Pátek ráno.
Jsem s Destruktorkem v šatně naší školičky a převlékáme se z hofo fogo oblečení do hracích tepláčků.
Vtom se otevřou dveře, na prahu se zastaví chlap a nepřítomně čumí.
Kdybych byla prudérní, řekla bych, že vypadal velmi nepatřičně. Už jen proto, že měl na sobě huňaté zimní boty, rifle, koženou vestičku a pod ní tričko s KRÁTKÝM rukávem.
"Dobrý den," pozdravila ta automatika, co v sobě mám.
"Ježíšmarjááá," odpověděl ten člověk, otočil se na patě a zmizel.
No, asi nemá pán svůj den, pomyslela jsem si a dál jsme s mrňousem vedli boj o obutí a zašněrování bačkorek.
Za pár minut se chlap objevil znovu a tentokrát už mi přišel více v pořádku, protože vedl za ruku malou holčičku.
Sedli si na lavičku, začali se převlékat a pán na mě vrhl omluvný pohled a špitl:"Zapomněl jsem ji v autě."
Přeji všem úspěšný týden a neberte své pracovní povinnosti moc vážně, abyste nedopadli také tak :-)
mě občas naši zapomínali ze školky vyzvednout (respektive si oba mysleli, že vyzvedávat má ten druhý), ale takhle v autě mě nikdy sedět nenechali :)
OdpovědětVymazatjsem ráda, že po dlouhé době zase čtu nový článek od tebe :).
Dewberry,jsem ráda, že po čase mám zase chvilku sednout k počítači :-))
OdpovědětVymazatBaro:) ja na Tebe myslela,jak se mas a co delas.Vzpominala jsem na Tvuj Silvestr z predminuleho roku a Ahmedem Teroristou :)).
OdpovědětVymazatJak se libi Destruktorkovi ve skolce? :)
Ahoj Cheo,na loňského Silvestra si kolikrát vzpomenu a musím se smát, jk jsme si to báječně užili. Ten letošní byl mnohem komornější, ale byl živoucím důkazem toho, že zázraky se dějí!
OdpovědětVymazatLetos ještě Silvestr nebyl Báro:-) nezapomnělas Destruktora v autě?:-))
OdpovědětVymazatPro hladší průběh převlékání kupujeme bačkůrky ne s kaničkama ale s gumickama po stranách, co uz malá zvlada obleci sama. Paráda, že jsi se ozvala!
OdpovědětVymazat:-)) není jak roztržitým :-) a málem bych věřila tomu, že to byl můj kamoš. Musím se ho zeptat :-))
OdpovědětVymazatNo Báro, mi to taky hrozí, budu si muset dát majzla! Ale opravdu jako fakt... :-)
OdpovědětVymazatJé, ahoj Báro, je fajn Tě tady zas uvidět :-)
OdpovědětVymazatNo, co by po těch tatíncích chtěli, po ránu... :-)))
Směji se, až si prskám na monitor. :)))
OdpovědětVymazatTrošku mi to připomíná mého hyperaktivního přepracovaného kamaráda, se kterým jsem šel před časem na oběd. Doběhl na poslední chvíli, celý uřícený a bez dechu zapadl za stůl a když přišel vrchní, vytáhl peněženku a povídá: \"Platím.\"
OdpovědětVymazatJax přišla na to, že byl přepracovaný? Třeba byl jenom zhulený!
OdpovědětVymazattak to je hustyy. A taky je dost ze se ozves,pokazdy sem prijdu a porad stul. Drzim palce na ty zazraky :)) xx
OdpovědětVymazatMod,já mám \"letošního Silvestra\" ještě tak do února trochu posunutého dozadu, stále mi ten nový rok MMX nedocvakl.
OdpovědětVymazatDestuktora v autě nechat nelze, ten by se tak ozval, že by nešlo si nevšimnout. Jakmile někde zastavím, už řve: \"Já taky, já taky.\"
Bosorko, ty bačkorky s gumičkama máme také, ale ty on si stále sundavá, tak ho musím zašněrovávat. Ale to jistě zase časem přejde.
Sabe, mohu ti prásknout i jméno, jednalo se o člověka v našem maloměstě notoricky známého.
Kamio, ty sám sebe občas nazýváš sklerotikem, takže když se z tebe stane ještě přepracovaný sklerotik, tak máme naději, že se tvůj blog naplní hodně veselými příhodami, máme se na co těšit :-)
Nominku,myslím, že to platí po celý den, nejen ráno :-D
OdpovědětVymazatBohdane :-)))))
Moje kolegyně kdysi vlezla do autobusu a místo aby řekla, kam chce jízdenku, tak se řidiči představila... :-D
Teo, možná byl i zhulený, kdo ví :-)))
Spoon, mně se přes svátky nějak nechtělo psát, ba dokonce ani přibližovat se k počítači. Pak se počítač naštval a pokazil se mi a v tuhle chvíli cizopasím u Alex. Budu to muset nějak řešit.
ahoj Báro :) taky jsem ráda, že jsi zpátky. Historka je povedená :D úplně to vidím :D
OdpovědětVymazatHurá, Bára je TU! Naše kuchařka v práci furt tvrdí, že si jednoho dne někde zapomene hlavu. Já už syna ztratila, když se mi zaběhl v obchodě, ale NEZAPOMNĚLA! ;o)))
OdpovědětVymazat:-)))) Smála jsem se asi pět minut, než jsem dokázala napsat nějaká písmenka. Moc pěkná příhoda.
OdpovědětVymazatJá jednou šla po ulici a vidím tam zaparkované pěkné červené autíčko. I říkám si toužebně: Jé, takové auto bych si přála! A pak jsem si uvědomila, že je už je tohle auto tři měsíce moje.
Ahoj Sedmi,
OdpovědětVymazatještě mám resty ve čtení blogů, ale po chvilkách doženu :-)
Oby, to mě tahle polil smrtelný pot, když je mi zaběhl ve velikém Intersparu. Už jsem viděla hrůzný scénář, jak vyběhl na parkoviště, vždyť automatické dveře tomu jen nahrávají. Ale našla jsem ho v hračkové uličce, kde taky jinde? :-)))
Lenko, to s tím autíčkem je bezva. Tak by to mělo být se vším. ;-)
ad 19: No, třeba: Jé, to je krásnej sympatickej atd. chlap. Ten by se mi líbil ......... a jo vlastně, už jsme deset let manželé! :-))))))
OdpovědětVymazatJo, Lenko,přesně to jsem měla na mysli! :-)))))
OdpovědětVymazatahoj Bára, krásna príhoda! :-) inak, zdá sa mi, že toto chaosenie ja nejak viac vyvinuté u mužov ;-)
OdpovědětVymazat:o)
OdpovědětVymazatSV,já bych se nechtěla mužů nijak dotknout, ale asi jo ;-)))
OdpovědětVymazatGombo, copak? Přišlo ti něco povědomého?
:-D
\"já bych se nechtěla mužů nijak dotknout\" Možno je to chyba - niekedy taký dotyk chlapovi dobre padne. (žmurk plný nádeje)
OdpovědětVymazatZ titulku a dlouhé nepřítomnosti jsem usuzoval, že to bude autobiografické, naštěstí není :-)
OdpovědětVymazatlojzo,asi dělám fatální chybu...no jo, to mě nenapadlo :-)
OdpovědětVymazatRowdy, ono by to padlo i na mě, ale já si nechci stěžovat, mohlo by být i hůř.