Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 7. dubna 2011

Ohlédnutí za rokem 2010

1.díl miniseriálku o roce, kdy jsem byla opravdu šťastná

Za loňský rok mám na kontě spoustu blogovacích výpadků a je to velká škoda, protože to byl rok plný akcí, výletů, událostí a jednoho velkého převratu. Asi proto nebyl čas psát :-)
Naštěstí je vše zdokumentováno zatím alespoň na fotkách. Je tudíž čím se probírat a pro mě vodítko, když to budu chtít trochu napravit a dopsat pár příspěvků.
Třeba aby bylo kam se vracet, když si budeme chtít ten hezký rok připomenout.
Asi bych to měla vzít chronologicky, ale protože jsem známý a vyhlášený chaotik, vezmu to spíše dle momentální nálady a pocitů, však on si to každý nějak přebere.
Mnohdy to jsou jen prchavé momentky o kterých se dá napsat dlouhé povídání a jinde se může stát, že několikadenní událost doprovodí jen pár obrázků, protože samy řeknou vše.


A na něco není ani slov, ani obrázků, třeba jako ta šílená akce na Karlštejně.
U vchodu do hradu je vlevo vysoký kamenohliněný sráz a v něm jsou vrostlé mohutné staré stromy s malebně spletitými kořeny. Jakou lepší kulisu na foto z výletu by si mohla matka přát pro svého zvídavého klučinu, který se tam nota bene dokonce sám vyškrábal, že? Trochu jsem mu v té dvoumetrové výšce pomohla ukotvit se mezi kořeny, slezla jsem dolů a jala se fotit ostošest z cesty, ze žabí perspektivy, aby vynikla mrňousova odvaha.
No, nebudu napínat, výsledkem bylo pár obrázků o nulové hodnotě, na kterých pomalu nebylo poznat, kdo na nich je a dramatická strmost terénu byla také pryč.
Takovéto klenoty se zde tedy neobjeví, i když možná někde za mořem zrovna tuhle fotku mají neznámí japonští turisté, protože jsem zdaleka nebyla sama, kdo v onen okamžik mačkal spoušť a někteří se i nahlas smáli.


Jak jsem stále při hraní v zajetí jeřábů, tahačů a hasičů, mám pro dnešek zážitek ze srpna, kdy jsme byli v Holicích u Pardubic na veliké akci s množstvím známých a spoustou srdečných setkání. Při průchodu městem na oběd jsem v jednu chvíli zvedla oči ke střeše opravovaného domu a krve by se ve mě nedořezal.
Velký jeřáb vytahoval na střechu celé palety s taškami a pokrývači v té výšce pobíhali jako veverky. Pro laika to bylo neuvěřitelné mrazivé divadlo, zůstali jsme tam s mrňousem stát hodnou chvíli a bez dechu pozorovali, jak probíhala manipulace s tou obrovskou váhou, jejíž konstrukce držela jen na obyčejných nevyztužených střešních latích.


$$OBR466341$$


$$OBR466343$$


Ne, nemá to žádnou pointu ani drama, nikdo nespadl, tašky se nesesypaly.
Zůstal jen veliký obdiv k lidem, kteří dělají svou práci perfektně, promyšleně a nesmírně zručně, protože tady se nic ošidit nedá.


  

4 komentáře:

  1. :)Baru, takže loňský rok se zatím odvíjí ve fotkách, které nepublikujeme a v bespečné práci specialistů. :))
    Taky dobrý!

    OdpovědětVymazat
  2. Petisee, typický nástup chaotika. Ale ono se to zlepší ... třeba :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Koukám, že máš nový foťák! Jak se Ti fotí s G10? Podle recenzí je výborná.
    Jinak, být na té střeše, nechtěj vědět co bych se! A že k tomu nemám nikdy daleko! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vojto,G10 je skvělý! Sice první fotku s ním (musela jsem se kouknout na kartu) jsem udělala 9.9.2009, ale teprve nedávno mě ho Kapitán naučil používat, takže se předemnou objevily ohromné možnosti focení v nestandardních podmínkách a hodně si to užívám. Ještě by mohl mít větší optický zoom, ale to už bych si asi hodně vymýšlela :-)

    OdpovědětVymazat