Tříleté debaty

...

Sedím u netu a přemýšlím, kam o víkendu vyrazíme.
Ráno jsem v televizi na nějaké pozvánce viděla, že v Olomouci má mít zastávku známý kinovlak, ale nestihla jsem datum. Hledám to, hledám, najít nemůžu. Dokonce mistrovství světa v otáčení parních lokomotiv na točně jsem našla, ale po kinovlaku se země slehla. Nebo na to jdu nějak špatně, nevadí.
Ono má být počasí všelijaké, asi se zase dočkáme deště, což Matýskův vytoužený výlet s piknikem posunuje do dalších dnů či týdnů.
Mrňous dělá vše pro to, aby bylo na víkend hezky, ráno koukal na předpověď počasí a hulákal na moderátorku:"Přidejte víc tepla, léto tam dejte!!!" Ale bylo ho málo slyšet, slečna si stála za svým a vytrvale mu hrozila dešťovými přeháňkami.
Včera večer jsme si s Matýskem povídali a zase mě zaskočil svým uvažováním. Má rád historky o tom, s čím si hrávala malá Alex, jaké hračky jsem měla kdysi já a nechápe, kam všechny ty věci přišly, proč už je nemáme a kde tedy jsou. Cožpak je možné něco tak vzácného jako jsou dřevěná autíčka vyhodit?!
"A kde jsem byl já když sis hrála s tím autíčkem?" dal mi nelehkou otázku.
"Já jsem moc smutnej, že jsem si s tebou nemohl hrát, když jsi byla malá..."
"Dohoníme to teď," nabídla jsem mu nesměle, čehož se okamžitě chytil.
"Tady máš hasičské auto a mluv s ním."
Ach jo, jedna z nejtěžších disciplín, vést s ostatními auty dialogy "jako sanitka" nebo  "jako hasičský vůz".

"Maminko umřu?" ptal se mě před časem velmi zkroušeným hlasem.
"Vždyť ještě nemůže vědět, co to je," divila se naše babička. Oponovala jsem jí, že já si to nemyslím, mrňous vede na toto téma docela vážné debaty, obvykle chce ujištění, že nezemře ani on, ani my, jeho blízcí, ale to mu bohužel slíbit nemohu. Vždycky se z toho snažím nějak vykroutit, ale lhát mu nebudu, život není peříčko.
Samozřejmě, když si tak hraje na zachránáře, jsou situace, že se mu všechny lidi a zvířátka zachránit nepodaří.
"Musíme koupit v Dráčku pohřebák a pár rakviček," překvapil mě nedávno drobátko morbidním přáním.
Vysvětlila jsem mu, že mimoděk objevil díru na trhu s hračkami, ale to nic nemění na situaci, že mu takovou truchlivou výbavičku nekoupím, i kdyby to prodávali na každém rohu.
"To nevadí, mám dvě sanitky, tak jednou budu vozit mrtvé lidi a druhou mrtvá zvířátka," nedal se zaskočit a já to vzdala, snad ho to přejde. I když kdo ví, Alex to nepřešlo dodnes. Její černý humor je postrachem nás všech :-).
Naštěstí i tak ji máme rádi. Ale bůhví, co si ona myslí o mně, když má na mé příchozí hovory nastavenou melodii z Adamsovy rodiny...
Včera přišel mrňous, že potřebuje na záchod, ať mu dáme jeho prkýnko. Alex šla, nachystala mu to a směrem ke mě procedila: "Nevytírám..."
"Cože?" nepochopila jsem.
"Zadarmo a ve svém volném čase nikomu zadek nevytírám," polopaticky mě uvedla mě do reality moje milá sestřička.

Uvidíme kam nás ty filozofické debaty až dovedou, zatím se potýkám s vysvětlováním různých pojmů, zdánlivě jednoduchých, ale popovídat si s tříletým capartem na téma co je to osud, rekord, chemický produkt nebo vesmír není jednoduché.