Dvě pozvánky na akce do Brna

a maximální zážitky z dneška.

Tak tady jsou ty pozvánky, aby mi zas někdo nenadával, že se to nedozvěděl včas.
http://www.bvv.cz/mineraly-brno/mineraly-brno-2012/profil-veletrhu/

http://www.bvv.cz/pronajmy/aktuality/sberatelsky-veletrh/

A teď k tomu hlavnímu:


Dnes jsem se těžce zamilovala. Ale počkat, to jsem skočila rovnou do prostředka, musím od začátku...
Ráno jsem, netušíc, jak významný den to bude, vyrazila s Kapitánem a Mladší do Brna na veletrh Gaudeamus. Vzhledem k tomu, že to byla moje třetí návštěva zde (a asi ne poslední, jak děti dorůstají), věděla jsem do čeho jedeme a že už mě asi nic nepřekvapí.
OMYL!!!
Mladší si vyřizovala svoje a my jsme jí dělali takové ty ocásky, co mají za úkol upozorňovat na zajímavé fakulty ("Hele, tamhle se ještě jdi podívat.") a pamatovat si různé termíny dnů otevřených dveří na školách, které se ocitnou v užším výběru.
Těšila jsem se na prezentaci technických škol, zejména obory zabývající se informatikou lákají budoucí studenty na různé robotické hračky a to baví i mě, která k nim už určitě studovat nepůjde.
Když už někde musím trávit čas, snažím se tam pro sebe najít něco zajímavého, abych si to užila i trochu aktivně a ne jen jako nosič letáčků.
Maximálně jsem se pokochala modely a expozicí Vyšší školy módního designu z Prahy, ale to bylo houby proti tomu, co na nás čekalo u stolků ČVUT!!!
Že nejsem bůhvíjaký technik, to jsem o sobě práskla už dávno, ale protože jsem pořád mezi nějakou obráběcí technikou, přece jen, trochu to člověka poznamená.
No a tady najednou vidím nějakou divnou krabici a prý 3D tiskárna. Pokrčím rameny a jdu dál, ale pak to se mnou škublo, asi mám delší vedení a vrátilo mě to k té divné krabici zpět.
Jak 3D?
Vůbec nechápu.
Jak se dá tisknout ve třech rozměrech? To se tam dá něco trojrozměrného a ta tiskárna to potiskne nebo jak?
To už jsem měla hlavu vraženou do toho kastlu  civěla na černý různě členitý čtvereček po kterém jezdila "jehla" a asi něco vrtala.
Vrtala???
To je blbost, tak co se to tam vlastně děje?
Doteď jsem znala jen jeden proces. Řezbář vezme kus dřeva, nůž a vyřeže třeba malého panáčka. Zámečník si upne do soustruhu železo (mosaz, měď, silon...) a opracuje to do potřebného tvaru, vyhodí kbelík špon a zbyde mu krásný kus nějakého výrobku.
Totéž udělá, má-li frézku jedno jestli horizontku či vertikální... jednoduše jsem zvyklá, že se vždy obrobí nějaký kus materiálu.
A najednou je vše jinak.
Není nic a pak, vrstvička po vrstvičce, před mým zrakem roste trojrozměrný objekt jaký si jen lze představit. Užasle na to koukám, hlava mi podvědomě kopíruje pohyb jehly, mladý muž obsluhující tiskárnu ožívá, protože chápe, že přišel někdo, komu je možné popovídat o něčem, pro co on sám je zapálený zřejmě už hodně dlouhou dobu.
A tak povídá a povídá, já střídavě žasnu a kladu doplňující dotazy a on opět vysvětluje, probíráme potřebný software a mně před očima defiluje maximum situací, kdy je možné takovouto skvělou věc použít a vytisknut si třeba prasklou drobnou plastovou autosoučástku a klik, myšlení přeskakuje na modeláře, co by bylo možné... Všechno to, kde se nevyplatí dělat formu, ale vrátí se čas, který je potřebný na vymodelování zadání pro kouzelnou tiskárnu.
Mám toho plnou hlavu, navenek sice komunikuji jakoby nic, ale uvnitř mi rachuje 1000 nápadů. Jistě, ve finále jeden marnější než druhý, na AutoCadu neumím, netuším, kde shánět zakázky, ale z hlavy mi to stejně nejde. Ona totiž jak samotná tiskárna, tak materiál do ní jsou ekonomicky nečekaně dostupné. Čekala jsem statisíce, ale náklady jsou jen v desetitisících, velmi příjemné překvapení.
Inu láska na první pohled.
Ona asi dlouho nevydrží, jak už to u takových lásek bývá, ale v tuhle chvíli se mi o ní asi bude pár nocí zdát a třeba mě napadne něco schůdného, jak tuhle fantastickou technologii využít pro nevídané věci :-)  
Trochu škoda, že si nepotrpím na šperky z plastu...    

Užijte si jako já: TISKNU 3D