Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 12. května 2011

Tříleté debaty

...

Sedím u netu a přemýšlím, kam o víkendu vyrazíme.
Ráno jsem v televizi na nějaké pozvánce viděla, že v Olomouci má mít zastávku známý kinovlak, ale nestihla jsem datum. Hledám to, hledám, najít nemůžu. Dokonce mistrovství světa v otáčení parních lokomotiv na točně jsem našla, ale po kinovlaku se země slehla. Nebo na to jdu nějak špatně, nevadí.
Ono má být počasí všelijaké, asi se zase dočkáme deště, což Matýskův vytoužený výlet s piknikem posunuje do dalších dnů či týdnů.
Mrňous dělá vše pro to, aby bylo na víkend hezky, ráno koukal na předpověď počasí a hulákal na moderátorku:"Přidejte víc tepla, léto tam dejte!!!" Ale bylo ho málo slyšet, slečna si stála za svým a vytrvale mu hrozila dešťovými přeháňkami.
Včera večer jsme si s Matýskem povídali a zase mě zaskočil svým uvažováním. Má rád historky o tom, s čím si hrávala malá Alex, jaké hračky jsem měla kdysi já a nechápe, kam všechny ty věci přišly, proč už je nemáme a kde tedy jsou. Cožpak je možné něco tak vzácného jako jsou dřevěná autíčka vyhodit?!
"A kde jsem byl já když sis hrála s tím autíčkem?" dal mi nelehkou otázku.
"Já jsem moc smutnej, že jsem si s tebou nemohl hrát, když jsi byla malá..."
"Dohoníme to teď," nabídla jsem mu nesměle, čehož se okamžitě chytil.
"Tady máš hasičské auto a mluv s ním."
Ach jo, jedna z nejtěžších disciplín, vést s ostatními auty dialogy "jako sanitka" nebo  "jako hasičský vůz".


"Maminko umřu?" ptal se mě před časem velmi zkroušeným hlasem.
"Vždyť ještě nemůže vědět, co to je," divila se naše babička. Oponovala jsem jí, že já si to nemyslím, mrňous vede na toto téma docela vážné debaty, obvykle chce ujištění, že nezemře ani on, ani my, jeho blízcí, ale to mu bohužel slíbit nemohu. Vždycky se z toho snažím nějak vykroutit, ale lhát mu nebudu, život není peříčko.
Samozřejmě, když si tak hraje na zachránáře, jsou situace, že se mu všechny lidi a zvířátka zachránit nepodaří.
"Musíme koupit v Dráčku pohřebák a pár rakviček," překvapil mě nedávno drobátko morbidním přáním.
Vysvětlila jsem mu, že mimoděk objevil díru na trhu s hračkami, ale to nic nemění na situaci, že mu takovou truchlivou výbavičku nekoupím, i kdyby to prodávali na každém rohu.
"To nevadí, mám dvě sanitky, tak jednou budu vozit mrtvé lidi a druhou mrtvá zvířátka," nedal se zaskočit a já to vzdala, snad ho to přejde. I když kdo ví, Alex to nepřešlo dodnes. Její černý humor je postrachem nás všech :-).
Naštěstí i tak ji máme rádi. Ale bůhví, co si ona myslí o mně, když má na mé příchozí hovory nastavenou melodii z Adamsovy rodiny...
Včera přišel mrňous, že potřebuje na záchod, ať mu dáme jeho prkýnko. Alex šla, nachystala mu to a směrem ke mě procedila: "Nevytírám..."
"Cože?" nepochopila jsem.
"Zadarmo a ve svém volném čase nikomu zadek nevytírám," polopaticky mě uvedla mě do reality moje milá sestřička.


Uvidíme kam nás ty filozofické debaty až dovedou, zatím se potýkám s vysvětlováním různých pojmů, zdánlivě jednoduchých, ale popovídat si s tříletým capartem na téma co je to osud, rekord, chemický produkt nebo vesmír není jednoduché.



 
 

16 komentářů:

  1. A já bych si tak povídala! Jenže prťo se mnou nemluví:(

    Ale mám kvalifikaci. Nedávno jsem na písku přesvědčila čtyřletého kluka, že mamuti ještě nevymřeli. Ze začátku statečně tvrdil, že už jo, ale když jsem se ho zeptala, kdo teda žere \"Mammutbäume\" (německy sekvoje), musel uznat, že asi ještě žijí:)

    OdpovědětVymazat
  2. Sem našemu intelektuálovi vysvětloval v jeho pěti letech rychlost světla, to byl masakr. Pak se okolo sedmého roku ptal na početí, něco sem se snažil zamumlat, chvíli mě poslouchal a pak prohlásil:\"Já si to radši přečtu v encyklopedii.\" Od té doby nic vědět nechtěl a všechno si čet sám.

    OdpovědětVymazat
  3. Laura, ta z Palerma12. května 2011 v 17:46

    Žádná díra na trhu :) jen nakupujte :)
    http://www.gerlich-odry.cz..._id=15

    OdpovědětVymazat
  4. Pohřebák a pár rakviček nemá chybu, já bych mu to zdovolením koupila:-)))))

    OdpovědětVymazat
  5. Laura: No ešteže tí drevení funebráci nie sú usmiati! :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Nedavno jsme s dcerou byli na svatbě, takže se také učila o životních etapách. Možná i pohřeb by pro ní byl poučný. tyhle věci prostě k životu patří a asi by se měli brát, jako je berou děti - tak jak to je. Jen si myslím, že by děti byli asi dost zvědavé na nákuk nebožtíka.. nevím.

