Nesnáším plísně

a miluju ohňostroje a jiné to už nebude!

Jsem veselá, jsem veselá, jsem veslá .... ne nejsem... autosugesce nezabírá.

Zkusím to ještě jednou jsem veselá.... houby jsem naštvaná!

Nesnáším, když mi někdo nadává brzy ráno, když ještě spím. Ne, že bych to v jiné denní doby milovala, ale jako probuzení je to pro mě otrávený celý den.
A pak taky nesnáším, když mi někdo nadává za něco, o čem vůbec nevím, že se stalo.
A tak pomalu otvírám oči, zavírám uši, přetahuji si deku přes hlavu a dělám, že v té ložnici vlastně vůbec neležím. Ale asi to dělám nějak špatně, protože proud zvýšeného hlasu nepolevuje a já chca nechca tedy opuštím tu krásnou krajinu ranního snění a těžce se snažím z těch zvuků poskládat nějaká slova, jejichž smysl mi stále ještě uniká.

"Dobré jitro," pravím, jakobych nevnímala to, že už drahnou chvíli na mě někdo hučí.

"Všechno to vyhážu na kompost, škoda peněz a práce," zaznělo mi jako odpověď.

"Copak se ti přihodilo?" ptám se ještě jako hodná manželka, která nechápe, proč se na "dobré jitro" odpovídá větou o kompostu.

"Když se o to nechceš starat, tak se o to nestarej, ale pak se nediv, že ti všechno chcípne."

"Co mi chcíplo?" ptám se a přilívám tím nevědomky olej do ohně.

"Kdybys nechodila domů tak pozdě, tak by sis mohla všimnout, že už za okny nemáš surfinie, ale zdechliny."

Aha, tak konečně aspoň vím, co se děje, pomyslím si, ale rovnýma nohama vyskakuji z postele, abych se podívala do truhlíků, o čem je vlastně řeč. Uschnout nemohly, vždyť mají vody dost...

Ach, jo. Ta zkáza je opravdu velká. V každém z deseti truhlíků je zasazeno pět surfinií a minimálně polovina je jich úplně mrtvých. Zčernalé stonky, zvadlé listy i květy, nenávratný stav.
Co se stalo? Vypadá to na plíseň. Deště posledních dnů květinkám asi nepomohly.

"Stříkala jsi je?"

"Proč se ptáš, když velmi dobře víš, že ne." Co jiného odpovědět, když se na postřik chystám už pár dní a pořád nebyl čas.

"No, tak vidíš... " začalo známé kázání, které obvykle končí mohutným doporučením, co bych měla a neměla dělat.

Ano, měla jsem postříkat surfinie, taky bych měla umýt dlaždičky v koupelně a vyčistit předsíňový koberec. A já z toho nic neudělala a ještě chci jet večer marnotratně do Brna na Grandfinále ohňostrojového mistrovství, na které se těším už čtrnáct dní.

Takže jestli se ještě nestane nějaký zázrak, den je pokažený, odpoledne musíme s Alex udělat něco s těmi truhlíky, slíbila mi, že pomůže, ale v podvečer mě nikdo neudrží, JEDU do Brna, i kdybych po návratu domů měla mít kufry přede dveřmi !!!