Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 9. srpna 2012

Dvě oslavy


nebo spíše jedna oslava a jedna truchlohra


Minulý týden se to sešlo v průběhu tří dnů.
Rodiče oslavili zlatou svatbu a já se rozvedla.
Konečně!
O rodičích jsem toho tady napsala myslím dost a pokud bych jejich životní výročí měla nějak charakterizovat, nejvýstižnější mi přijde věta: "Ti dva se hledali, až se našli."
A to v tom nejlepším slova smyslu. 
Jejich společný humor, pohled na svět, dva bohémové, kteří když napřou nějakým směrem své síly dokážou nemožné a když na něco hodí salám, daří se jim to také skvěle :-).
Ale jsou to miláčkové, doufám, že se společně prosmějí i k té diamantové svatbě.

A já? 
Já se dočkala po mnoha a mnoha měsících. 
Veliká úleva, že je to za mnou. 
Bývalému manželovi mohu jen poděkovat, že si i před soudem zachoval svou tvář a neslevil ze svých životních hodnot a postojů, protože jedině tak mohlo dojít ke kuriózní situaci, že i bez dohody o vypořádání společného majetku a s malým dítětem jsme byli rozvedeni během hodiny i s napsáním rozsudku.   
Rozvedeni z důvodu hlubokého rozvratu způsobeného naprosto odlišným hodnotovým žebříčkem. Narozením dítěte se tento stav ještě prohloubil a zhoršil. 
Tečka.
A tady se dostávám k tomu, proč to celé vlastně píšu. 

Pokud je vztah v rozkladu, příchod dítěte ho v žádném případě nespraví!

Naivní ta, která si to myslí a chce těhotenstvím dotlačit partnera k sňatku nebo k nějaké změně. Maximálně se negativa odehrají o něco později než by to bylo bez dítěte, ale stejně se stane, co se má stát. Akorát na konci nebude jen jedna zklamaná žena, ale i mnohdy nechtěné dítě, které nedokázalo posloužit nějakému účelu. 
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, už to moc neklapalo, ale přesto problesklo ještě několik málo snah tento stav zvrátit. Padesát na padesát přede mnou ležely obě varianty. Buď spolu zůstaneme nebo ne. Pro obě možnosti jsem musela najít scénář takový, aby se očekávané dítě mělo co nejlépe.
Věděla jsem, že i kdybychom spolu nezůstali, což se také stalo, jsem schopná se o mrňouska perfektně postarat jak po stránce duševní, tak fyzické.
Jakmile jsem si toto uvědomila, začala jsem si těhotenství užívat, ať už vše dopadne jakkoliv. 
Až jednou bude mrňousek velký a bude se ptát, proč jsem se rozvedli, klidně mu rozsudek ukážu. Dočte se tam, že pro jeho vývoj bylo lepší manželství rozvést a ho nechat vyrůstat v jiném prostředí. Má kolem sebe tolik milujících lidí, že určitě nikdy strádat nebude.

... a zde tedy končí jeden příběh, aby na jiném místě hlavní hrdinové započali příběh nový...

... to be continued ...  
  



30 komentářů:

  1. Rodičom gratulujem! ...a tebe vlastne tiež, aj keď teda neviem, či je to v súvislosti s rozvodom namieste - takže tebe gratulujem k novému začiatku! ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. A do tretice: Gratulácia Matýskovi k tomu tímu milujúcich ľudí okolo!

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jsem ráda, že máš tu předlouhou epizodu konečně za sebou, a obdivuju ten časový odstup, já jsem mnohem zbrklejší a už bych asi byla rozvedená nejméně 3 roky:o)

    Mod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, tady na Hané je to všechno pomalejší...takové Hanák, než se rozkéve...
      A soud se taky nepřerve, 5 měsíců žádná míra...

      Vymazat
  4. Pod koment Mod se mohu jedině podepsat;-)Bos.

    OdpovědětVymazat
  5. K tomnu podstatnému z článku bych ještě dodala, že moje manželství po celých cca 16-18 let, udržela zvířata, protože bychom se nikdy nebyli schopni dohodnout, jak si je rozdělit, a kdyby se nám to i povedlo, mysleli jsme si, že by byly smutné. No a v těch zbývajících letech to už neřešíme, radši, protože nevím, kdo by chtěl třebva ovce :o))

    Mod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pohnutky každého z nás jsou nevyzpytatelné :-)))
      Kdybych to měla parafrázovat, vyšlo by z toho:
      "Naše manželství drží čistá krásná láska"
      ...
      ...
      ...
      "Láska ke zvířatům"
      :-)

      Vymazat
    2. Musela bys to parafrázovat poněkud jinak, naše manželství drží snaha netraumatizovat zvířata:o)
      Eh ale nevím, jestli jsou netraumatizovaná zvířata víc, či míň než netraumatizované děti:o)
      Každopádně my jsme si spolu zodpovědně žádné děti nevyrobili;o)

      Každopádně nejsilnější držák je myslím společný majetek a druhý dům to může jedině vylepšít:o)))

      Mod.

      Vymazat
    3. Nejsou řídké případy, kdy jedna strana klidně hodila majetek za hlavu, když věděla, za čím jde. Ale možná, kdyby tam byl ještě jeden barák ...:-))))

      Vymazat
  6. Báro, to je dobře, žes to takhle napsala, s tím příchodem dítěte do nefungujícího vztahu.
    Myslím, že uvažování typu "dítě/druhé dítě všechno spraví" je docela rozšířené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chris, já to psala hlavně kvůli tomuhle sdělení. Právě proto, že si to mnoho žen myslí a že to nefunguje, zjistí až když je pozdě.

