Recyklace

ze Sharkanova deníčku


Sharkanův deníček je ve stavu sebedestrukce a zůstalo mi tam pár článků, které jsem kdysi napsala.
Pokud je najdu ve svém archívu, dám si je sem, ať je to pohromadě, něco už časem svůj smysl ztratilo, ale něco jsou ještě stále živé příběhy.
Čtenáři Sharkanova deníčku, pamatujete na story se sochou Anděla? Tak třeba zrovna tenhle příběh má ještě otevřený konec, socha stále stojí nedokončená v ateliéru... škoda. Ale i o tom napíšu v aktualizaci.
______________________________

Óda na sodné soli kyseliny polyakrylové.
(15.2.2009)

Je asi spousta věcí, které se vyvinuly pro vědecké účely a skončily využívané miliony lidí v běžném životě.
Jako matka na mateřské, která nechce úplně zblbnout neustálým ťuťu ňuňu kolem malého spratečka, ráda si dělám jasno o věcech kolem sebe. Mou pozornost už dlouho poutaly veliké rozdíly v kvalitě jednorázových plenek, tedy přesně řečeno v nasákavosti.
Proč koupím něco, co je označeno jako ekologické a proteče to během hodiny, takže takových plen spotřebuji dvakrát tolik, co těch neekologických? Možná mám mít akorát radost, že se ta větší hromada v přírodě rozloží ne za 400 let, ale za 200.
Stejně je to síla, když si člověk jednoduše vynásobí, že každé takové mrně vytvoří do svých dvou až tří let dvě tuny odpadu a rodiče to stojí okolo třiceti tisíc.

Co to je, že "plná" plenka je jakoby gelová? A nedej bože, když se roztrhne, sypou se z ní gelové kuličky.
Se svým pátráním jsem musela začít u astronautů NASA. Ano, ve skafandru jsou základní lidské potřeby přece jen složitý proces a taková hmota, která se po reakci s tekutinu změní v gel je v tu chvíli doslova dar z nebes.
A jsme u superabsorpčních polymerů.
Svým vzděláním jsem absolutní nechemik a tak to pro mě bylo docela dobrodružství, zjistit, přestavit si a následně pochopit.
Prášek, který se přidává k základní buničině se jmenuje polyakrylát sodný.
Je to dlouhý polymerový řetězec na němž se opakují karboxylové skupiny.
1 atom uhlíku a 2 atomy kyslíku, jenž nesou záporný náboj, který se vyrovnává s kladným iontem sodíku. Přidá-li se tekutina, ionty sodíku se odpoutají a záporně nabité karboxylové skupiny se začnou navzájem odpuzovat. To způsobí, že polymerový řetězec se napřímí a přitáhne spousty molekul vody, až 300 násobek své váhy.
Voda se pohltí a droboučké krystalky se změní na gel.
Musím se smát, když si představím, že bych naklusala do obchodu a zeptala se paní prodavačky, které že to pleny mají nejvíce polyakrylátu sodného, že nehodlám mít dítě mokré za půl hodiny.
Nebo že bychom toto téma rozebíraly v kočárkovém gangu někde na pískovišti.
Ne, nebudu trápit personál drogérií, už to mám zmáknuté. V mém soukromém testu to na celé čáře vyhrál jeden jediný výrobce, který to opravdu nešidí a já vím, že mám spolehnutí. Bohužel mi za tenhle spot nikdo z plenkových výrobců nechtěl zaplatit (možná proto, že jsem žádného nekontaktovala) a tak zůstanu objektivní a neutrální a dál budu kupovat jen Pampers, nejlépe v akci.
Polyakrylátu sodného se však nezbavíme s odložením plen, je bezvadný jako příměs do zeminy, kde potřebujeme uchovat vyšší vlhkost - venkovní truhlíky s bohatě rozkvetlými letničkami, trávníky na golfových hřištích, užití je mnoho, nesmím zapomenout ani na stavební chemii.

A na stará kolena budeme rádi, že se kvůli němu můžeme od srdce zasmát. Je obsažen v pastě, která drží zubní protézu a umožňuje dlouhodobé přilnutí ke sliznici i ve vlhkém prostředí dutiny ústní.

Aktualizace k 8.2.2013
Tenkrát se mě v komentářích ptal Wu, zda jsem zkoušela tu fintu s přidáním do zeminy. Teď už mohu říci, že ano, zkoušely jsem to loni u kamarádky, když si letničkami osazovala svůj malý dvoreček a na podzim jsme to zhodnotily, že nikdy tak rozkvetlé surfinie neměla. Takže jo,  funguje to!