Samá cizí slova

Minulý týden jsem si na dveřích naší třídy ve školce přečetla, že 30.října proběhne u předškolních dětí logopedická depistáž.

Logopedická je jasné, ale slova depistáž jsem se ukrutně lekla, přiznám se,  slyšela jsem ho poprvé v životě a vůbec se mi nelíbilo.
Kdyby se mně někdo zeptal, co si představuji pod takovým divným slovem, nevím proč, napadla mě situace, že na opuštěné pláži leží nějaký polomrtvý živočich a já do něj budu píchat klacíkem a zjišťovat, jak na tom je... žije, nežije?
Zkrátka budu provádět jeho depistáž!
Ne, je to samozřejmě jinak, je to úplně nevinné slovo, nikdo do nikoho klacíkem píchat nebude a už vůbec ne do našich dětí.

Dnes tedy depistáž proběhla a mrňousek mi to hlásil hned za tepla: "Byla u nás lopobudka."
"CO?!"
"No tááá, logopedka... a naučila mě Ř."
Ó, zázračná žena, já se o to snažím už půl roku, ale je vidět, že profesionál je profesionál, nevím, jak to udělala, ale každopádně se jí to podařilo.
Mrňous už tedy nepočítá tši a tši, už je tam opravdu to Ř slyšet a já mám radost, protože jinak mluví hezky jen Ř nám to kazilo.
Pak se nám ovšem ta debata trochu zvrhla, protože mi říkal, že jim paní učitelka z angličtiny vyprávěla o tom, jak pekla netopýry.
!!!
Trochu ve mně hrklo, co je to za hnus??? A co to vykládá malým dětem??? No, byla jsem v šoku, ale zatím jen v takovém tichém, který mi naštěstí bublal jen uvnitř mysli, nahlas jsem ani nepípla.
Než dojdu k nějakému prudkému odsouzení paní učitelky, bude nutné mrňouskovi položit ještě několik kontrolních otázek, v pěti letech věci kolikrát bývají jinak, než se na první pohled zdá.
A určitě se mi to nechtělo řešit hned ve školce v šatně, za pobavení ostatních rodičů.
Řešení přišlo samo, na cestě domů vytáhl Matýsek z kapsy maličkého perníkového halloweenského netopýrka. Měl jich víc, ale jednoho mi schoval na ukázku, abychom si takové také upekli. Teď abych honem sehnala netopýří vykrajovátko. Ale dostal mě pěkně. Ani na Apríla bych tak hezky nenaletěla, jako se to povedlo na pečeného netopýra.

Další divné slovo, které mě v posledních dnech zastihlo:
Zavolala mi jedna trochu známá paní, co pracuje pro nějakou pojišťovnu, že prý teď mají akci, která je pro mě jako stvořená, abych dělala poradce pro penzijní pojištění a ona bude tak hodná, že mě ZASMLUVNÍ. Já pak budu zasmluvněný poradce, takzvaný PePo, neboli PePa (penzijní poradce), jak jim říkají, hahaha, to je ale sranda, co?
Pozvala mě do kavárny, která jí prý slouží jako "work point", všechno mi to vysvětlila, jak mě zasmluvní a já jí budu nosit uzavřená penzijní pojištění. Ale na mě se takto hrrr nesmí, tím spíše, že zasmluvněný poradce je skoro jako zatrubněný potůček.
A zatrubněný potůček, to je zase úžasný terminus technicus z jednoho stavebního odhadu, který jsem měla nedávno v ruce. Fuj!
Takže jsme se nedomluvily, já se jen tak lehce zatrubnit  zasmluvnit nenechám.