Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 21. dubna 2011

Na Harvard se dostaneme lehce,

to nejtěžší už máme za sebou.

Dostat mrňouska do školky ve starém bydlišti by byla brnkačka. vždyť kdo by nepřijal dítě matky, která loni dokázala do školky dotlačit sto tisíc korun z dotací na vybavení a sama ze svých peněz ještě dětem koupila  koberec do největší herny.
Jenže staré zásluhy už neplatí.
Změnilo se bydliště a do nové školky jsem šla jako úplně cizí matka bez žádných vazeb, která chce to, co 60 jiných rodičů, dostat své dítě do třídy, kde je 19 míst a ani o jedno více.
Jediná deviza v náš prospěch byla, že bydlíme hned vedle školky a logicky bychom tedy mohli mít přednost před dětmi, které se sem hlásí z druhého konce města. Ale bůhví, jak fungují různé neviditelné nitky osobních vztahů...
Byla by to drsná čára přes rozpočet, kdyby to nevyšlo, prostě to vyjít muselo, i kdybych měla skončit s odvoláním u vedoucího školského odboru na radnici.
Byla jsem odhodlaná udělat pro přijetí všechno.


Na zápisu byla fronta předlouhá, pančelka, která je zjevně placená od hodiny si s každým rodičem srdečně popovídala o úplných kravinách a zjevně jí bylo jedno, že za jejím stolečkem netrpělivě přešlapuje desítka normálně zaměstnaných lidí, kteří si svého času váží o hodně více než ona.
Takže po dotazech na jméno dítěte a rodičů, zapsání bydliště, rodných čísel a prohlédnutí očkovacího průkazu ještě následovalo úplně zbytečné žvanění na téma, jak je to dnes všechno těžké a co budou dělat ti chudáci, na které se nedostane a nedej bože, když úča v hovoru s dotyčným rodičem našla nějakého jejich společného známého, stačilo i známé dítě a bylo na deset minut postaráno o bláboly úplně mimo mísu.
No, i tak jsme tam pokorně stáli v jednom šiku společné myšlenky pančelku si nijak nenazlobit, i kdychom tam měli stát ještě hodinu, bo naše děti si zatím spokojeně hrály v herně. Tedy to moje alespoň ano a protože se mu to moc líbilo, byla jsem relativně v pohodě, jen jsem rozeslala pár esemesek a posunula domluvené věci o hodinu až dvě.
Nakonec jsem se statečně pročekala, vyzutá z bot mi na studeném linu byla hrozná zima, takže jsem přijímací hovor zestručnila na technologické minimum, nenechala se zatáhnout do žádných dalších keců, srdečně se rozloučila, všilma si vděčných pohledů rodičů za mnou a vzala si lísteček s termínem, ve kterém si máme přijít pro Rozhodnutí o přijetí.
Mrňouskovi se ve školce líbilo, to bylo hlavní, po cestě k hlídací paní mi vyprávěl s čím vším si stihl pohrát a jak byl spokojený.


Den velkého Rozhodnutí se přiblížil rychlostí blesku a než jsem stačila jít 10x do práce a z práce, už tu bylo kýžené odpoledne.
Přišla jsem úmyslně až později, abych se vyhnula první a asi i druhé vlně rodičů, viděla jsem z okna, že kolem školky je frmol jako u včelího úlu.
Pančelka seděla za stolem a vlídně mi pokynula, abych si sedla na židličku pro tříleté děti, kterou měla přistavenou vedle svého stolu.
Není lepší možnost, jak dostat každého do podřízené pozice, to se divím, že to ještě nezavedli na všech úřadech, blesklo mi hlavou, společně s myšlenkou na to, zda ještě kdy z té židličičky vstanu, když si na ni teď sednu.
Ale nakonec jsem tedy pokorně zaujala místo těsně nad podlahou a jala se čekat, ve které hromádce naši žádost o přijetí pančelka najde.
Paní nejmocnější chvíli hrabala, až se vytasila s mým dotazníkem a vítězoslavně zahlásila:"Vás jsem přijala, když bydlíte hned tady vedle a pracujete, to je jasné."
Uffff... spadl mi kámen ze srdce.
"Ale bylo to těžké, musela jsem letos odmítnout tolik dětí jako ještě nikdy," umocnila své zásluhy a já poníženě (jinak to na té pidižidli ani nešlo) děkovala.
Tím jsem považovala audienci za ukončenou a jala jsem se přemýšlet, zda mi moje stará kolena budou nápomocna při vstávání.
Jenže pak to začalo. Úča se zahleděla na rodná čísla, zejména moje a manželovo a zeptala se, zda mám ještě nějaké jiné děti. Nějak se mi nepodařilo pochopit, co je jí do toho, ale v euforii nad přijetím jsem to neřešila a vlídně odpověděla, že ano, že máme ještě dceru.
"A kolik má let?" zeptala se zvědavě.
"Ta k vám do školky nechodila, ta chodila jinam," odpověděla jsem šalamounsky a myslela si, že tím je debata ukončena.
"Asi už bude starší, že?" nedala se úča zaskočit.
"Ano, je starší, právě dostudovala vysokou školu," a máš to babo. A já jdu.
"No jo, to jsou pády," rozumovala, "ale občas tady máme takové..." zamyslela se "...vejškrabky... ha ha ha."


