Chcete se zbláznit?

V Bruntáli to jde nejrychleji.

Ani letos se mi nepodařilo prosadit, že Vánoce zrušíme a budeme dělat jakoby nic. V rodinách, kde jsou malé děti (promiň Alex) a staří rodiče (promiňte též), takovou věc prostě udělat nelze. Nezbylo mi tedy, než opět začít vymýšlet, čím koho potěšit, rozesmát, příjemně šokovat nebo láskyplně vytočit.
Máme dnes 29.listopadu a já mohu zahlásit HOTOVO!!! Mám dárky pro všechny, pro které jsem chtěla, snad ještě nějaké drobné dodělávky dle momentální inspirace, ale to gró je doma v almaře.
Moc to zde rozmazávat nemohu, nevím, čí oko by sem mohlo nahlédnout a pokazit si překvápko, ale o tom, jak jsme jeli nakupovat malému Destruktorovi, o tom se zmínit mohu, bo zatím mi blog nečte.
Široko daleko vyhlášenou prodejnu Miki Fun jsme po narození mrňouska navštívili už loni na podzim, ale spíše ze špionážních důvodů. Koupili jsme mu jen pár hrkáčků a měkkce plněné plyšáčky na usínání do postýlky a HLAVNÍ kořistnickou návštěvu naplánovali v termínu "do roka a do dne".
Chtěla jsem zde malému vzít velkou Tatru, abychom ho na ní mohli vozit, odrážedlo, nějakou variaci na tříkolku a houpacího koníka nebo kohouty.
Všechno dopadlo jinak.
Tatru dostal k 1.narozeninám od našich, odrážedlo v podobě stříbrometalické motorky nám dala hodná teta Modona, s tříkolkou jsem to nevydržela já a houpací kohouti čekali na darebu, jako překvapení, minulý týden u chůvy.
Ovšem, vzhledem k tomu, že ještě asi stopadesát jiných věcí mrňousek nemá, jelo se do hračkového ráje stejně.
Věřím, že každý, kdo tam vstoupí poprvé, je unešen a v šoku, protože tolik hraček na jedné hromadě nemůže nechat v klidu vůbec nikoho. Přeplněné regály, tvořící nekonečné uličky, táhnoucí se za obzor... to byl můj první dojem. Všeho tolik, až člověka zachválí iracionální obava, že si z toho množství nedokáže vybrat. Pro dítě ve znamení Váhy, to tady musí být jistá smrt :-).
Obdivuji rodiče, že se odváží vzíti sem své děti, neboť i dospělý má co dělat sám se sebou, aby to ustál.
Ono stačilo chvíli vnímat útržky rodinných rozhovorů kolem sebe:
Manžel k cca osmileté dceři a její mamince:"Nechcete náhodou zaplnit celý barák jenom hračkami?" 
Nastávající maminka ke svému otci:"Dědo neblázni, tak velký pokoj mít nebude!"
Tatínek na syna:"Máš povoleno jen tři hračky. Vyber si které a zbytek odnes, kde jsi to vzal."
Jiný tatínek na syna:"To druhé auto vezmu, jen když slíbíš, že začneš uklízet pokoj..."
A tak dále, no zábavy kopec.
Úmyslně jsme jeli v neděli, protože to jsou tady na ty nízké ceny ještě 10ti % slevy, takže třeba největší Merkur 8, se nám podařilo koupit o 900 Kč levněji, než ho nabízejí u nás v hračkárně.
To nevadí, že si poleží pár let ve skříni. Mám radost, že bude pro mrňouska nachystaný a už se těším, co postavíme. Mě tahle hračka nesmírně bavila, ale v družině jsme měli jen dvě sady a směli si s nimi hrát pouze kluci.
Nemohli jsme rozhodně odejít bez koleček na písek, několika druhů kostek, stavebnice dřevěného vláčku a nádraží, sady nářadí od vrtačky až po pilku a svěrák a od Alex jsem též několikrát slyšela:"Jééé, můžu si tohle vzít pod stromeček sobě?"
Suma sumárum, stálo nás to asi pět tisíc a to jsme byli docela žabaři, protože jsem si odnášeli jen jeden pytel.
Aby bylo jasno, tam se nenakupuje do trapných mrňavých igelitek. U pokladen jsou role s velkými černými pytli na odpad a to je tady základní jednotka nákupu.
Teď jsem se dívala na Mikifunovské stránky a mají tam oznámení, že provoz e-shopu je dočasně zastaven.
Asi tuším proč.
Po zešílevších zákaznících patrně zešílel i personál.
Přeji brzké uzdravení, Vánoce jsou co by dup!