Co když zítra umřu?

No problem.

Ne, nejde na mě depka, jen si tak říkám, pojedu ráno za povinostmi a ze zatáčky u borovice vyletí v protisměru nějaký blázen, tak jak tam blázni, co zatáčku neznají, vylétávají minimálně jednou týdně, a smete mě sebou do věčných lovišť?
Technické detaily jsou vyřešeny, šaty do truhly mám s Alex domluvené, hudbu taky (to budou ostatní pozůstalí koukat), že nesnáším červené karafiáty, to ví každý a u fotografa už jsem taky byla (ovšem to byl prů*er za těžký prachy).
Poslední věc, která mi leží v hlavě, jak to udělat s internetovými pozůstalými. Přece jen by mě potěšilo, kdybyste mě taky trošku oplakali. Nemusí to být moc, jen tak trošku, stylem:"Tak už to má holka za sebou."
Tady narážím na technický problém. Z vrozené lenosti mám všude stejné heslo, kde to jen jde. Většinou tři písmenka vedle sebe na klávesnici, kde je potřeba něco delšího, tam to vylepším koncem telefonního čísla.
Dřív jsem mívala hodně hustá hesla, ale od té doby, co mi volali z počítačové firmy, kde jsem měla PC na opravě, že se nemohou dostat s programováním dál, dokud jim neřeknu svoje heslo, tak už volím raději ta písmenka a čísla. Mimochodem kamarád z té počítačové firmy má ze mě srandu dodnes.
Ovšem, pokud řeknu rodině heslo na blog (kvůli nekrologu, samozřejmě), budou vědět hesla ke všemu a jestli si něco rozhodně nepřeju, tak to, aby se mi po smrti hrabali v mailech.
A jestli někoho napadne, proč si tedy choulostivé maily nevymažu, tak rovnou říkám, že ani za nic, protože jsem ráda, že je mám. To si raději změním heslo, ale to se zase dostanu tam, kam nechci. Deset hesel, pět PINů, vstupenka do blázince. Dost na tom, že jsem zapoměla bezpečnostní kód k pracovnímu mobilu, teď tam potřebuji vyměnit SIMku a nemůžu, protože 2 stovky za odblokování, a tudíž za svou blbost, nedám.
Ale mám ŘEŠENÍ!
Každý rok, pravidelně, se mě doma ptají, co chci k narozeninám, co pod stromeček, co k svátku a já to nesnáším, jako kdyby mě neznali a nevěděli, čím se mi dá udělat radost. Letos jsem se na jejich otázku náležitě nachystala a dobře jim tak. Nemají se ptát.
Bude je to sice stát 25 dolárků ročně, ale co by neudělali pro svou Barunku.
Služba, kterou mi rodina stejně nakonec nezaplatí, spočívá v tom, že firma dostane ode mě seznam mailových adres a pár vět, ve kterých se sama se sebou rozloučím (a kde se náležitě pochválím) a v případě mé smrti rozešle "poslední mail". Není to pěkné?

Pro inspiraci: www.mylastmail.com
A ještě pro inspiraci: V ČR o takové službě zatím nevím, nemá někdo zájem? Když bude levnější, můžeme se domluvit :-)
Pro vysvětlení: Tento spot vznikl na základě hlubokého zhnusení nad prací, kterou musím mít do rána hotovou a do které se mi vůbec nechce.