Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 28. listopadu 2007

Startovní čára

Ty si tu spinkáš a já sedím vedle tebe, poslouchám Tvůj dech a přemýšlím.


Dalo by se říct, že jsem si užila pěkný život. Pominu pár okamžiků, jejichž hroty stejně již život dávno obrousil, můžu se ohlédnout a být spokojená.

Nesmírně hektická doba byla po revoluci, malá Alex putovala mezi babičkami, já byla od nevidím do nevidím v práci, manžel na motážích po světě, vidívali jsme se jednou za měsíc.
Pak změna mé práce, více času na domácnost, na zahradu, na koníčky, Alex stále mezi babičkami a občas se mnou. Manžel zmenšil okruh svých výjezdů za montážemi jen na území Čech a vídali jsme se každý týden, Alex už stále se mnou a stává se z nás nerozlučná dvojka a nastává etapa, kdy se vrhám do nového podnikání, ale to už je časově přívětivější a mám dost energie a volna na menší společné výlety, předplatné do divadla, nechybíme na žádném plesu, Alex už je samostatnější a všichni si můžeme, v rámci daných možností, užívat věcí, o kterých se jen sní, když jsou děti malé, jako třeba zůstat někde, kde se mi líbí tři dny a nemuset být večer doma.
Investuji do svých koníčků, mohu jim věnovat času kolik chci, jsem nezávislá, Alex je na vysoké škole a mother hotel využívá jen občas, takže ubývá i starostí kolem domácnosti.
Jenže s úbytkem starostí paradoxně občas do života nakoukne i trocha splínu, který se na mě směje a volá:"Teď už jen čekej na vnoučata, na důchod a na smrt, děvenko."
Ale já ho moc neposlouchala. Konečně si budu moct splnit svá letité sny a trochu si pocestovat, vždyť po tom toužím tolik let!
Jen jedno mě mrzelo. Ta "odfláknutá" etapa Alexina života, kdy jsem musela do práce a její dětství mám ve vzpomínkách jako jízdu rychlíkem, kdy za oknem vidím jen rozmáznutou krajinu. To mi občas bývá líto, ale napravit to už nemohu.

A najednou se stalo něco, co mě hodilo zpět na startovní čáru, opět začínám od začátku.
Mám tady v postýlce vedle sebe malé miminko a k tomu neuvěřitelně silný pocit, že znovu začínám žít nový život. Všechna ta "kdyby to šlo vrátit, udělala bych to jinak" teď částečně vrátit jdou. Jednou jsem si to prožila a své chyby si pamatuji, zrovna tak jako věci, které dobře fungovaly.
Já vím, nic se neopakuje stejně, dnes jsou karty rozdané zase trochu jinak a určitě udělám i chyby nové, ale i tak mám pocit, že se mi stalo něco, co se jen tak často nestává a já stojím na prahu svého druhého života.

Je na mě, co s tím vším udělám. 

25 komentářů:

  1. A V ČEM vlastne PODNIKÁŠ? uz se mi ty blogy pletou :-)miminku přeju stálé zdraví

    OdpovědětVymazat
  2. AaaachhhJen jsem vydechla zlehounka. Tak moc ti to preji. Z celeho srdce.

    OdpovědětVymazat
  3. Malého si opravdu užij, děti rostou jako z vody. Práce vždycky počká, ale tohle ne...tak ať se ti v novém životě daří.

    OdpovědětVymazat
  4. Báro,možná nejhorší je najít odvahu postavit se znovu na startovní čáru... jedna kamarádka říkala, že ve 35 letech mít druhé dítě, když první měla ve 20, nechce. Že by měla vlastně dva jedináčky... podle mě je to ale spíše otázka výchovy. Lepší je mít přeci dva přátele - jako se to povedlo s Alex...

    OdpovědětVymazat
  5. Báro\" ještě jednou, znova\" jde určitě nejlíp s malými dětmi, protože ty rozhodně nezačínají každý den tím, že \" tooooo nejde \". Tak \"pravou nohou Štěpánku!\" :-))

    OdpovědětVymazat
  6. Kde jsi došla k mému životopisu a pocitům ? Klidně bych to mohla nakopírovat na svůj web :o) Hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  7. Pojem \"startovní čára\"jsem ze svého životopisného slovníku už dávno vymazal. Protože \"závodění\" je přesně to, co v něm mít nechci. A tak si teď prostě užívám svého vnoučka. Takhle:http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//3.101.jpg ;)

    OdpovědětVymazat
  8. aTeo,to je nádhera. Připomíná mi to výřez z jedné slavné fresky:)

    OdpovědětVymazat
  9. Tuhle?http://ateo.cz...l/pict//4.1111.jpg :D

    OdpovědětVymazat
  10. To máš v podstatě dva jedináčky, co? To je docela zajímavá situace :P

    OdpovědětVymazat
  11. Porád dokola,jakmile bude junior na vejšce tak si pořídíš dalšího a pomalu se přiblížíš střednímu věku. Nezapomeň že pravé dámy nestárnou.