No ve mě by se v tu chvíli krve nedořezal. Jestli chtěla baba na rozloučenou zavtipkovat, tak se jí to hodně nepovedlo, ani jí nepřišlo divné, že je v místnosti jediná, kdo se směje a komu na tom přišlo něco vtipného.


"Tak na shledanou," bylo jediné, na co jsem se zmohla, abych jí nemusela jednu vrazit.


Vypadla jsem z kanceláře jako blesk a hned za dveřmi padla do náručí nějakému tatínkovi, co čekal nalepený na futro spolu s třetí vlnou nedočkavých rodičů.
Navzájem jsme se omluvili a usmáli a to jsem asi potřebovala, abych přestala vidět červeně.
Nakonec dobrý, ani jsem si ani neuvědomila, s jakou rychlostí jsem vytočená vyskočila z pidižidle!
Za přijetí jsem samozřejmě ráda, ale baba má utrum s mojí vlídností a ochotou pustit občas nějaký ten sponzorský dar.
Nechám si to do školky, kam bude mrňousek chodit po dostavění domečku, tam už jsme také zapsáni a nebyla to žádná věda, inu malé vesnice bývají přátelštější.  
 
 


 

21 komentářů:

  1. Tak to je nářez:-))))))))))
    Jinak mi to připomnělo Adama, ten neustále bojuje ve školce s paní ředitelkou,možná je to tím, že si kvůli své noze nikdy nemohl sednou tak dolů:-D

    OdpovědětVymazat
  2. To jí snad muselo nechtěně vylítnout, vážně to snad ani nejde říct.. :-/

    OdpovědětVymazat
  3. ježyš (c), tohle je šílený, jak píše Bosorka, asi jí to muselo nechtěně vylítnout, ale i tak. neustále mě udivuje, kolik lidí netuší, co je to takt. po tvým věku a věku tvých dalších dětí jí nic není. babizna jedna.

    OdpovědětVymazat
  4. Mod,mi někdy připadne, že tyhle pančelky, jak jsou zvyklé komunikovat převážně s nejmenšími dětmi, ztrácejí schopnost mluvit normálně s dospělými. Třeba Adam neposlouchá na slovo a to pak může být problém :-)))

    Bosorko, mně přišla tak ujetá, že to fakt mohla myslet jako vtip a pak jí to ani hloupé nemuselo přijít.

    Dew, pevně doufám, že s ní moc nepřijdu do kontaktu, ostatní úči se mi tam zdály hodně normálnější. Bůhví, podle čeho se vybírá ředitelka... :-)))))

    OdpovědětVymazat
  5. tak to si počkam až budu matyska občas vyzvedávat.. já ji ukážu jakej já jsem vejškrabek!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Inu, někdy je facka přes celej xicht nejlepší možné, ne-li jediné důstojné řešení... ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Jeji souveti unika memu chapani. O souvislostech nemluve.Ale uz samotna existence \'osobnich\' chatu by se mi jevila jako vysoce neprofesionalni a vadila by mi. A to VYZOUVANI!!!?? :D

    Jinak nechapu ze neexistujou jasne stanovena (a verejne pristupna) pravidla pro zapis. Tady je to 1) special needs (deti v peci statu/deti s problemy) 2)vzdalenost od skoly 3)sourozenci ve skole. Ta vzdalenost je hlavni kriterium a je presne definovana od jake brany se to meri :)

    No drzim palce na dalsi setkani \'tohoto druhu\'!

    OdpovědětVymazat
  8. Alex,asi ti neukážu, která to byla, protože jak tě znám, ty bys jí to fakt dala sežrat :-)))

    Teo, někdy je to nejlepší co se dá udělat, Macek by mohl povídat!

    Spoon, tohle je typicky český přístup. Individuální posouzení, aby se do výběru vešli všichni známí, že jo? A jak někdo určí jasná pravidla, hned je k tomu miliarda výjimek a to je šílené.

