Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

neděle 18. března 2007

Vždycky stavíme domeček pro skřítky

z mechu a větviček

Chybí mi přes zimu les.
Přesněji řečeno letní les. Takový ten přívětivě chladný, proužkovaný paprsky slunce, plný bzučícího hmyzu, mechu, drobných větviček praskajících pod nohama při každém kroku, plný hub a stop po zvířecích obyvatelích.
Chození do lesa byl v dětství takový rituál, o prázdninách opakovaný minimálně třikrát týdně. Sice jsme všichni dělali, že se jdeme jen tak projít a o houby nám ani tak moc nejde, ale ten slídivý výraz v obličejích, nasazený hned po vstupu do lesa, mluvil za všechno.

Samozřejmě, že vše má své zákony.
Taková houba nesměla vidět nůž, protože by hned pochopila o co nám jde a schovala by se, také řeč musela být vedena výhradně o tom, že jdeme na maliny, abychom houbičku nevyplašili a k podhoubí se muselo chovat jako ke svátosti, aby zde bylo příště zase něco. A za největší potupu bylo najít, za hodinu kličkování po "svých" místech, jen hromádky s okrájenými zbytky nožiček. To mě, ostatně, pěkně dožere i dneska.

K jednotlivým zvlášť vydařeným nálezům jsme se navzájem volali a pak hledali "bratříčky" a tak všelijak až do chvíle naplnění košíku.
Pak se na vrch košíku dala hezká smrková větvička, jen tak, na ozdobu a šlo se domů a dotyčný PLNÝ košík se nesl tak, aby to všichni viděli.

To byla ta lepší varianta.
Také byly dny, kdy nerostou a nerostou a ty čtyři babky se musely umět rozložit na vrstvu šišek, nejlépe tak, aby pokryly celý vrch košíku. Úkol nesnadný, leč po nějaké době a získání zručnosti ta kamufláž vypadala věrohodně, zejména když se přitom košík nesl způsobem skromným, jakože nerostou, ale my přece našli, jen se tím nechlubíme.

Dnes už je to jinak.
Les máme kousek od domu a docela pěkný, jenže za ním i docela pěkné chatové sídliště, takže když chci nějakou houbu, nejjistější je to ve stodole, tam mám v rohu balík slámy s hlívou ústřičnou.
A na PET láhve do lesa chodit odmítám, už jen proto, že bych je stejně všechny nepobrala.

Naštěstí není v lese sbírání hub jediná zábava, je to spíš o tom, jak vyházet z hlavy problémy a stresy, uvolnit se a pokochat divy přírody a zcela nový rozměr dalo mým toulkám občasné focení, kdy i jedovatá houba je vítaným nálezem, ve chvíli, kdy je krásná, protože není nutné sbírat houby jen košíku, ale stačí i na SD kartu.

$$OBR207383$$

Jen jedna věc je mi stále záhadou: ty natažené pavučiny přes širokou lesní cestu.
Jak to ten pavouk dělá?
Skočí dva metry na protější strom nebo sleze, táhne vlákno za sebou a na protější strom zase vyleze?
Matko Přírodo, vrtá mi to hlavou každé léto!

35 komentářů:

  1. No, mně to taky trochu vrtá hlavou, ale hlavně bych vraždil, když se mi taková pavučinka rozline přes obličej... Při vstupu do lesa si vždycky hned opatřím klacek (primárně určený k odhánění vzteklých veverek a utečších štěkanátků) a při tušení pavoučího nebezpečí jím mávám a čistím si koridor... A stejně občas, v nestřežené chvíli - plesk ho.

    OdpovědětVymazat
  2. zcr,vzteklou veverku jsem ještě nepotkala, zato vzteklého kance ano... klacek nestačil...

    OdpovědětVymazat
  3. No, to jsem rád, žes přežila - jeden známý unikl rozsápání divočákem jen proto, že ho to prase napoprvé odhodilo pár metrů do příkopu a pak už ho nehledalo/nenašlo...Ale na psa by takov sukovice stačit mohla (nosívám projistotu i pepřák, ale ten už tak ze zvyku...). Veverky - raděj nemluvit :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem hrůzou ztuhla a kanec přeběhl. A ten pepřák je praktický, ještě hořčici a nemusíš ty houby z lesa vůbec nosit konzumovat domů ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Báro,k tomu se nedá nic dodat. Ani se nedá nic dodat k tomu,co dodal zcr:) Také chodím po lese a také sem tam ofotím něco, co se mi líbí, také na SD kartu (teď jsem pořídil SD 1GB, tam se vejdou celé lesy!!). Za ofocování muchomůrek jsem se stal terčem posměchu jednoho svého kamaráda, který to považuje (asi z nějakého vyššího principu fotografie, on do toho totiž jako \"dělá\") za kýč non plus ultra... :)) Ještě mi tedy nikdy neukázal sebe s tříkilovým hřibem královským jako s trofejí, což já mu ukázati mohu:))A pavučiny? Myslím, že se nechají na druhou stranu pěšiny unášet větrem ... stačí mít základní zakotvení a pak už jen pár hodin a past je hotova:))

    OdpovědětVymazat
  6. Kamio, představil jsem si pavouka, jak se smutným výrazem vlaje na opačnou stranu, než chtěl... a od srdce jsem se mu zasmál, parchantovi oktopodnímu!Jinak pokud ten hřib královský držíš utržený v ruce a je tě tam poznat, moc bych se tím nechlubil - je zaň, jako za chráněný druh, mastná pokuta...Hm, králováka jsem ještě nenašel, takže ze mne asi mluví závist...