    OdpovědětVymazat
  7. squire,jen počkej, až se prťo rozpovídá, budeš ráda, že je alespoň u jídla chvíli potichu :-).
    Mamuti dobrý :-))))

    Sejra, tvůj intelektuál dopadl jako já. Co jsem si nevyčetla, to nebylo :-). Některá témata se doma prostě neprobírala.

    Lauro, to mě pobavilo. Prý \"na přání možno vyměnit rakvičku za nebožtíka\" :-DDD. Do běžných hračkářství funebráci zatím nedorazili.

    Mod, nejsem tomu sice moc nakloněna, ale kdyby to mělo nějakým způsobem omezit růst jeho osobnosti, tak zněmím názor :-)))

    OdpovědětVymazat
  8. lojzo,ve starých westernech se funebráci pochechtávali skoro pořád ;-)

    bosorko, ač jsme velmi malá rodina, byl Mates za svého života už na dvou pohřbech (i na dvou svatbách). Nakonec to bylo docela vysvobození, protože mrňous byl senzační element, který trochu rozebral tu truchlivou náladu na smuteční hostině. Snad teď se těmi pohřby bude chvíli klid!

    OdpovědětVymazat
  9. Báro, tak rakvičky mě dostaly :-)))

    A zrovna nedávno jsem s Luckou musela řešit totéž, co popisuješ - čituji: \"mrňous vede na toto téma docela vážné debaty, obvykle chce ujištění, že nezemře ani on, ani my, jeho blízcí, ale to mu bohužel slíbit nemohu. Vždycky se z toho snažím nějak vykroutit, ale lhát mu nebudu, život není peříčko\" - úplně stejně!!! Ale naštěstí to rození miminek ji zajímá víc, než ty konce a už to od té doby nevzpomněla. Neb lehko mi u toho fakt nebylo...

    OdpovědětVymazat
  10. Tuhle jsem si vypsal -

    Čtyřletá Klárka: \"Kde jsou lidi, co umřeli?
    Odpověď: \"V nebi jsou...\"
    Klárka: \"A já jsem teda mrtvá?\"

    Na téma debat a vážných otázek jsem dnes znovu dostal jedno video: http://www.youtube.com...d3oYFS9g9I

    OdpovědětVymazat
  11. vybavila se mi scénka z Koljy, jak si tam hraje na pohřeb s krabicí od bot a černými krajkovými kalhotkami... zaimprovizuj doma a nemusíš nic kupovat :D

    jinak taky zásadně nelžu. snažím se odpovědět po pravdě na otázku a čekám, když se ptá dál, tak to nestačilo, ale většinou se neptá.

    OdpovědětVymazat
  12. ad ta smrt a pohřby - já jsem tedy odmala trpěla velkým strachem ze smrti a rozhodně jsem nechtěla vozit pohřebákem mrtvé lidí a zvířátka, ale maminka mi povídala, jak si jako malá hrála na pohřeb - načančala se a šla jako na pohřeb a moc se jí to líbilo.

    OdpovědětVymazat
  13. Ano, pusť mu Kolju jak si tam malý hraje na pohřeb a Kašpárek má i parte :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Nominku,rození miminek mrňous zatím přešel jako holý fakt a více než proces zrození se vyptával, kde přesně v nemocnici se narodil a kde jsme měli okna pokoje :-))). Ale vím, že to jen ZATÍM.

    Henry, to je moc hezké. Já tedy bývám také občas mrtvá :-)

    Sedmi, vymýšlet si pro děti nějaké zkazky nemá cenu, akorát bych se do toho zamotala a v budoucnu by mi nevěřil ani \"ahoj\". Vím, jak jsem to já měla s rodiči. Povídala jsem si s nimi o všeobecných věcech, ale jak přišlo na něco zásadního, řešila jsem to jinde a je to vlastně dost škoda, vždyť rodiče má člověk jen jedny!

    OdpovědětVymazat
  15. dewberry,asi to má každý položené trochu jinak, někdo se se smrtí vyrovnává tak, že si z ní dělá legraci, někdo se jí regulerně bojí celý život, další na to nemyslí... bohužel jí neujdeme nikdo. Mě hrozně zasáhla sebevražda jednoho známého, už je to asi 2 roky a pořád se sama sebe v duchu ptám, zda jsem mu nějak nemohla pomoci...

    rennie, až jednou Kolju uvidí, asi mu bude blízký :-)

    OdpovědětVymazat
  16. To se mám za rok na co těšit, s Malým si už docela pokecáme, největší perly jsou zatím \"do prčic blbý mia\" a \"kytara zpívá...\" na hovory o smrti a plození dětí si ještě počkáme, docela se na to období těším. Jsem taky zastánce nepřikrášlování života a účasti dětí na pohřbech, stejně jako na svatbách, křtinách, smrt je součást života.

    OdpovědětVymazat