Společenský lůzr

Ano, je řeč o mně, o nekuřákovi a nepijákovi.

Tak za prvé, u mě v baru se nekouří, to je známá věc.

Pije se tam občas fest, ale na cigaretku se musí pěkně ven, minimálně na schodiště, ne-li přímo ven do zimy.

Zatím to nevadilo ani různým pánům ministrům a jejich náměstkům, co občas přijedou ozdobit tu či onu okresní konferenci nějaké strany, pokud tato má u nás svou slezinu. Snad jen jednou byl na mrtvici jeden z místních místostarostů, ale nepomohlo mu nic, šel na schody jako každý jiný smrtelník.
Ale tím to končí, všechna ostatní místa, kde se musím pracovně pohybovat, jsou zamořena kuřáky a tady nastává můj problém.

Cizí kouření mi, jako bývalému též kuřákovi, nevadí.
Vadí mi to, že je nějaká akce, kde je důležité navázat kontakty, užitečně se seznámit, nasbírat o přestávce praktické zkušenosti, které od řečníků z pódia nezazní. A tady to začne, vyhlásí se přestávka na nějakém semináři, do všech jako když střelí a já vím, že bych si potřebovala jen tak bokem popovídat s panem A nebo paní B, nejlepší to někdy bývá i zcela náhodně třeba s panem X nebo paní Y. Jenže oni jsou mimo sál, hulí někde v atriu, z jejich skupinek se ozývá smích a družná debata a lůzr nekuřák, aby stál sám někde u zdi ve stínu obří palmy, pocucával matonku přiděleným brčkem a dělal, že mu to vůbec nevadí, že je v pohodě.
Ale sakra, přece si kvůli nim nekoupím krabičku hřebíků do rakve a nebudu si kazit pleť jen proto, abych nestála bokem!
Nějakou dobu mě to štvalo, pak mě to štvalo ještě víc, ale dnes už jsem v pohodě.
Napadlo mě to na podzim na senimáři na Žofíně. Nutně jsem se potřebovala vmísit do jedné debatní skupinky, vím, že řešili podobné problémy jako já a chtěla jsem to probrat.
Vstupenkou mezi ně se mi stala věta :"Dobrý den, mohu si tady s vámi chvilku nezakouřit?"
Chlapi v oblecích se zasmáli a byla jsem jejich.
Skvěle jsme se pobavili a já se dozvěděla potřebné. Tahle pitomá věta se osvědčila a minulý čtvrtek se mi dokonce vrátila, přišel za mnou na jednom školení "už skoro známý" člověk a s úsměvem se zeptal: "Jdeme s kolegou ven, nechcete s námi jít nezakouřit?"  

Myslím, že lůzr, do doby než se kouření více vymýtí, zatím vyhrál!