Beseda

Znáte to, když se s někým léta domlouváte na setkání a ono to nikdy neklapne?

Pokud budu mluvit jen za sebe (a ne za Kapitána), tak na netu si časem člověk porozumí s pár lidmi a jak jde čas, rád by je poznal osobně, protože do článků se vejde jen hodně malinko, do komentářů jen o trochu více, ale posezení u flašky je posezení u flašky. Úmyslně nepíšu posezení "u piva", protože s někým je to nejlepší u tulamorky a s někým u ouza.
Nemá cenu vypisovat, s kým vším a kolikrát mi už něco nevyšlo, hodně by na tohle téma mohla povídat třeba spoon, ale s Pájou Ostrovankou to už opravdu bylo na pováženou. Blogově se známe hned od našich začátků v roce 2006, pozvání na Korfu padlo několik, ale vždycky to nakonec dopadlo jinak a čas běžel. Když jel na Korfu Kapitán, Pája dlela zrovna v Česku , myslím, že se jim to takto povedlo dokonce dvakrát.
No, a když se na Ostrovním blogu objevila pozvánka na besedu u knížek, padlo to termínově zrovna tak dobře, že když ne teď, tak už nikdy.
Sešlo se to i s návštěvou našeho stavitele krbu v Pardubicích, protože jsme odmítli vybírat si materiál na krbové římsy dle naskenovaných obrázků.
Takže v úterý telefonát do Ateliéru Zilvar, zda na nás budou mít ve středu dopoledne čas a pak už jen chystání a těšení, protože když se do Prahy jede přes Pardubice, přináší to ještě bonus v tom, že se nejede po D1. Auto se nechá na Černém mostě a metro nás vyvrhne skoro u místa besedy. Dobrý plán, který bezezbytku klapl, Pája opravdu existuje, není to internetová fikce, jak se nám někteří snažili namluvit :-).
Vůůůbec mě nenapadlo, že bychom se tam nesetkali s Mod, tak jsem ti milá Modonko ani nevolala, ale pak mě to mrzelo, byla to chyba! Asi jsem podcenila, co je to mít starost už o tolik zvířat.
Přátelé, bylo narváno jako na Fulghuma!
Akorát pan Ebr, na kterého jsem se po letech též těšila, to pojal trochu nešťastně, chtěl z toho mít šou za každou cenu a silně podcenil osobnost autorky Páji. Myslel si zřejmě, že není natolik hvězdná, aby mu naplnila auditorium, tak pozval i různé vycpávky, jejichž program se zachoval jako polyuretanová pěna a málem vypěnily Páju z jeviště.
A když už to vypadalo, že by snad Pája mohla mít prostor k trochu souvislejšímu hovoru, besedu ukončil s tím, že kdo bude po autorce ještě něco chtít, tak ať si s ní popovídá již mimo oficiální část a nazdar.
Inu, nezbylo nám, Klubu přátel Olivového ostrova, než si odvést autorku do útulné hospůdky a tam si to všechno dopovídat (díky, sympatický Kubo, zařídil jsi to velmi dobře).
Takže Pájo odpověď, na tvou otázku: Nejsme šílenci, jen jsme tě opravdu rádi viděli a zažili!!! A zas tak daleko to nebylo, o půlnoci už jsme byli zpátky doma :-)