přítelkyni, to už zde na blogu padlo vícekrát. Spolu prožíváme spoustu věcí, máme své rituálky, malá tajemství, dokážeme jedna druhé poradit, co sluší a co ne, respektujeme se a celkově jsme hodně v pohodě... ale...

S Alexinými známostmi jsem nikdy neměla sebemenší problém.
Byli to prima kluci, se kterými se dalo popovídat, zasmát se, dokonce i někam jet a nemít pocit, že je s námi někdo "cizí".
Ono jich, pravda, zase tolik nebylo, ale kdykoliv se s nimi i dnes, po jejich odchodu z Alexiné blízkosti potkám, tak se normálně pozdravíme, někdy dokonce (překvapivě!) i pokecáme.
Přijde mi to normální a musím se přiznat, že pokud procházeli naší domácností, bylo mi to příjemné, nebyl problém nachystat večeři pro čtyři místo pro tři.

Ale...

Teď je to jiné.
Do naší vcelku uzavřené domácnosti přišla zcela odlišná krevní skupina.  Jiný druh humoru, jiný pohled na svět, občas pocítím i trochu odtažitosti z důvodu vyznávání naprosto jiného stylu života.
Trvá to už tři týdny, zatím se nijak neoslovujeme, za celou dobu jsme spolu prohodili jen "dobrý den" a "nashledanou", což není mnoho, uváží-li člověk, že ho potkává doma v trenýrkách v koupelně skoro obden.
Trápí mě to, ale nedokážu si k němu nějak najít cestu a on k nám asi také ne.
Nevím, kolik je v jeho rezervovaném chování ostychu a kolik despektu. Občas mám pocit, že 10:90.

Proč náš pes, který po každém příchozím skáče a vrtí ocasem, před ním couvá a vrčí?
Proč on se tomu směje? Mě by z toho spíš mrazilo.

Respektuji Alex a nejdůležitějí pro mě je, že ona se s ním cítí dobře.
Zase po letech jsem si u někoho všimla, že má zlý pohled. Alex mi na to řekla, že takový mít musí, když chce mít v práci autoritu, má-li pod sebou 70 lidí.
No, když musí, tak musí... zkusím si zvyknout.

Musíme k sobě najít nějakou cestu, když nás spojuje láska k jedné osobě.

Prý má rád k snídani koblihy.

Když minule nečekaně navečer přijel, šla jsem mu pro ně do obchodu... snad se to poddá...

35 komentářů:

  1. Ach-jaj. To poznám. Z tej druhej strany... Teraz, po dvadsiatich rokoch, mám pocit, že sa to nakoniec predsa poddalo. :-)))

    OdpovědětSmazat
  2. Co Ti na to mám říct?Vidíš něco co Alex nevidí, ach jo.

    OdpovědětSmazat
  3. Báro je to těžké. Oni totiž ty naše pocity, i když je potlačujeme, mají často pravdu. A když vrčí i pes, je to divný.Přeju tobě i Ťapce, aby vaše instinkty tentokrát lhaly.

    OdpovědětSmazat
  4. Báro,já se ostychu nikdy úplně nezbavil, co se týče rodičů přítelkyň. Bylo to různé. Ale kdyby mi někdo z nich skočil pro koblihy...:)No to by neskočil. Protože bych si tam skočil sám a nenechal se obsluhovat. A přibral bych třeba i půl nákupu pro ně. Dobře to dopadne, neboj.

    OdpovědětSmazat
  5. ono je to mozna opravdu tema 70ti lidma. Takovahle \"moc\" s mnoha lidma dokaze zamavat a holt pak \"pracujou\" i doma, kde nemusi. Jestli muzu radit - nesnaz se presprilis, nedela to dobrotu;)...