    OdpovědětVymazat
  7. Závist je smrtelný hříchtakže nezávidím vám všem tu nádhernou romantiku. Maje les, hned na konci zahrady, jsem tam denně, ale pro dříví na topení. Praktika, žádná romantika. Závidím vám všem věk. Mít takových 40, hned bych nakopupil spoustu knížek o broucích, motýlech a kytičkách. Sbírat, po večerech třídít. Dělat katalogy, herbáře. Objevovat nepoznané. Prdlajs. Mít 40 vydělal bych spoustu peněz a odstěhoval se do Norska. Tam bych si koupil poblíž Trondheimu srub nad fjordem, dopoledne chytal ďasy a jiné dobré lososy, odpoledne sbíral a sušil houby a po večerech bych to udil na zimu. V zimě bych prodával ty nauzené lososy na Malorce, kde bych si koupil dallší malinký domek. Malinký proto, aby se do něj nevešla ženská, co by mě nutila tam uklízet.

    OdpovědětVymazat
  8. Domeček?Normálně - já si byl koupit skříňku a v tom nábytkářskym kšeftě prodávali ptačí budky. Takový hezký... některý byly i takový luxusnější - třeba s balkonem... A pak tam měli takovej ptačí činžáček - Asi tři boudičky pohromadě... No - kdybych nebyl škrt, tak bych si nějakou koupil...:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Taková houba nesměla vidět nůžTak tohle dělám dodnes. Jsem hluboce přesvědčen, ale skutečně z hloubi duše, že mít nůž v ruce, nic nenajdu. A proto - zavírák vždycky po očištění houby zaklapnu a schovám do kapsy!

    OdpovědětVymazat
  10. Kamio,pokud se ofocování muchomůrek dotýká něčího útlocitu, tak bych jen suše dodala to, co je názorem i fundovaných výtvarných kritiků, že kýč vymysleli lidé a v přírodě jako takové nic kýčem být nemůže. V kýč se to mění až po projití tvorbou člověka a nechť posoudí každý sám, zda realistická fotka muchomůrky je kýč nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  11. Buteo, vykreslil jsi tady idylku docela pěknou. Škoda jen, že ve 40 to člověk vidí jinak než v pozdějším věku...Moc se mi líbila myšlenka, že by člověk přišel na svět jako důchodce s veškerým majetkem a postupně by mládl a užíval si toho vydělaného až by umřel jako vajíčko/spermie při ograsmu :))Galahade, já mám vrabčí činžáček ve zdi na dílně, kde je neomítnutá hurdiska položená na kant, takže je to trojpatrové, jen je problém jim kolem uklízet :) A domečky zůstaly jako památka na hraní, když byla Alex malinká a chodily jsme je do lesa stavět pro skřítky. Kolikrát vydržely i přes zimu a my chodily kolem těch drobných stavbiček a měly jsme radost, že je nikdo nerozkopal.

    OdpovědětVymazat
  12. Gombo,dobře děláš. Už jen proto, že bys mohl zakopnout o zrádnou větev a zapíchnout si tu žabku do libovolného místa v těle :))

    OdpovědětVymazat
  13. Tedy, Báro... Copak ty jsi FAKT neviděla ani jednoho Spidermana??? Tam bys viděla, jak se to pavoukům a podobné havěti snadno lítá ne z jedné strany lesní stezky na druhou, ale přes celé ulice a z mrakodrapu na mrakodrap. :) Pokud jde o ty houbařské kýče, taky je s oblibou dělám (http://www.sharkan.net/foto_index.php?fid=190) a nestydím se za to. Víš, on tomu ten Kamiův kamarád prdlajs rozumí. :)

    OdpovědětVymazat
  14. zcr,tak to jsem se nasmál zase já, s tím vlajícím oktopodem, jak čeká, až se obrátí vátr...třeba tři dny..:) Tu fotku tedy nebudu ukazovat, nicméně že to je královský jsem zjistil až po prozkoumání v atlasu, protože tohle jsem opravdu nikdy neviděl a vypadalo to nejen jedle, ale také prudce krásně a hlavně bez červů... Že je chráněný jsem nevěděl doteď, takže díky, při případném chlubení si ve Photoshopu rozkostičkuju ksicht:))Báro: Děkuji Ti, že jsi to tak suše dodala, já prostě fotím zcela spontánně a ty muchomáče ... posoudíte sami. Jen se teď zdráhám tam fláknout toho královského, třebaže leží jen na stole...Sharkane: Díky, nejsem v tom sám koukám:)) Tou Tvou galerií se prokoušu, až čas dovolí, ale ten Kotrč kadeřavý na předchozím, ten má taky své kouzlo:))