    OdpovědětVymazat
  12. radko,děkuju, opravdu moc.čagi, to je jedna ze zkušeností, ktré jsem si z \"minulého\" života odnesla: všechno se dá ošidit, kromě toho malého tvorečka.Kamio, tos uhodil hřebíček na hlavičku! Já na tu čáru byla postavena zcela náhodně. Ono postavit se na ni plánovaně a vzdát se docela slušného komfortu, kdy dítě je velké, plat už celkem taky a můžeš si,relativně, dělat co chceš a znovu skočit do koloběhu praní plínek a vaření kašiček a nočního vstávání, to už se každému nechce. Spousta vrstevnic mi řekla, že už NIKDY by do toho nešly, ale to je jejich volba, ta má byla jiná.

    OdpovědětVymazat
  13. Mod,úmyslně jsem do toho netahala úvahu ještě i jinou a budu dělat, že nevím, kam míříš. *souhlasný mrk*Roso, mám dojem, že my dvě to spolu máme nějaké magické. Ani nevíš, kolikrát si na Tebe vzpomenu!Teo, mně \"startovní čára\" neevokuje dostih na tisíc metrů ani jiné sportovní klání. Start = začátek. Asi se to mělo jmenovat jinak, nějak více pohodově. A fotka je moc pěkná, mám trošku jinou, zkusím ji najít a přidám k článku.sedmi, Alex říkala, že nejsou dva jedináčci, ale Štěpánek bude spíš mít dvě spřátelené matky. Jedna bude na vážné věci a a jedna na dělání blbostí.motoneználku, NEEEEE! Do třetího kola už tak jedině s malým gaučovým psem.

    OdpovědětVymazat
  14. Bárotaky myslím, že si rozumíme jak to myslíme:-)

    OdpovědětVymazat
  15. Jsem moc rad, ze se citis dobre, Barus. Dalo by se mozna rict, ze ke spouste vecem jsi dostala druhou sanci. At ti to slape.

    OdpovědětVymazat
  16. Moc blahopreji a chapu. A trosilillinku zavidim. Take bych si dala repete...

    OdpovědětVymazat
  17. Zase je to jenom zákon relativity. Ten můj nadhled má jednu výhodu, oproti té spoustě nevýhod. Ta výhoda je v tom, že už mám přece jenom více zážitků a zkušeností, a méně povinností. Povinnosti dělám jenom když už není zbytí, protože už malé děti nemám. Ta nevýhoda tkví v tom, že ten čas je ke mně už přeci jenom nesmířlivější, už mi dává najevo, že mám za sebou více, nežli před sebou.Takže já si to teď už užívám dokonce na čtvrtou , když už je mívám doma spíše na rozmazlování, a na nemoci a povinnosti je mají doma moje dcery.Ale jinak poznáš, že těch startovních čar ve 40ceti ještě není dostatek. Ještě se před tebe nějaké postaví. To mi věř!

    OdpovědětVymazat
  18. Mod,proč vždycky rozumí někdo jiný, než ten, co má, že?Gino, určitě nadělám zase spoustu chyb, ale to už k životu patří. Snad jich bude méně než minule.Lenko, jsi o kus mladší, tak není nic ztraceno!Elizo, je moc důležité, jak se člověk vnitřně naladí a ty jsi to vzala za ten jediný možný a správný konec. Snad se mi to také povede.

    OdpovědětVymazat
  19. Tak tohle je to co mě mocmoc provvází nebo pronásleduje :o)\"proč vždycky rozumí někdo jiný, než ten, co má, že?\"

    OdpovědětVymazat
  20. Barunko, uděláš to dobře. K tomu ti držím palce. Všechny čtyři. :)

    OdpovědětVymazat
  21. zuzi,a lepší už to nebude. Ale když se pak stane, že se to sesynchronizuje, je to moc pěkné.Sharkaní palce vidět džeti, mnoho let štěstí míti... nebo je to nějak jinak?

    OdpovědětVymazat
  22. neznam te vubec,vsak tvuj blog ctu tak nak jednim dechem...tenhle clanek me dostal a me nezbyva nez to sem napsat...

    OdpovědětVymazat
  23. keek,jestli přečteš kousek mého blogu, tak mě \"poznáš\" dost. Já jsem taková transparentní osoba, co na srdci, to na jazyku, až se na sebe za to občas zlobím, ale jinak to neumím. A máš taky avatarové kafíčko! Jenže trochu distingovanější *milý úsměv*

    OdpovědětVymazat
  24. když se najde čas,tak čtu co můžu;)a právě tvoje \"co na srdci,to na jazyku\" se mi děsně líbí,jako vážně:)jen více a více takových článků;)

    OdpovědětVymazat