Naše první setkání bylo jen taková zvědavost na někoho z netu a jak jsi tehdy napsal, příjemně profláknuté odpoledne.
Pak nastalo období, kdy jsme si museli řešit každý své problémy, sem tam prolétl mail či telefon s pozváním k čaji nebo kávě. Já se do svých neřešených partnerských vztahů/nevztahů zamotávala čím dál víc a tys mi podal pomocnou ruku.
Nevím, zda sis to uvědomil, ale sebral jsi mě ze země jako labuť s polámanými křídly.
Tvoje pozornosti, vtip a úplně jiný pohled na věci měly ty nejlepší uzdravující účinky.
Doteď se musím smát, jak jsem ti v jednom šíleném, pracovně narvaném dnu poslala esemesku:
"Jsem v jednom kolotoči, ozvu se večer."
Ani jsem ji nemohla pořádně vyklepat na klávesnici, jak jsem byla ze všeho nervózní a polodivoká, zda to vše zvládnu.
A pak obratem kníkla opověď:
"Zatímco ty se vozíš na kolotoči, já jsem v práci a makám až se ze mě kouří :-)"
Bože! Rozesmála jsem se a všechno to napětí za mě spadlo a den proběhl mnohem lépe, než jsem očekávala v nejoptimističtějších snech.
A takhle je to s tebou pořád.
Dny se mi změnily v barevné korálky a těším se na každý z nich.
Děkuju, že jsi!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat