Utěskoč

Včera večer jsme s mrňouskem hráli na Zajíček v své jamce.

Pravda, ve dvou se to hraje trochu těžko, v 1+1 ještě hůř, ale měli jsme na to oba náladu, tak jsme blbli. A jak jsme tak dováděli, všimla jsem si, že Matýsek zpívá utěskoč, utěskoč a vyskoč!
"Co je to UTĚSKOČ?" hecovala jsem ho.
"No my to tak ve školce všichni zpíváme," nechápal čemu se divím.
"Ale to znamená chutě skoč, jako aby ten zajíček s chutí vyskočil," snažíme se to vysvětlit, ale marně.
Můj zajíček začal zuřit, že je to utěskoč a hotovo a já ho, nechca pokazit večer, přestala dráždit, aby si náhodou vzteky nerozdupal svou jamku.
Trochu mi to připomnělo Hrdého Budžese.

Měla jsem celý den docela náročný. Začalo to zubařem a mojí šestkou vlevo dole už předminulý týden. Najednou o sobě začala dávat vědět. No jistě, nebylo to nic jiného, než následek mojí dvouleté přestávky v pravidelných prventivních prohlídkách.
Zubaře dělím na Zachránce a Trhače. Můj zlatý pan doktor je Zachránce a to i tehdy, když hraje se zkaženým zubem hodně nerovný boj. Šla jsem k němu, že ho rovnou poprosím, aby zub vytrhl, ale než jsem stihla něco říct, už jsem byla vražená v křesle a v zubu mi létala vrtačka. Ach jo, pak následovalo čištění kanálků a objednání na včerejšek.
Znovu mi dočistil kanálky, pečlivě je vyplnil, zrentgenoval, bolelo to jako kráva, ale dobře mi tak, měla jsem za ním jít mnohem dřív.
Sestřička mě potom zkasírovala a mě bolela pusa celý den za všechny prachy.

Odpoledne jsme se šli podívat po čase k rodičům, babička byla nějaká nemocná, tak týden nechtěla, abychom tam chodili a přinesli si domů její kašel.
Není nic nevhodnějšího, než jít na návštěvu s bolavým zubem.
Poskládala jsem se u nich na židli a doufala, že veškerou konverzaci obstará Mates, jako vždycky, ale moc mi to tentokrát nevyšlo.
"Co je ti?" přiletěla první špionážní otázka.
Vysvětlila jsem mamince, jak to mám s tím zubem, že je to citlivé a bolavé, ale má to za den až dva přejít a bude dobře, a myslela jsem, že to mám za sebou a seděla jsem potichu  dál.
Za deset minut:"Nejsi nemocná?"
"Ne, to ten zub."
"Jestli se ti chce spát, tak si běž lehnout do ložnice," ohodnotila maminka moje sezení se zavřenýma očima.
"Ne, to je dobrý, to je z toho zubu."
Za dalších deset minut: "Ty se na mě zlobíš, že nic neříkáš?"
Nééééééé
Tak jsme radši šli domů, že přijdeme jindy.

Večer jsem to už nedala a vzala si prášek, no a když zabral, bylo mi tak dobře, že Utěskoč.
Nakonec jsem splácala i nějakou tu večeři a zkusila jsem si také vzít, bylo to ten den moje první jídlo.

Dneska už je dobře, dokonce jsem pojala smělou myšlenku, že si na ten zub nechám dát korunku, protože je teď bez nervu a asi brzy zešedne, jak už to mrtvé zuby tak dělají a zkřehne, takže problémy s ním by asi nekončily.

Teď mi sem na koberec vlídně dopadají sluneční paprsky, nepřestanu blahořečit knize o Feng-šuej, že mi poradila dát si psací stůl zády ke zdi a sedím směrem do pokoje a k oknu. Pracuje se mi mnohem příjemněji, je to samozřejmě jen o pocitech, ale když už dělám občas práci, do které se mi moc nechce, ať jsem aspoň dobře naladěná.
V nejbližším čase mě čeká akce "úklid pracovního stolu".
Chaos na mém stole je hodně proměnlivý, neleží tam rok staré hromádky a hromady, ale každou chvíli tam mám roztaženou nějakou jinou papírovou práci a tak je uklizeno vždycky jen pár hodin, pokud vůbec.
Teď momentálně jsem obložená koupelnovými katalogy a píšu instrukce instalatérům, je to šílené.
Proč musí existoval 1000 vodovodních baterií? Nestačilo by jich pět? Motám se tady v tom jako moucha v medu, snažím se vybrat něco hezkého, ale ne drahého, nesmí to ovšem být ani nějaký levný šunt. S Kapitánem jsme přes týden nominovali nějaké kousky do užšího výběru, teď zjišťujeme ceny a hledáme slevy, zkouším velkoobchod, internet, je to zábava na několik hodin.

Asi nejlepší čas teď hned vypnout noťas, pustit si jakékoliv uchulibé CD a uklidit ten stůl.