Maminčin dědeček byl velký hvězdářský nadšenec, perfektně ovládal Esperanto, dokonce přeložil do Esperanta chodské pohádky, nádherně maloval. Já ho nikdy osobně nepoznala, ale tím, jak se o něm doma vždy mluvilo, s úctou a láskou, to bylo, jakobych vyrůstala i s ním,
mezi jeho obrazy a hvězdářskými ročenkami.
I ty esperantské pohádky mi mamka čítávala, aniž bych jim rozuměla, ale poslouchala jsem je, okouzlena jejich zvukomalebností. Možná ještě dnes, bych si na nějaké úryvky vzpomněla.
Povídání o hvězdách nad mapou hvězdné oblohy bylo jedním z rituálů uspávání malé Barborky a nikdy se nestalo, že bychom byli s rodiči venku po setmění a pokud byla obloha bez mraků, už se ukazovalo a vysvětlovalo.
Pamatuju si, jak při "vstupních pohovorech" do první třídy mi učitelka řekla, ať něco zarecituji. Měla pěkně udivený obličej, když jsem na ni bez přípravy vypálila:
"merkur-venuše-země-mars-jupiter-saturn-uran-neptun-pluto."
(Ano, tehdy ještě i Pluto, bude se mi po něm stýskat.)
Časem jsem jezdili do planetária do Brna, ale opravdická obloha byla lepší.
Stydím se, když si vzpomenu, jak mě jako správnou otrávenou puberťačku už pak iritovaly dotazy typu: "A jestlipak víš, jak se jmenuje tamta hvězda a z jakého je souhvězdí?"
"Vrrrrrr," bývala moje nejčastější odpověď.
Jenže co se v dětství zaseje, to už v člověku zůstane navždy. Aniž by o to nějak usiloval, vstřebá do sebe jisté vzorce chování a předává je dál, takže i Alex umí na obloze pojmenovat kdejakou hvězdičku a dobře ví, co je Esperanto.
Zažila jsem s hvězdami i jednou moc pěknou dovolenou.
Místní hvězdárna pořádá každé léto akci "Pozorovatelská škola" a je to pro pár lidí, kteří mají zájem poznat něco navíc.
Trvá to týden, obvykle je to na přelomu července a srpna a začíná se každý den ve 20 hodin a končí nad ránem, jak kdo chce.
K dispozici je celá hvězdárna, každý večer je nějaké téma a 2 hodinky se o tom povídá v přednáškové místnosti za bohaté pomoci nádherného videomateriálu.
Pak je rozchod k dalekohledům, kde se probraná teorie uvádí do praxe.
Pokud je ten den zataženo, náhradních činností je nepřeberné množství, témat, o kterých by se dalo hovořit také.
A tak jsme jezdili na kole každý den večer na hvězdárnu, objevovali mlhoviny, hvězdokupy, kreslili mapu Měsíce, sledovali obíhající měsíčky Jupitera a potýkali se s různými odbornými termíny.
A pak, ve tři, ve čtyři ráno, zpátky na kole domů, do postele a spát.
Odpoledne nějakou snídani, zopakovat si neznámé pojmy než vypadnou z hlavy a v půl osmé zase hup na kolo...
Pokud bych dělala žebříček prima dovolených, tahle by rozhodně byla v první pětce.
Asi se to nedá nazvat koníčkem, na to jsou moje znalosti příliš povrchní, ale když v noci zvednu oči k obloze, tak vím, co tam vidím.
Tak takhle to já mám, Kamio, s hvězdami.
Ju, tak taková dovolená by se mi asi taky líbila :))
OdpovědětVymazatIrmiš,řekla bych \"taková hodně jiná\" dovolená :))
OdpovědětVymazatTo je prima, že to vím. Až už Kamia moc unavým svými prostými dotazy, vím kam se vrtnu.
OdpovědětVymazatButeo, já mám zhruba 0.5 % Kamiových vědomostí a to si ještě nejsem jistá, jestli si moc nefandím :))
OdpovědětVymazatBáro,děkuji za milý vhled do Tvých hvězdářských vtisků, je pravda, že jsem byl řádně překvapen. Napsala někde Maya, že jsi renesanční bytost a já zjistil, že jsem se tedy opakoval:) Esperanto mě taky trošku lízlo, ale nakonec to vyhrála praktická angličtina, pak z každého jazyka kousek a taky latina. S těmi vědomostmi děkuju:)) Ale myslím, že nemá smysl takové věci porovnávat... co vím a o co bude zájem, rád předám:) A myslím, že téma \"Kamio a hvězdy\" jsem také ještě nenapsal, musím to napravit.Ty obíhající měsíčky Jupitera, když viděl Galileo v roce 1608 v primitivní rouře se dvěma čočkami, byly vlastně začátkem konce geocentrického systému. Vždyť Země nemůže být vyjímečná, když se kolem ní všechno netočí:))Takových \"prázdnin\" já zažil nespočet. Některé horší, jiné lepší, ale tahle věda má v sobě něco ... moc krásného a hlavně tajemného...
OdpovědětVymazatKamio,to není snad ani o \"renesanční bytosti\" to je spíš o tom, jaké štěstí mám na lidi kolem sebe, jak mě vtáhnou do svých kruhů a já pak odcházím méně či více poznamenána :))Něco zaujme moc, něco vůbec... totéž by se dalo říct i o blogosféře.A jestli budeš psát \"Kamio a hvězdy\" tak si to ráda přečtu :)
OdpovědětVymazatKamio,až budeš psát o hvězdách, taky si to rád přečtu. Ostatně jako ostatní Tvoje články.
OdpovědětVymazatBáro,já prostě žasnu. Hadi, auta, šití, korálky, hvězdy ... čaj ... nechceš nám příležitostně napsat, co neumíš VŮBEC nebo o čem NIC nevíš? Neměl by to být pro Tebe problém, jistě to bude jen kratičký textíček ...
OdpovědětVymazatBáro, Gomboti lidé kolem jsou fakt leckdy osudoví, ať jsou to učitelé, rodiče, kamarádi, přátelé nebo třeba vzdálení dopisovatelé:) Určitě článek napíšu..
OdpovědětVymazatGombo,nemohu psát o věcech o kterých nic nevím, protože o nich nic nevím. Vždycky čumím, když kliknu nějaký odborný blog a nerozumím tam VŮBEC ničemu, někdy ani nadpisu.
OdpovědětVymazatTo nevadí, že čumíš, i to umíš hezky, ale já čumím na svůj koment, kde mi tam vlítlo \"unavým\". Tak zato si udělím trest a už dnes nic nebudu jíst.
OdpovědětVymazatButeo,já to brala tak, že jsi byl velmi tvrdě a těžce unavený :))
OdpovědětVymazatBáro,to je náhodou devíza, \"nepsat o věcech, o kterých nic nevím proto, že o nich nic nevím\"... U mě v práci je to spíše naopak. Nejvíce mluví ti, co nemají ani páru, natož sebereflexi... joo, to neumí každý...
OdpovědětVymazatKamio,kdybych měla pod PC kbelík na všechna písmenka, která vymažu, z důvodu přehnanané autocenzury, tak ho nosím vysypávat každý druhý den!
OdpovědětVymazatMě se líbí stejně to Esperanto ... ty hvězdy - objevování muselo být velmi zajímavé a lákavé. Taje vždy udělají kouzlo :-)
OdpovědětVymazatPokojíííííku!!!!Vítej, ztracená ovečko, už se ná stýskalo!!!
OdpovědětVymazat