Jak nám z Destruktora roste starý sprosťák

a jiné zážitky.

Březen by se také mohl jmenovat Nevímkamdřívskočit.
Pro mě šílený měsíc, ale jedno na něm je pozitivní, ještě příští týden je u nás poslední ples a pak už pohodička, jen malý běžný provoz a to je na zklidnění velmi potřeba.
Destruktor už začal jednotlivá slovíčka spojovat do dvouslovných vět, což je zase malinký pokrok k tomu, státi se celým člověkem a já se pomalu začínám smiřovat s tím, že se blíží doba, kdy na mě všechno vykecá.
Nejlépe babičce a dědečkovi, v tom byla malá Alex přebornice, celé dětství měla přezdívku "stará Blažková" a člověk si musel neustále dávat bacha.
Ale možná jsou kluci jiní a nemá cenu se strachovat dopředu.
Přelomovým momentem byla včerejší procházka.
To, že objevil, jak je skvělé zplna hrdla si zadupat v kaluži, to raději přejdu mlčením, neb jsem pak si při šikovném čištění bahnem obalených bot, zapráskala celou koupelnu a celé to nadělení uklízela dobře půl hodiny.
O čem se však zmínit musím je chvíle, kdy se zastavil u trávníku, na němž ležel přímo ukázkově točený exkrement od velkého psa nebo malého člověka, ukázal na něj prstem a krásně zřetelně řekl:"HOVNO."
Úplně podvědomě jsem vybouchla smíchy, ale to moc výchovné nebylo, tudíž jsem to dál nijak nekomentovala, řekla jen "fuj" a odtáhla ho jinam.
Vrtalo mi hlavou, kde na tom byl, u nás doma se tak nemluví, tam to slyšet nemohl, tak jsem z toho jelen, neb i chůva se mi jeví jako slušná osoba, která by tohle před mrňousem nikdy neřekla.
Tak nevím... ale tuším, že je to teprve začátek, tak jako u malé spřátelené Adélky, která si minulý týden celé nakupování, usazená pohodlně ve vozíku, nahlas zpívala:"Prdééél, prdééél, prdééél.." a tak pořád dokola, vydrželo jí to až na parkoviště k autu.

Celými minulými třemi týdny, se jako červená nit, vinula starost veliká - opruzeniny a opruzeniny.
Začalo to nenápadně při velikém průjmu a při veškeré péči se to svinstvo rozšířilo mazlíkovi až do třísel a nedařilo se mi to ničím udolat.
Zásyp, zinková mast, na radu léčitele med, koupele v heřmánku, panthenol ve spreji... všechno všecičko vyzkoušeno, ale teprve teď, posledních pár dnů mohu říci, že ta hrůza začala ustupovat a to jen proto, že ho nechávám co nejvíce "na volno", loužičky neloužičky.
Jako příjemný vedlejší efekt se projevilo to, že na vlastní oči viděl, jak se ta loužička dělá a že je prima ji udělat do nočníku. Neboť nočník mu za to zazpívá, akorát já nevím, proč si nočníkový výrobce vybral zrovna Happy birthday. Důležité je, že to nese své ovoce, ať už je doprovodná hudba jakákoliv.

A vůbec, venku svítí sluníčko a to mi dělá moc dobře. I ta žlutá růže, co ji mám tady na stole ve vázičce.