Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pondělí 21. ledna 2008

Co já tak pořád dělám?

No přece nic, užívám si...

Co je to půl roku? Moc? Málo?
Pro mě tenhle poslední půlrok znamenal mnoho.
Malému uzlíkovi bylo ve středu 6 měsíců a to je důvod k malinké sumarizaci. Třeba, že váží 8 kg a měří 72 cm. Jinými slovy, pokud je v autosedačce a všude se mnou chodí, mám z toho takovou prima soukromou posilovnu a bicepsy jako hrom.
Těsně před svátky jsme takhle spolu byli na kontrole na Finančním úřadě a bylo to velmi zajímavé, co se s takovým miminkem dá vytěžit.
Úředník:"Vy máte miminko? No to musíme být potichu, ať ho nevzbudíme."
Mrňousek ihned na tuto hlášku otevřel oči a usmál se.
Úředník zjihl:"Ty jsi ale roztomilý chlapeček, neboj se, za chviličku půjdeš domů."
Vytasila jsem doličné šanony a občanku, úředník našel v počítači předpřipravený protokol a začal mi klást otázky a hned mi říkal, co na ně mám odpovídat. Šlo to jako po drátku.
Jeho nejčastější větou bylo:"Tohle přeskočíme... tohle tak nutně nepotřebuji... tohle smáznu, to už stačí, ať můžete jít...."
Za patnáct minut jsem byli venku i s omluvou, že to tak dlouho trvalo.
Jó, tak na to se Štěpánek opravdu osvědčil.
Podobně to proběhlo minulý týden i na sociálce, kam jsem nesla hříšně pozdě evidenční listy důchodového pojištění za propuštěné zaměstnance a kde by byl normální výhružný podrb, ale takhle, než se stačily paní rozplynout nad krásou děťátka, bylo odevzdáno a rychle pryč.
Škoda, mrňousek roste rychle, nad desetiletým spratkem už nikdo jihnout nebude, musím si to užívat, dokud to jde.
Za těch šest měsíců jsem také přišla na to, na co jsou rodičům výchovné příručky. Jednoznačně mají za úkol maximálně vystrašit, aby pak jakékoliv jiné zakončení popisované situace, připadalo rodičům jako
ráj na zemi.
Třeba nácvik krmení lžičkou. Na třech stránkách kázání o trpělivosti, zapráskaném oblečení a nábytku a výsledném snězení jedné desetiny malé vařené brambory jako úspěch hodný starořeckého vojevůdce.
Nabita teorií, uvařila jsem někdy kolem pátého měsíce jeden brambor a jednu mrkev, rozmixovala a dle příručky jsem si myslela, že mám jídla na tři dny. Štěpánek si to rozhodně nemyslel. Snědl to bleskově celé, na obrandáčkovaný hrudník mu ani neukáplo a ještě stihl rozmrzele
mručet, když jsem nekmitala lžičkou dost ryche a on měl prodlevy v polykání, na což dosud nebyl zvyklý, mléko přece teče pořád.
Navíc jsem zjistila, že když se to jen rozmačká vidličkou a sobě si to malinko přisolím, je z toho bezvadné jídlo a další den už se vařilo pět brambor a pět mrkví, měli jsem to oba.
Zuby zatím nevyrašily žádné, dávají si na čas. Ale to neva, alespoň mi neprokusuje dva dudlíky denně, jak to svého času dělala Alex, když objevila sílu svých půlročních čelistí. To by i ten důvod, proč jsem ji tehdy musela ze dne na den přestat kojit, bylo to takové malé  piráně.
Už jsem tady psala, že je uzlík usměvavý pohodář, ale jen potud, pokud se mu věnuji. Sám se zabaví na chvilku, ale daleko raději je, když něco děláme spolu. A to je ten důvod a kámen úrazu, proč se občas stane, že se mi ve vzkazech objeví dotaz:"Kde jsi, není ti něco?"
Odpověď je jednoduchá. Ne, není mi většinou nic, jen se zrovna v tu dobu válím s miminkem na koberci v obýváku a dělám mu šavlozubou veverku z Doby ledové, kterou miluje a řehtá se jí nahlas, až dostává škytavku. Sem tam se posadím k počítači s tyránkem na klíně a čteme si blogy a noviny, ale psát nic nejde. Ne, že bych to jednou rukou nezvládla, ale myšlenky se nějak neodvíjí, napadají mě pouze jednotlivá slova, je jich asi pět, z toho čtyřikrát "dudlík" a jednou "mléko".
Pro čtenáře nic moc.
A proto hurááá do dalšího půlroku, každý den s malým vetřelcem je jiný.
Dokonce se mi podařilo částečně oželet to, že jsem se pro své známé stala "společensky mrtvou" a už je ani nenapadne mi občas zavolat, zda s nimi nechci jít tam či onde, "vždyť s tím dítětem by stejně nemohla..."
Jenže kamarádi, já chci a občas i můžu, tak snad jen tohle bych v dalších měsících ráda změnila a vše ostatní beru, jak mi to osud servíruje.

$$OBR309909$$

$$OBR309911$$

28 komentářů:

  1. :-) Asi si budu muset před návštěvou FÚ podat inzerát: Sháním děcko, v dubnu vrátím. Zn. Roztomilé! :-DRoste!

    OdpovědětVymazat
  2. @Teo von Chucpe21. ledna 2008 v 17:32

    Dívá se na mě kriticky... že by četl taky moje žvásty? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Spíš ne......do patnácti zakázáno, dále pouze na vlastní nebezpečí...

    OdpovědětVymazat
  4. zcr,já bych i půjčila, ale to už by se z něj mohlo stát \"to profláknuté mimino\" a táhlo by se to s ním a co potom, že?Mikine, fackuju to jak se dá.@Teo, dívá se s velkým očekávání, čeho se od tebe ještě dožijeme!

