Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pondělí 15. října 2007

Nejmilejší hračka

Nejmilejší hračky se postupem času různě měnily, ale první je jen jedna.

Pokud jsem jako dítě celým srdcem milovala nějakou hračku, tak to byl jednoznačně tenhle kočárek.

$$OBR283601$$

Asi jsem musela jít mamince pěkně na nervy s tím, že jsem se od něj odmítala během celého dne odloučit.
Nejen, že jsem v něm měla medvídka v pruhovaném pyžamu, ale i malá autíčka a stádo malých, asi deseticentimetrových panenek s pravými vlasy, co jsem je vydržela česat od snídaně až do oběda a poté přejíždět těmi autíčky.
Po obědě mě musely maminka s babičkou od kočárku vždy utrhnout, protože do postýlky se mnou nemohl, což jsem nesla velmi špatně.
Všichni doma věděli, že když budou něco postrádat, zcela jistě to najdou u mě v drahém kočárku, protože pokud se mi doma něco líbilo, bez ohledu na to, čí to bylo, okamžitě jsem to sbalila a uložila mezi ostatní poklady.
Ale stejně jim to trvalo dost dlouho, než mě vymákli, pak už chodili najisto.
Velmi dobře si pamatuji, jak mi učaroval člunek na spodní nit u babiččina šlapacího šicího stroje.
Pro ty, kteří netuší, co to je, tak jen krátce, že je to úžasně zajímavá krásná maličká věcička, kterou když někdo sebere a schová si to do kočárku, tak babička švadlena je pěkně nahraná, stroj bez člunku nešije.
To jsem ovšem ve věku nějakých dvou, tří let nevnímala a nechápala, proč z toho dělají takovou vědu, vždyť já bych to možná časem i vrátila, tak kde je problém? Byli na mě škaredí, ale já jsem si z toho nic moc nedělala, při první příležitosti jsem ten člunek šlohla zase, moc se mi líbil.
Maminka byla rozumná.
Postavila se k tomu čelem a řekla své tchýni:
"Tak tomu dítěti ten člunek nechte kupte si jinej," čímž si zasloužila na mnoho let její nehynoucí hněv a věčné poznámky o rozmazleném děcku.

Ten kočárek je u rodičů ve sklepě asi dodnes. Oni také patří k lidem, kteří tvrdí, že když se něco vyhodí, nadělá se víc škody než užitku. Tuším, že tam toho bude víc, černobílý pes Buk, modrá leskimová kočka Monika, možná i pravá dřevěná Tatra, co se v ní dalo jezdit na korbě, pokud jsem sehnala někoho, kdo by mě na ní tahal.

Jo, jo, až k rodičům zase přijdu, asi si půjčím klíče od sklepa...

26 komentářů:

  1. Báro:-)kočárek jsemm měla podobný, červený, taky bych ho někde na fotce našla:-), ale myslím, že jsem v něm nic neschovávala:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherný krásný nález.. Já měl to štěstí, že jsem měl fajn hračky (to velké štěstí, že vůbec nějaké hračky a klid ke hraní). Teď po třech stěhováních už je to horší. Co nezůstalo u našich, je pryč. Musím se tam taky pořádně poohlídnout, ale žlutého vypelichaného medvídka jsem hanebně položil k popelnici při předminulém stěhování...

    OdpovědětVymazat
  3. Mod,tenhle kočárek byl růžový, ale ne dlouho, po pár dnech na sluníčku byl bělejší a bělejší. Bojím se, že dnes už z něj bude jen rezavá konstrukce. Ale vzpomínky mám pořád nevybledlé.Kamio, nebylo ti ti líto? Mně je.

    OdpovědětVymazat
  4. Já kočárek neměl......překvapivě...Tatru jsem ale měl a jezdit na korbě mě tuze bavilo. Až tak moc, že po jedné divoké jízdě z dlouhého kopečka jsem si u jeho úpatí rozbil hubu, neb tatřička vjela na kanál a vyhodila mě ze sedla...

    OdpovědětVymazat
  5. Báro,bylo. U stěhování je třeba nějak filtrovat, vzít si všechno nelze. Ale tohle byla asi chyba... Člověk často obětuje kvůli hezké budoucnosti.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkný kočárek,my jsme doma měli hnědý manšestrový skládací i s velkou panenkou, ale tu jsem brzy vyměnila za svou nejmladší sestru a vozila ji po kuchyni. Kamio, nejmilejší hračky se neobětují!

    OdpovědětVymazat
  7. Čagi, máš pravdu - najmilšie hračky sa neobetujú. Ty si si určite najmladšiu sestru nechala, však?

