Oblíbené blogy

rozvláčně a nesouvisle

Jeden z úplně prvních blogů, který jsem s nadšením pro sebe objevila byla Spoon. Londýn jejíma očima mě upoutal a už to tak zůstalo, o jejím životě ani nemluvě. Nikdy nezapomenu na tu radost, že je těhotná a prožívání toho všeho v jejím deníku těhule, až jsem z toho otěhotněla sama. Máš mě holka na svědomí.
Čtu si u Sharkana, protože se tam vždy něco dozvím a když náhodou ne, alespoň se zasměju, jak tam to žije.
Za zajímavě vypíchnutými a vysvětlenými nebo nakousnutými problémy chodím k Wuwejovi a taky když si chci přečíst nějakou knihu a nechce se mi sáhnout naslepo.
Mám ráda @Tea, protože vymyslel psychorachejtle a to se mu povedlo, moc se po jistých zkušenostech sama se sebou snažím, aby se mě tahle diagnóza už nikdy netýkala a taky se tam schází pěkná sbírka myšlenkových pochodů a ty já, jak známo, nadšeně sbírám.
Čtu Modonu, protože ji mám ráda, chodím k Zuzi, protože kdybych byla chlap, chtěla bych si ji vzít za ženu.
Mám ráda Butea, naučil mě pozorovat ty milé malé opeřence a to není málo.
Lexulka mi vždy připomene, že všude je chleba o dvou kůrkách a že jednou nahoře, může být zítra jó pěkně dole.
U Páji ostrovanky na mě vždy dýchne trocha exotiky Středomoří a takové šplouchnutí vln občas potřebuji.
Na zajímavý vesmír, veselé tlachy a neotřelou poezii chodím ke Kamiovi a chci-li nahlédnout do duše nějakému muži, jdu na návštěvu ke Gombovi.
Uchvátila mě Cheorchia, která žije život jako každá z nás, jen si ho umí nějak lépe vychutnávat a je to velmi nakažlivé.
Trpělivě přehazuji polínka v Mikinově dřevníku, v poctivé snaze pochopit mužský pohled na svět, ale Mikin mi to svým nepsaním v poslední době moc neusnadňuje.Jediné jeho štěstí je, že píše tak dlouho, že když to vezmu ode dna, mám zábavy ještě na mnoho večerů.
Chci-li trochu vkusu, kochám se u Elizy, je moudrá a mám od ní opsané bezvadné koláčky a stažený obrázek, jak jednou bude vypadat Destruktorův pokojíček.   
Mým blogovacím guru je ovšem Mamed, který pro samou práci zapomíná na věrné čtenáře, kteří žijí z jeho textů již roky a každý den bojují s postelony (jednotka přitažlivosti lidského těla postelí, zejména po ránu - už ten spot hledám týden, najít nemohu, je to dávno..), vděčni mu, že pojmenoval to, proč se ráno nikdy nechce vstávat.
Jsou i tací, které čtu v bláhové naději, že když už jednou někdo takový žije, musí být na světě ještě jeden alespoň trochu podobný. A tím myslím Johnnyho a celou jeho rodinku, Katchabu a obě malá mláďátka, Kačko, řeknu to upřímně, takového chlapa bych chtěla  mít taky. Ať si klidně nosí sandály i v prosinci.
Když se chci projet na motorce, tak jedině u Motoneználka, jeho smysl pro humor mi sedí.
A Vojta, to je dotek starých časů v moderním pojetí, toho nemůžu opomenout, čtení jeho textů v časopise i na blogu, to je láska na první pohled.
Kolikrát už jsme se se Sunfreedomem domlouvali na jedno pivo a furt nic, až mi toho odjel do Belgie.
A teď si připadám jako při děkovačce na Oskarech a trnu hrůzou na koho jsem nechtíc zapomněla a už mi vyskakuje naprosto svá Mirka, statečná a obdivuhodná Horalka, úplně neobyčejná Oby a moje milé spolumámy - Sedmi, Gleep, Abu, Puffin, Allora... to je jasné, že takový seznam není nikdy úplný, vždyť bez nezařaditelného zcr, charismatické Kharminy nebo báječné Kashiky by nebyl k ničemu a to určitě není vše... Nesmí mi chybět poetická Magrátka v sárí, nebo zasněný Henry Psanec, kterému už se tolikrát svými básněmi podařilo vstoupit mi do duše a jeho hlubokonoční maily mi vyvolávají další krásné obrazy.
Mám-li čas, přijdu k vám, nakouknu, a obvykle zase mizím a pokud nenechám komentář, není to proto, že bych nechtěla, ale proto, že s Destruktorem na klíně se nepíše snadno a pozdě v noci už umím jen překlepy.
Ale moc se těším, že jednou budu mít tolik času, že vezmu ode dna blog Manželky, na který se moc těším. A pokud to nestihnu, nevadí, už jsem si to pojistila tím, že jsem si koupila její knížku a ve chvikách do ní nakukuji.
A milému Galahadovi odpouštím, že teď nepíše, ale neříkám, že mi nechybí.
 
P.S. dělat takový seznam je těžká disciplína, ale není neměnný, takže dnes takhle a jindy to bude třeba jinak.
A už mi nabíhají další blogy, Billy, Leni za Sevilly, Lenko ze Švédska a jiní promiňte, jdu raději od toho :-)

O hodinu později:
A je to tady. Jedu si autem přemýšlím o ničem a najednou červená blikající myšlenka:Ježyš(c), vždyť já zapomněla na Rowdyho!!! Na toho, jenž i ty nejvšednější banality dokáže tak vtipně vypointovat až do krajní absurdnosti a na Christabel, kterou jsem objevila teprve nedávno, ale tím, že řešíme kopec stejných věcí, zajímá mě, jak to vidí ona... Kolik těch updatů tady ještě naskládám? :-)