    OdpovědětVymazat
  5. Měli bychom vymyslet nový druh lidí - nekonečně malé děti a půjčovat si je mezi sebou a pak se budou dělat daně jedna báseň..to mi připomíná: nepůjčila bys mi malýho, až půjdu na magistrát měnit OP ? :-)

    OdpovědětVymazat
  6. to sem teda netušil, že v šesti měsících se teď už musí chodit na kontrolu na finančák, mě nosili jen na očkování :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ani nad fotkami se neubráním zašišlání: \"To je ale krásné miminko\".:)Pár holek na škole chodí na zkoušky i s miminkem a to se pak někdy pěkně stočí téma a místo o dendrologickém potenciálu území najednou mluví o sunaru:-)

    OdpovědětVymazat
  8. baro, uzivej nejen mimi, ale i vyhod s nim spojenych. tuhle mi adonis, ktery zasadne nikdy nikam deti nebere, protoze ma miliony jinych veci na praci, rekl: potrebuju vzit na chvili ofelii /necele 3 roky/ ven. ja: prosim? on: no do banky, je tam hrozna fronta a kdyz tam prijdu s ni, pustej me hnedka dopredu...

    OdpovědětVymazat
  9. Billy,půjčovací děti?! To nemá chybu *smích*Rowdy, časy se prudce mění...ale umíš rozesmát vždycky!čagi, to je tak prvoplánové, brát si miminko ke zkoušce! Asi jako hluboký výstřih... někdy to funguje, ale spolehnout se nedá, konec konců, termíny bývají tři, někdy to vyjde.Pájo, to by u nás pohořel, já už si vystála tolik strkanic (na nový řidičák, v bance...) ale nikdy nikoho ani nenapadlo mě pustit a já to ani nečekám, asi by mě to porazilo. *mrk*

    OdpovědětVymazat
  10. Báro,utíká to! :) Myslím, že není člověka, který by se neustále chtěl bavit sám. Tak to nejde čekat ani od Štěpánka milého, (ještě) malého...

    OdpovědětVymazat
  11. jé, tak to jste o den a tři měsíce napřed :P

    OdpovědětVymazat
  12. Co se v mládínaučíš.... Já jenom aby ses Báro nedivila až se Juniora zeptáš čím chce být a dostaneš odpověd :daňový poradce :-))

    OdpovědětVymazat
  13. Kamio,ne, ne. Sám se bavit nikdo nemusí, vždyť vždycky jsem tu pro něj já. A užívám si, dokud o mě stojí.Sedmi, vždyť vy jste to s malou také vzaly hopem, podobně jako my.Motoneználku, i taková šílená možnost se může stát, ale rozhodně to nemám tak jako jedna spolumatka, která o svých dětech hovoří jako o zubařce a právníkovi, ač holčičce jsou 4 roky a chlapečkovi pět měsíců!

    OdpovědětVymazat
  14. Štěpánek je fakt fešák ;) jj, určitě dobrej nápad, jít s mimčem na úřady :D ovšem jen kvůli úřadům si mimčo nepořídím... alespoň zatím ne :)

    OdpovědětVymazat
  15. ještěrko,máš pravdu, počkej si na jiný důvod. Třeba na to, že při jízdě na kolečkových bruslích je prima držet se kočáru...

    OdpovědětVymazat
  16. hehe, no náš malej už to má s počítačem vypilované dokonale... Když nepomáhá řev a poskakování okolo mne, tak si prostě sedne a najde ten správný čudlík, kterým to vypne. To taky na vysvětlenou, proč se už vyskytuju tak málo... Stíhám sotva číst (protože jsou vidět sem tam obrázky, co Vampíra zaujmou), ale psát?? ani omylem... Tak hurááá vstříc světlým zítřkům ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Bárojá když jdu někam s Gremlinama, taky to jde všechno ráz na ráz, protože oni dělají stereo bordel a všude jsou rádi když brzy vypadnem:-))

    OdpovědětVymazat
  18. Baru, ten kluk je jak cumel! Z dobrého semene vyrostl!

    OdpovědětVymazat
  19. Gleep,já to sleduji, jak málo máš možnost se vyskytovat. A nepřímo si od toho odvozuji, jak to budu mít zanedlouho já!Mod, zatím mi bohatě stačí monobordel, ale s dvojčaty to musí být divočina. Úplně mi stačí, jak to je.Zuzi, uvádíš mě do rozpaků.. :-DD

    OdpovědětVymazat
  20. Báro,ano ano, šibalství mu kouká z očí... Možná to budeš mít i horší :-D

    OdpovědětVymazat
  21. ja mam doma tiez malicke :]velmi krasne babo

    OdpovědětVymazat
  22. gratuluju k pulrocnim narozeninam a pokrokum ve stravovani. Ja prirucky odhodila uz po par tydnech a uz nelezu ani na zadny diskusni fora, obcas mne napada akorat jestli by neslo nejak zaridit aby se nebudil v noci tak casto na kojeni ale jinak pokracuju jako dosud a vse delam intuitivne...:) Skoda ze nejses bliz obcas bychom mohli zajit nekam na kafe, s mimcem se da uplne v pohode do kavarny nebo kamkoliv jinam!

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj spoon,to je fakt škoda, že nejsme blíž, my chodíme na kafe s mrňouskem obvykle sami, někdy se přidá Alex. Já teď akorát obhlížím hotová jídla pro kojence v obchodech, abych získala inspiraci, ale nekupuju je, vystrašena vzorky, co jsme dostávaly v porodnici. Ty mi přišly hnusné.

    OdpovědětVymazat
  24. komentář 27 není od Alex, ale od Báry :-)

    OdpovědětVymazat