Hvězdy nebo erotika?

Rozum nebo peníze?

Rozhovor z dnešního dopoledne mi připomněl nedávnou příhodu.

Přenesl mě do naší milé hvězdárny, kam občas zajdeme na pozorování noční oblohy.
Loni v létě mi to vyšlo asi o půl hodiny dříve, než byl avizovaný začátek a protože pan ředitel nevyžene žádného, i když přijde v jinou dobu, byla jsem ochotně vpuštěna dovnitř.

Nečekala jsem, jaký smutný pohled se mi na něj naskytne. Sedl si do svého křesílka, mně nabídl židli naproti a nic neříkal.

Neobvyklé.

"Stalo se něco?" ptám se s účastí ve hlase, protože mi to nedalo.

"Ále, ani se neptejte. U nás už je možné úplně všechno... a s tím rozpočtem, který pro nás město má se můžeme dožít ještě různých překvapení."

Že by mu z městské pokladny zkrátili příděl peněz na provoz? Napadlo mě to nejpravděpodobnější vysvětlení.

Ale pan ředitel pokračoval.

"Představte si, co se stalo dneska v noci."

Aha, tak ne městská kasa, ale nějací zloději...proletělo mi hlavou.

"Tady po té úzké pěšince přijel přes celý park až k bráně velký mercedes, vylezl z něj chlap v koženém saku a zvonil, div nám zvonek neupadl. Tak se domácím telefonem ptám, co si takhle o půlnoci přeje a on prý že se mnou musí mluvit, ať ho pustím dovnitř. Tady se v noci děje ledacos, pořád jsou problémy. Přemýšlel jsem co mám dělat, ale nakonec jsem mu otevřel.
Navoněný chlap suverénně vtrhl dovnitř a začal se rozhlížet. Chtěl ukázat celou hvězdárnu, protože má pro ni spoustu peněz. To mě překvapilo a tak jsem ho tady provedl. Byl spokojený, moc se mu líbilo v otáčecí kupoli a byl nadšený odsouvací střechou v místnosti pro dalekohledy.

´Celé to tu koupím,´řekl mi, když jsme byli zpět u vchodu.
´Bude tady exkluzivní erotický klub. Je to za městem, klid, žádní sousedé, atraktivní efekty, to s tou střechou, jen se dobuduje bazén a hned se může začít s provozem....´

To mě šokovalo! Jak může někdo takhle uvažovat o hvězdárně?"

Pan ředitel je vědě oddaný muž, možná i lehce odtržený od běžného života a tenhle závan erotické komerce ho naprosto vyvedl z míry.

"Já mu řekl, že to není na mně, někomu něco prodávat, že hvězdárna patří městu a že na podobné úvahy může klidně zapomenout.
Jenže jak jsem řekl, že to patří městu, bylo to, jakobych ho polil živou vodou, protože se mu roztáhl obličej k širokému úsměvu a řekl:´Jó tak městu? To nebude žádný problém, zasypu je penězi a ještě mě budou prosit, abych si to koupil.´"

A tak tam pan ředitel seděl, jakoby už tu hvězdárnu snad ani neměl, kroutil nešťastně hlavou a tiše si pro sebe říkal:"Tak oni mi teď budou kopulovat v kupoli...."

(Musím však dodat, že pan podnikatel neuspěl a v kupoli se nakonec nekopuluje, ale stále jen pozoruje ta úchvatná noční obloha.)