Vždycky pořádně vymačkat!

Jinak bude kravál.

V příštím životě, budu chtít svoji vlastní koupelnu. Nikdo mi tam nebude ničit vanu kyselinami, ten sám člověk mi nebude cpát smuchlané mokré ručníky do poliček a jiný člověk mi nebude na mýdle nechávat chlupy.
A rozhodně nebudu muset mít s nikým společnou zubní pastu!
Vzhledem k tomu, jak se v současnosti chová lidstvo samo k sobě, moje příští koupelna bude asi na břehu potoka hned vedle jeskyně, budu-li mít štěstí, ale to nevadí, tam se zmíněné nešvary nedají provozovat také.   
Jako jedináček mám totiž trochu problém, dělit se s někým o věci, o kterých si myslím, že by měli sloužit pouze mě. Trochu škodolibosti si nemohu odpustit v případě Alex, která, také jako jedináček, si dělá s mými věcmi co chce, ale z privátu, kde bydlí ve dvoupokojáči tři holky mi nosí strašlivé historky, jak ty ohavy pijí z její skleničky a hrnečku. No fuj! :)))
Naší koupelnou prošly různé kelímky se zubními kartáčky, posléze byla dlouhou dobu éra elektrická, která byla vynikající, ale únavná stálými problémy s bateriemi a zatečenými motorky.
Nakonec to vyřešil vkusně elegantní chromovaný držáček s výřezy pro zastrčení zubního kartáčku a tuby s pastou.
Nikomu při koupi tohoto zázraku nedošlo, že výřezy pro kartáčky jsou tak atypického tvaru, že, abychom do nich mohli něco zastrčit, museli bychom si ty kartáčky asi vyrábět sami.
Prý se kdysi dělali kartáčky z prasečích štětin. Když si ale představím shánět v dnešní době prasečí štětiny, no to bych raději skočila ve vývoji ještě hlouběji a použila, předky osvědčené, větvičky nejedovatých křovin na konci roztřepené (že by rozkousané?). Ty by mi do toho držáčku šly přímo jako na objednávku.
Takhle jsem odsouzena chodit, jako bludný Holanďan, po drogeriích a hledat vhodný kartáček a zapomenout na různé Oraly B či Analy A, nebo jak se ty nové vymoženosti všechny jmenují.
Kdybyste někdy na vlastní oči viděli divnou osobu, jak přijde do drogerie, z peněženky vyndá kousek tvrdého papíru a v něm má vystřižený malý oválek a zkoumá kartáčkům držátka a nenápadně zkouší zasunovat, tak jsem to jistojistě já.
Naštěstí otvor pro zubní pastu je typizovaný, tam tenhle problém nemám. Tam mám jiný problém. A ten se jmenuje: "Proč vyhazuješ tu tubu, když je tam pasty ještě na dva dny?"
Tentokrát to odnesla Alex. Jsem ochotná uznat, že mačkat oběma rukama tubu a ještě třetí rukou držet kartáček je operace náročná, ale proveditelná. Zejména, když třetí ruku zapůjčí ochotný jiný člen rodiny, kterým já bezesporu jsem.
Včera.
"Mamííí, dones mi do koupelny novou pastu."
"Nedonesu, je tam té staré ještě dost."
"No dobře, tak si vyčistím zuby bez pasty," neslo se z koupelny nějaké vrčení.
To mě zvedlo od snídaně a namačkala jsem jí na kartáček poctivé 2 centimetry, aby viděla.
Dneska.
V koupelně jsem byla první a použila stále tu včerejší pastu, aniž bych měla pocit nějakého nedostatku.
Pak se dostavila Alex.
"Stále si čistím zuby tou starou pastou," řekla jsem významně.
Alex se na mě podívala jako na exota a pronesla:"Já vím, ty vždycky vymačkáš z minima maximum," a odešla si do komory pro novou pastu.

Jo a už vím, kdo dělá na pastě ty červené proužky: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zubn%C3%AD%_pasta