    OdpovědětSmazat
  6. Dýchej z hluboka,koukej kolem sebe a našlapuj opatrně... a buď Tě to pustí nebo si to potvrdíš... Ale hlavně nepanikař, jo;-)

    OdpovědětSmazat
  7. Lojzo,dvacet říkáš? To mě těší, že mám naději.Mikine, teď je otázka, co je dobře. Já s ním nejsem, rozhodující je, co vidí Alex. Všechno, co se stane bude jen její zkušenost, ať už dobrá nebo špatná.Do toho nikdo jiný vstupovat nemůže.Helazd, ráda bych se pletla...Kamio, on samozřejmě neví, že jsem pro ty koblihy šla, to by přišlo trapné. Ale snídaně mu chutnala, to zase jo, já u toho tedy nebyla, ale doneslo se to ke mně ;-)Mykee, já jsem spíš taková ta povaha jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Takže jistá dávka vstřícnosti a tím to hasne.Galahade, zkusím dýchat zhluboka... možná to pomůže. Já na to nejsem zvyklá, doteď to vždy byla pohoda.

    OdpovědětSmazat
  8. ty jo, přede mnou vrčej psi taky a to jsem docela hodná...akorát se jich bojim

    OdpovědětSmazat
  9. Barče, drž se - třebas jsou to jen těh. přecitlivění, jen nevím co je tomu psu :o) Já to mám už za 101 dní, a ty ?

    OdpovědětSmazat
  10. Sonjo,třeba to bude podobné...třeba

    OdpovědětSmazat
  11. Bárono nevím:-), mou domácností prošlo několk děvčat z nichž na nějakou dobu je zřejmě Adéla, když spolu mají ty Gremliny a Pokemonku:-), naštěstí s námi nikdy nebydlely, všechny byly šíleně nepořádné a že já jsem teda nějaký bordelář,tohle na mě bylo moc. Pokud jde o Adélu vpodstatě nic neřeším, ona dělá občas ksichty a občas mi říká jak co mám dělat a co si mám myslet.No a pak tu mám ještě taky Karču, která sice není na 100% moje, ale žije s náma s přestávkama víceméně už skoro 10 let, ani jeden její chlap se mi nikdy nelíbil,pocitově,a měla sem recht. Toho posledního co si s ním teď chce koupit byt, vlastně skoro neznám,radši:-)))Co tím chci vlastně říct hergot?:-))No asi, že život je více méně metoda pokusů a omylů, nicméně je v případě své dcery nemusíš absolvovat Ty, to musí ona sama, nenaděláš s tím nic, protože žádná sebelepší rada nebude dobrá v té správné chvíli.

    OdpovědětSmazat
  12. Mod,já s tím nic dělat nechci, protože nemohu. Jediné, čeho bych docílila, že by se odstěhovala k němu a taková věc musí přijít sama od sebe a ne jako vzdor. Já jsem spíš vykolejená tím, jak se tu v noci potkáváme, aniž bychom si spolu alespoň jednou popovídali a trochu si na to potřebuju zvyknout.

    OdpovědětSmazat
  13. Zkus ho vystavit extrémní situaci - musí ale být dobře zrežírovaná. Buď obstojí anebo se odkope...(Ani dcera ani on se nikdy nesmí dozvědět, že šlo o \"test\".)

    OdpovědětSmazat
  14. @Teo,vzhledem k tomu, že ho vlastně vůbec neznám, nedokážu ani odhadnout, co je pro něj extrémní situace.