      Vymazat
  7. Jak ten čas letí, a stejně jako před chvílí u Sejra... jak je podivuhodné, že jsme mohli být ve všech časech poblíž tebe. Dokázala jsi stejně jako Sejra, že na ten "dobrej život" máš. Někdy to holt chvíli trvá, ale u tebe to byl jen ten poslední "papír". Poslední kapka. zuzi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj zuzi, už jsme si tady na blogu něco odžili, to je fakt. Za tu dobu, co "se čteme", se tu narodila spousta dětí, narodil se Sejra, něco se nám povdávalo a poženilo, rozvedlo a rozešlo, vystudovalo... zkrátka - život frčí na plné pecky :-)

      Vymazat
  8. Téda!! a já ze své čtenářské neznalosti jsme myslela, že mrňous má už otce jiného než tvého býv.manžela...

    Zachraňovat vztah dítětem, to by mě nenapadlo nikdy a vždycky jsem se divila, že by si to někdo mohl vymyslet jako řešení.

    Mě teď zajímá tohle téma hodně, jenže naopak:
    má budoucnost (pro mne) vztah, ve kterém by se od začátku rozhodlo, že bude bez dítěte?? Nevím :((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, tvoje téma mě zahltilo na celý večer. Přemýšlela jsem o tom ze všech stran, protože já jsem nikdy nic takového řešit nemusela. Ještěže! Musel by to být asi mimořádný člověk, kvůli kterému bych šla do bezdětného vztahu a je ještě spousta dalších okolností, které by hrály roli. Ale pokud už by se tak člověk jednou rozhodl, asi by se to pak už nikdy nesmělo stát předmětem výčitek. Uff, nemáš to lehké a držím palce, ať se rozhodneš správně.

      Vymazat
    2. Díky, Báro!
      Nejvíc matoucí pro mě je, že můj vlastní názor na věc se mění v závislosti na stádiu menstruačního cyklu :-) Kleté hormony.

      Vymazat
    3. No, ještě toto! Hormony šílené. Tohle je fatální rozhodnutí, tam by to rozhodnutí mělo být nezvratné celý měsíc.
      ...to se mi to mluví, já vím...

      Vymazat
  9. Tož to gratuluju! Víš že u nás je jedna restaurace, kde inzerují "narozeninové, svatební a rozvodové párty"? Když to manžel komentoval, odpověděla jsem: Co chceš, dobrý rozvod je vzácnější než úžasná svatba, to se musí oslavit, když už se to povede:)

    Jinak ohledně meritu článku naprosto souhlasím. Ještě horší je ale stav, kdy si v partnerství žena myslí, že mít děti je její nezadatelné právo, manžela má od toho, aby je zplodil a uživil, ale do výchovy si kecat nenechá - a pak se diví, proč se chce manžel rozvést. Nedávno jsem se k tomu nachomýtla a nestačila jsem se divit:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, na párty už bych s ním asi nešla, to mi přijde dost cynické, ale hned na začátku rozchodu jsem dala jasně najevo, že udělám maximum pro slušný rozvod, už jen z úcty k těm dvaceti letům, které jsme spolu prožili. Manžel to respektoval a až na pár excesů to též dodržel. Snad to tak zůstane i nadále.

      To, co popisuješ znám též ze života. Ti může udělat jen hloupá žena, která si vzala někoho, koho si neváží. Samozřejmě, že to tam neklape a je jen otázka času, kdy ukápne ta poslední kapka a bude další rozvod na světě.

      Vymazat
  10. Asi po dvaceti letech manželství jsem měla touhu také provést tuto zásadní změnu v životě. Dcery byly dospělé, a majetek jsem byla ochotná dát na oltář rozvodu. Právě v té chvíli muž velice těžce onemocněl. Nastalo období soucitu a " to MU přeci teď nemůžeš udělat". Tak jsem to neudělala. Po čtyřiceti šesti letech manželství si nejsem jistá, že moje rozhodnutí bylo správné. Jediné co už teď ale vím, že nyní už bych tak hloupě neuvažovala, a ten majetek bych už určitě na oltář neobětovala. Proč taky, když těch dalších 26 jsem se o něj už postarala jenom já. Takže řešení? Už žádná změna určitě nebude. Eli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Eli, osudy jsou nevyzpytatelné. Já jsem byla nespokojená příliš dlouho a když se to s příchodem mrňouska ještě zhoršilo, nebylo na co čekat. Těžká nemoc? To je silný argument. Bůhví, jak bych se zachovala já...

      Vymazat
  11. Gratuluju....hlavně k novému začátku:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, na nový začátek se těším, ale jen tak opatrně, ať něco nezakřiknu :-)

      Vymazat
  12. ahoj Bára, gratulujem tvojim rodičom, to je krásne.
    aj tebe/vám, že ste to zvládli kultivovane. to je docela vzácny jav. mláďátenko má rozumnú a milujúcu maminu, to je super.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV, díky, snad to půjde kultivovaně i nadále, kdybych měla někde příliš rozhádáno, tak by mě to postupně vnitřně úplně vyčerpalo. To si teď nemohu dovolit. Raději pár kompromisů než nějaké žabomyší války.

      Vymazat
  13. Rozumný soud, manžel i bývalka - gratuluji ke vzácné kombinaci :-)
    Rowdy

    OdpovědětVymazat