    OdpovědětVymazat
  9. Bárono Adam neposlouchá na slovo, ani na desáté:-)
    Zatím největší konflikt byl, když platil asi 170,-Kč za nějaké fotky a nechtěl vrátit těch 30 pod dojmem nějaké přednášky staré cca 3 týdny, jak je každá koruna pro školku dobrá, tak si prostě myslel, že 30 je taky dobrejch, no a když odcházel, další platící maminka povodá té učitelce \" To máte asi na svačinu.\"
    No a asi za 3 dny přišel normálně dopis od paní ředitelky, že ho vyzývá, aby si přišel vyzvednout těch 30 korun, že školka není hospoda a ona na své svačiny peníze má!
    Napřed jsme se řezali asi půl hodiny smíchem a pak jsme jí napsali vysvětlující dopis, že těch 30,-Kč nebyl tuzér, ale sponzorský dar a potvrzení, že si vyzvedene příležitostně.
    No a od té doby ticho po pěšině, ani potvrzení, ani žádné další kecy.

    OdpovědětVymazat
  10. Mod,no to je něco. Hele, já dělám pro jednu příspěvkovou organizaci (což je MŠ také) a kdyby mi někdo dal 30 Kč sponzorský dar, tak mu dám 40, aby si to vzal zpátky, protože by s tím bylo tolik papírování, že bych z toho pošla.:-))) Obvykle to bývá v nějakém \"černém fondu\" a z něj se bere, když jsou neplánované výdaje :-).
    Ale ta matka, co měla kecy o svačině je pěkná husa!

    OdpovědětVymazat
  11. No právě pěkná husa, Adam to samozřejmě myslel tak, že je to každá koruna dobrá třeba na kafe:o), ovšem to ho nenapadlo, že se z toho dá vyrobit událost:o)

    OdpovědětVymazat
  12. Baro,se priznam,ze mam skolku pred barakem a Tomasova teta je tam reditelka,takze mme \"protekci\".Na druhou stranu se snazime skolu v ramci moznosti sponzorovat :)).

    A tak mer napadlo,jak se tahle neempaticka pani ucitelka muze starat o male deti?
    Za bar s ni!
    Tam me ucili,ze myslet si muzu cokoliv,ale mam nalivat drinky a mile se usmivat...

    OdpovědětVymazat
  13. \"Jo ona už je dospělá...?\"\"...a to by malýho nemohla pohlídat ona...?\"

    Tim chci říct, že jsem při čtení těch záludných dotazů čekal úplně jinou boudu, než jen blbej fór ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Mod,kvalitná hňup ti udělá událost ze všeho!

    Cheo, pamatuji si z některých tvých spotů, že taková teta v mateřské školce také může být za určitých okolností spíše přítěží :-))), ale určitě můžeš být klidná, že by ti nepřijala malého Raptora :-).
    Pančelka by nemusela ani do takové raubírny jako je bar, myslím, že by jí stačilo jakékoliv jiná zaměstnání, kde přichází do styku s dospělými lidmi. Ta by se divila!

    Galahade, vůbec nemá cenu uvažovat nad logikou takového myšlenkového kotrmelce, páč na to nemáme ty správné mozkové polobuňky.

    OdpovědětVymazat
  15. Baru,polobuňky jsou ten nejmenší problém... Ale takový nebuňky nebo blbuňky - to je teprv kalibr...

    OdpovědětVymazat
  16. Blbuňkyjsou nejlepší :-))))))))))))

    OdpovědětVymazat
  17. Baro ano,to mas pravdu!
    Obcas si \"teta\" mysli,ze kdyz ma 40letou praxi,ze ji budeme vsichni poslouchat :)).

    OdpovědětVymazat
  18. Cheo,o náhledy do soukromí vaší rodiny též nebude nouze, víme, že děti vykecají i věci, které se nikdy nestaly! :-)))

    OdpovědětVymazat
  19. 18: nojo, jedno naše mláďa chcelo vyjadriť, že papá skoro stále. no ale vyšlo mu z toho:\"ja jem skoro každý deň!\" ;-)

    OdpovědětVymazat
  20. SV,a jak potom vypadají rodiče, že? :-)))
    Já jsem se rozčilovala minulý týden, když malému cpala chůva klobásy z udírny, že já mu takové věci vůbec k jídlu nedávám a Mates na to řekl, že má právě bříško plné kabanosu! Takový nesmysl, ale mně už pak nikdo nevěřil, protože \"děti mluví pravdu\" :-)))

    OdpovědětVymazat
  21. 20: nojo, deti hovoria pravdu. a ešte opití a blázni ;-)

    OdpovědětVymazat