    OdpovědětVymazat
  8. Jo:-) přežila to a pořád ji mám, jen se už do toho kočárku nevejde:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Kamio,přemýšlím, zda bych obětovala opelichaného medvídka... ale kdybych se chtěla k někomu přistěhovat a on mého medvídka nechtěl... to by byl tvrdý oříšek *mrk*čagi, hnědý manšestrový kočárek jsem měla na Alex. Taky jsem si ji nechala. Ale brzy mi ji asi seberou jiní, nevadí, s tím se počítá.

    OdpovědětVymazat
  10. Báro, ale zase možno by sa našiel niekto, kto by ťa chcel už len kvôli tomu mackovi.

    OdpovědětVymazat
  11. Galahade,[4]ke mně se takto chovají lyže a ani není nutné, aby byl v blízkosti kanál.Ale zase umím hezky sáňkovat.

    OdpovědětVymazat
  12. Úplně vidím modrou kočku Moniku, jistě už správně leskimově olezlou :-) Známých dcera vozila v kočárku kočku živou, neskutečně apatickou, nechala se přikrýt, případně zašťouchat dovnitř ocas, když vyčuhoval a tradá. To by s golfkama nešlo.

    OdpovědětVymazat
  13. tak nejvíc mě dostalo, že panenky jsi nejdřív česala a pak je přejížděla autíčky :DDD

    OdpovědětVymazat
  14. Jo jo ,jsou věci které nás prostě neopouští.Ted jsi velká holka a kočárek Ti sluší jako tenkrát.Kde je tak ted asi moje první motorka? :-)))

    OdpovědětVymazat
  15. Ta fotka je moc hezká :o)

    OdpovědětVymazat
  16. Kočárek je pěkný, ale mám pocit, že se nám Bára snaží nenápadně a podprahově sdělit, že jako malá byla malá kleptomanka. ;)))

    OdpovědětVymazat
  17. LEGO. Jednoznačně LEGO. Byli jsme holt rodina s valutama, no, ukamenujte mě, ale prostě já to žral a moje dítě to bdue žrát taky (smile).

    OdpovědětVymazat
  18. sunfreedom,hlavně, že ti chutnalo...

    OdpovědětVymazat
  19. Magrátko,živé zvířátko v kočárku, to byl nedostižný sen! Někdy jsem tam šoupla křečka, ale ten tam vydržel 2 vteřiny a ještě mě kousl.Hele, ještěrko, přece je nepřejedu neučesané! Motoneználku, nechceš dát do placu nějakou story o první motorce? Takovou jako pietní vzpomínku...zuzi, díky, to fotil dědeček Flexaretou, ještě ji někde mám schovanou.Sharkane, podprahové sdělení je to, že dnes mám člunky dva a jsem s tímto stavem nesmírně spokojená. Už nemusím kleptomanit *úlevný úsměv*sunfreedom, LEGO se mi moc líbilo, ale v pozdějším věku a bylo to hodně vzácné. Teď si to s mrňousem vynahradíme.

    OdpovědětVymazat
  20. Galahade,to [18] jsme se zase probudili (nebo se vrátili z noční) do náladičky, co? Ale vtipné to je, zasmál jsem se:))

    OdpovědětVymazat
  21. galahade,já ti ani nevim, jestli jsem něco z toho snědl... to bych fakt kecal, ale faktem je, že jsem měl spoustu malých dílků, takže bych se vsadil, že i chutnalo (smile)

    OdpovědětVymazat
  22. sunfreedom,víš co me na Legu štve? Že jsou to konkrétní stavebnice a musím si postavit jen to jedno, co si koupím (byť jsou to třeba 3 modifikace). Mám raději stavebnice, kde se to pak mohlo rozházet a postavit něco ÚPLNĚ jiného.Ale vzheldem k tomu, že už si mnoho let se stavebnicemi nehraju, tak mi to zas tak žíly nerve.

    OdpovědětVymazat
  23. Jenže Báro,já to co bylo na krabici postavil jen jednou. Pak už kostičky mířily do psolečného fondu, takže dnes mám jednu megakrabici a megaigelitku jen LEGA a stavěl jsem podle vlastní fantazie. A dalo se na tom vysledovat, jak se ta moje osobnost vyvíjela. Nejdřív autíčka, pak loďky, potom STAR TREK (mrk), potom policejní auta, potom policejní auta... policejní auta... Ehm (vypláznutý jazyk). Měl jsem hezké dětství, když jsme věděl, co leží ve skříni...

    OdpovědětVymazat
  24. sunfreedom,časem se tě zeptám, co máš v garáži. Myslím, že bych si troufla tvrdit, co tam asi bude *policejní mrk*

    OdpovědětVymazat