    OdpovědětVymazat
  15. Sharkane,znám tvé houbičky a jedovatá rodinka má moc hezkou atmosféru.Ten Spiderman mě nenapadl, esi to nebude tím, že jsem ho FAKT neviděla. Jsem divná?Kamio, těší mě, že tě kamarád nezviklal a jdeš si za svým :))

    OdpovědětVymazat
  16. Báro, když jsem četla o tom jak si chodila s rodinou na houby, skoro bych řekla, že jsi chodila s tou naší. Ale s náma žádná Bára nechodila, takže některé věci, jako neukazovat houbám nůž, jsou asi nějaké rodinné stříbro, předávané dalším generacím.Ti pavouci, se nechaj přenést větrem, dokonce si na to snovaj takové mini padáčky... četla jsem někde.

    OdpovědětVymazat
  17. [12] Že jo, Báro.Zvláště když ta \"rybička\" má 22 cm, z toho čepel 10 cm ,-)

    OdpovědětVymazat
  18. Helazd,dík za vysvětlení, konečně mi to přestane vrtat v hlavě :))A taky naše rodiny spolu umývaly nádobí, že?Gombo, to by bylo doslova skrz naskrz :)))

    OdpovědětVymazat
  19. Kamio,ono to je s tim focenim tak, ze nekdo si zaznamenava svoje male radosti a neuvazuje moc nad tim, jak to vyfoti.Ten kamarad takto nefoti, protoze vidi ve fotografii hlavne umeni zachytit zajimavy okamzik, atmosferu...jsou to vlastne dve odlisne veci, ktere se nedaji srovnavat.Baro, diky za krasny clanek...zasnila jsem se a uz jsem nekde v lese, oci mi bloudi v mechovi...

    OdpovědětVymazat
  20. čagi,ty mechy... jak není v lese mech, ale jen kopřivy, tak jsem schopná se sebrat a jet kus jinam... do pořádného lesa.

    OdpovědětVymazat
  21. Baro,mezi koprivami nachazim vetsinou jenom nejake holubinky a prasivky... take tedy preferuji mech, nejradeji merik, plonik nabo belomech sivy a takove ty hodne bochankovite...zjistila jsem ale ze nemuzu brat s sebou na houby naseho (tele)psa, protoze mi na hrib vzdycky slapne nez ho stihnu vzit

    OdpovědětVymazat
  22. jééé, čagi,vždyť Ty jsi vlastně odborník! Já o těchto druzích slyšela naposledy na gymplu... ale \"nejútulnější\" jsou stejně ty bochánky!

    OdpovědětVymazat
  23. Čagi, Bárotohle slovo prosím ne a neptejte se proč, protože vám to stejně nevysvětlím:)

    OdpovědětVymazat
  24. Kamio,tak teda ne, ale něco bys utrousit mohl...

    OdpovědětVymazat
  25. Báro,ne, nemohl, ještě není po desáté, vysvětlovat takové pojmy na \"b\":))

    OdpovědětVymazat
  26. Kamio,jisté asociace by zde byly, ale stav se tedy za hodinu ;)

    OdpovědětVymazat
  27. Kamio,hele nejde o tzv. ducpartie (jinak oblibeny vyraz krytona z cerveneho trpaslika)?:-)))mas opravdu zajimave asociace, my o mechu a ty...

    OdpovědětVymazat
  28. Baro,s tim mechem to jeste neni tak horke, ale jinak mam uz postizeni z povolani(na ktere se teprv pripravuji) a pokud nepoznam alespon polovinu rostlin co v lese nebo cestou do nej potkam, tak mam zkazenou naladu.

    OdpovědětVymazat
  29. čagi,já to mám jednoduché, kráčejíc po své mnoha arové zahrádce vystačím s:\"Pěťour...pěťour...pěťour...pěťour..\"

    OdpovědětVymazat
  30. Už se také těším na les a houbičky. S nožem mám stejné zkušenosti. Nosím ho na krku a dokud ho držím v ruce, nenajdu ani prašivku. Po zavření a uložení pod triko, zakopávám o celé rodiny hříbků. Nejedlé a jedovaté houby také sbírám na kartu. Ale mám XD ale to snad není na závadu.

    OdpovědětVymazat
  31. Olísku,XD karta nevadí, pokud ji máš strčenou ve foťáku :))

    OdpovědětVymazat
  32. Báro,co je \"Pěťour\" na tři hektary?

    OdpovědětVymazat
  33. Kamio,ty máš někde něčeho tři hektary?Já mám tedy jen půl hektaru, ale úplně mi to stačí, než to prolezu s motyčkou sem a tam :))

    OdpovědětVymazat
  34. Báro,nezamlouvej!! Co je pěťour?! Btw: Feudalismus už skončil, takže nemám ani metr čtvereční... pozemku... ani pěťoury!! :))) ale kdybych měl, možná bych byl dobrý feudál!!

    OdpovědětVymazat
  35. Kamio,určitě ho znáš. Taková malý úporný plevelhttp://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=342

    OdpovědětVymazat