    OdpovědětSmazat
  15. Takovou extrémní situaci si neumím představit.. nechal bych to přirozenému vývoji. A máš recht, nesmí to přijít jako vzdor.. to Ti jen schvaluji a pochvaluji:)

    OdpovědětSmazat
  16. Nechceš servírovat k snídani párky? To bych s váma snídala i já a nevystavovala bych tě aspoň nočním setkáním, co ty na to? :-)

    OdpovědětSmazat
  17. alloro,klidně, beru, jen nevím, zda by se to líbilo Alex :-)

    OdpovědětSmazat
  18. Kamio,přirozený vývoj ukáže, z extrémismu by se mohlo stát:\"Kdo jinému jámu kopá...\"

    OdpovědětSmazat
  19. Báro,nejsem příznivcem jakéhokoliv extrémismu:)

    OdpovědětSmazat
  20. Baru...jestli Alex nemá ráda párky, zkus třeba to kilový hovězí zadní...;-)

    OdpovědětSmazat
  21. Galahade,tak srandičky, jo? Ale dneska můžeš :-))

    OdpovědětSmazat
  22. Jak srandičky...padl tady návrh na test. Když pominu fakt, že Ti sem Alex chodí a tudíž Teova podmínka zachování tajemství bude splněna jen s největšími obtížemi (pokud vůbec;), myslím, že naservírovat koblihomilnému k snídani biftek by mohlo zafungovat;-)

    OdpovědětSmazat
  23. Takový testík by měl za důsledek jen to, že by odjížděl do práce nenasnídaný.A jinak si myslím, že až si to tu Alex dnes přečte, tak mi dá!

    OdpovědětSmazat
  24. Galahade,zas do mě moc vidíš. Původně tam nebylo \"tak mi dá\", ale \"zjebe mě jak sysla\" :-)

    OdpovědětSmazat
  25. Báro,tak ještěže jsi to smazala a napsala tam \"tak mi dá\":)

    OdpovědětSmazat
  26. Kamio,no, mi to přišlo neslušné, proto jsem to nenapsala :-)))

    OdpovědětSmazat
  27. Ty sysle,ale mě by se něco extrémního líbilo. Aspoň bych věděla jestli ztrácím čas nebo se tato časová a citová investice vyplácí...a párečky bych si dala dřív než ty kohlihy :))

    OdpovědětSmazat
  28. Alex,co navrhuješ? Posledně mi připadlo, že by stačilo obejít se zapálenou cigaretou ty božíhodové kalhoty, co se na noc musely speciálně uložit do obýváku, aby se nezachlupatily od psa!

    OdpovědětSmazat
  29. Báro,mi to hned došlo, že jsi to nenapsala proto, že to je neslušné, Já bych kupříkladu slovo \"zjebat\" nikdy nenapsal ani do blogu, natož k někomu do komentáře:)))Alex: Nezahrávej si, tady se schází výbušný intelektuální potenciál!:) A k tomu průchodu kolem hodobóžových kalhot s cigárem (ideálně ještě s kolegou Parkinsonem) se hlásím dobrovolně. Neboj, kouřím \"Lights\":) A kdyby nastal nějaký nečekaný problém, tak ukážu fotky z posilovny (kdo říká, že na nich budu:))))

    OdpovědětSmazat
  30. Kamio,:-))))).Ale jinak povídala před chvílí Alex, že by to fakt něco chtělo... začínám to vidět optimisticky!

    OdpovědětSmazat
  31. No super. Takže moje přítelkyně mi nedávno oznámila, že jena čase, aby mě poznala maminka. Kličky nepomohly, naléhání raději ani nezkouším... jsem rád, že vidím pohled \"maminky\"... Takže se hlavně usmívat, pohrát si se psem a... koblihy :-P

    OdpovědětSmazat
  32. sunfreedom,cokoliv, stačil by ten úsměv, koblih netřeba.

    OdpovědětSmazat
  33. Alex......jasně - párečky na hlad, koblihy pro chuť;-)Bárooo... co je neslušnýho na \"...zjebe mě jak sysla...\"?Kamio - výbušný intelktuální potenciál jo? Tak dáme hlavy dohromady a vymyslíme něco... něco... něco... no to bude něco:-P

    OdpovědětSmazat
  34. galahade,mně to tak přišlo... jsou lidé, kterým bych to třeba neřekla. Zkus to doma a uvidíš :-))A na výbušný potenciál si teda počkáme!

    OdpovědětSmazat