Ohlédnutí za rokem 2010

1.díl miniseriálku o roce, kdy jsem byla opravdu šťastná

Za loňský rok mám na kontě spoustu blogovacích výpadků a je to velká škoda, protože to byl rok plný akcí, výletů, událostí a jednoho velkého převratu. Asi proto nebyl čas psát :-)
Naštěstí je vše zdokumentováno zatím alespoň na fotkách. Je tudíž čím se probírat a pro mě vodítko, když to budu chtít trochu napravit a dopsat pár příspěvků.
Třeba aby bylo kam se vracet, když si budeme chtít ten hezký rok připomenout.
Asi bych to měla vzít chronologicky, ale protože jsem známý a vyhlášený chaotik, vezmu to spíše dle momentální nálady a pocitů, však on si to každý nějak přebere.
Mnohdy to jsou jen prchavé momentky o kterých se dá napsat dlouhé povídání a jinde se může stát, že několikadenní událost doprovodí jen pár obrázků, protože samy řeknou vše.

A na něco není ani slov, ani obrázků, třeba jako ta šílená akce na Karlštejně.
U vchodu do hradu je vlevo vysoký kamenohliněný sráz a v něm jsou vrostlé mohutné staré stromy s malebně spletitými kořeny. Jakou lepší kulisu na foto z výletu by si mohla matka přát pro svého zvídavého klučinu, který se tam nota bene dokonce sám vyškrábal, že? Trochu jsem mu v té dvoumetrové výšce pomohla ukotvit se mezi kořeny, slezla jsem dolů a jala se fotit ostošest z cesty, ze žabí perspektivy, aby vynikla mrňousova odvaha.
No, nebudu napínat, výsledkem bylo pár obrázků o nulové hodnotě, na kterých pomalu nebylo poznat, kdo na nich je a dramatická strmost terénu byla také pryč.
Takovéto klenoty se zde tedy neobjeví, i když možná někde za mořem zrovna tuhle fotku mají neznámí japonští turisté, protože jsem zdaleka nebyla sama, kdo v onen okamžik mačkal spoušť a někteří se i nahlas smáli.

Jak jsem stále při hraní v zajetí jeřábů, tahačů a hasičů, mám pro dnešek zážitek ze srpna, kdy jsme byli v Holicích u Pardubic na veliké akci s množstvím známých a spoustou srdečných setkání. Při průchodu městem na oběd jsem v jednu chvíli zvedla oči ke střeše opravovaného domu a krve by se ve mě nedořezal.
Velký jeřáb vytahoval na střechu celé palety s taškami a pokrývači v té výšce pobíhali jako veverky. Pro laika to bylo neuvěřitelné mrazivé divadlo, zůstali jsme tam s mrňousem stát hodnou chvíli a bez dechu pozorovali, jak probíhala manipulace s tou obrovskou váhou, jejíž konstrukce držela jen na obyčejných nevyztužených střešních latích.

$$OBR466341$$

$$OBR466343$$

Ne, nemá to žádnou pointu ani drama, nikdo nespadl, tašky se nesesypaly.
Zůstal jen veliký obdiv k lidem, kteří dělají svou práci perfektně, promyšleně a nesmírně zručně, protože tady se nic ošidit nedá.