Umordovaná

...

Umlácená pitomostmi, které ze mě vysávají energii a chuť existovat.
Valí se to jako lavina, ten potřebuje to a ten zase něco jiného, všechno nejlépe zadarmo a hned. Patlám se s prací, o které vím, že je na nic, protože výsledek už je předem znám, nebude z toho nic.
Vypisuju haldu faktur za vola, co neumí ani psát, ale jeho matka mě do toho uvrtala a já jí vyhověla, protože se mi to zdálo jako nejrychlejší cesta, jak se jí zbavit.
Píšu odvolání na finančák, protože mi dali pokutu za něco, co vzápětí uznali jako svoji chybu. Jenže zpět už to vzít nemohou a tak mi jejich šéfová poslala na mail sáhodlouhý exkrement vzor,  jak se správně píšou odvolání, co vše uvést, aby mi mohli vyhovět a pokutu, kterou mi vůbec udělit neměli, mi odpustit.
Fujtajbl.
Věřím slibům a to je ještě větší chyba, než slibovat něco za druhé.
Zkrátka, pořád se učím a kdybych měla své momentální rozpoložení nějak ventilovat, vzala bych si na sebe signálně oranžové triko s nápisem "Kdo po mě bude něco chtít, toho kopnu mezi oči".

 

Tak, to by jako malé odreagování v polední pauze mohlo stačit.
Ještěže se můžu vykřičet tady na blogu, když už ne jinde.

A až se uklidním, možná to i smažu :-)