Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 4. září 2007

Moje nejstarší vzpomínka I.

Štafetový kolík, předaný mi Gombou

Moje nejstarší vzpomínka je docela těžký oříšek.  
Nechca tohle téma odfláknout, potřebovala jsem docela dost času na to, abych si oddělila  v mysli, co si opravdu pamatuji já a co znám ze starých fotek a komentářů k nim a z častého vyprávění rodičů nebo babičky.
Mnohokrát opakovaná příhoda se po letech začne v hlavě tvářit jako vlastní zážitek a majitele oné hlavy pak velmi mate.
Protože jsem však měla celkem klidný víkend, nakonec jsem došla i k té nejstarší vzpomínce. Vybavila jsem si různé fragmenty všeho možného, ale pak se vyloupla i jedna "celá" vzpomínka. Není poetická, není ničím zvláštní, snad jen pro mě a já si dokonce pamatuji i všechny pocity s ní spojené.
Asi bych měla vysvětlit, že moje maminka je na některé věci velmi zodpovědná osoba. V něčem bohém, v něčem absolutní pedant. Bohužel (nebo bohudík, nevím) mě od narození asi tak do začátku školní docházky vychovávala naprosto přesně podle lékaři sepsaných příruček a neuhla ani o píď. Zejména, co se týkalo hygieny, rozvíjení různých schopností a hlavně stravy.
Co řekl pediatr, to bylo svaté.
Celé dny trávila vymýšlením a vařením superzeleninových jídel, stála, zlatíčko moje, fronty na ovoce a na libové maso a všechno to nebylo nijak kořeněné, nejlépe ani moc solené a zatímco moji vrstevníci již dávno dlabali uzené, já nebyla připuštěna ani k libovým párkům.
Ale k věci:
Mám asi necelé tři roky a jsme s babičkou a maminkou v Peci pod Sněžkou. Tatínek s dědou, starým turistou, se škrábou na Sněžku a ze Sněžky a my holky, co jsme to vzaly lanovkou se teď procházíme po Peci. Vidím před sebou velikou sochu Krakonoše a dlouho si ji prohlížím. Moc se mi líbí. Mamka s babičkou se o něčem dohadují a já vidím, jak mamka jde něco koupit do masny.
A pak se to stalo!
Rozbalila voňavý balíček, utřela mi ruce vlhkým papírovým ubrouskem (ano, to už tehdy bylo a pak se to zase z obchodů na léta ztratilo) a dala mi plátek ŠUNKY!!!
Já si ji vzala a bylo to něco neskutečného, do té doby zakázaného a teď jsem si to klidně mohla sníst.
Šly jsme po hlavní ulici dál a babička s mamkou si povídaly, mě si moc nevšímaly, věděly, že jdu s tou neskutečnou laskominou kousek za nimi. Po čtvrt hodině pomalé chůze si chtěly sednout na lavičku a otočily se na mě, chvíli koukaly a dodnes slyším, jak se začaly smát. Já jsem si celou tu cestu plátek šunky jen lízala, aby mi vydržel co nejdéle...
Bože, to byla dobrota...

17 komentářů:

  1. A jsi si jistá, že si pamatuješ úplně všechno?Třebas tu šunku olizovala, prostě proto, že byla zmrzlá... V těch horách nikdy nevíš(mrk)

    OdpovědětVymazat
  2. To je moc hezká vzpomínka :)

    OdpovědětVymazat
  3. Galahade,zase zlobíš! *smích veliký*Armine, já měla velmi hezké dětství. Měli jsme chatu na Malé Úpě a s tou mám spojeno moc pěkných okamžitů a to i přes to, že naposledy jsme na ní byli v mých sedmi letech. Bohužel dnes ani nevím, co se s ní pak stalo.

    OdpovědětVymazat
  4. Báro,a v čem je Tvoje mamka bohém? Teda, neumím si představit, že bych byl bez libových párků (i když jsem to teď drasticky omezil) celé dětství či pubertu... a jiných laskomin (hranolek nevyjímaje:)

    OdpovědětVymazat
  5. a zustala ti ta tendence \'setrit\' si hezky veci nebo uz do nich jdes naplno?

    OdpovědětVymazat
  6. Zůstalo jí to......Štěpánka si taky šetřila dlouho :-D

    OdpovědětVymazat
  7. A co perníčky? Ty od kolika?

    OdpovědětVymazat
  8. Baru......já vím...já rád(mrk)

    OdpovědětVymazat
  9. Párkyjá rád. Uzené taky. I šunčičku.Znáš ten \"skotský\" vtip?Mámo, nerozbalíme klukovi ten bonbón? Už ho cucá třetí den ...

    OdpovědětVymazat
  10. Kamio,popisovaným dnem skončilo mé bezuzeninové období. A paradoxně téměř skončilo letos na jaře, kdy mi uzeniny začaly, díky těhotenství, vadit.A že je mamka svým způsobem bohém, to vidím denně na vedení její domácnosti. Ona je v pohodě, nic nehrne násilím a pak není divu, když řekne takovou perlu, jako onehdy v dubnu:\"Taťko, je jaro, tak vypereme, pak už na to nebude čas.\"spoon, mám tendenci si hezké věci dávkovat postupně a užít si je, ale někdy to nezvládnu a pak mě ta dychtivost převálcuje.Armine, ale že jsem to vydržela dlouho,co?Buteo, na člověka, který vyrostl v dosahu Pardubic jsem s perníčky začala asi velmi brzy. Jen lituji, že některé druhy zmizely v propadlišti času.Galahade, já vím, že rád... vždyť mě už by se po tom i stýskalo, kdybys mě přestal zlobit.Gombo, já jsem čekala, kdy se tady ten zabalený bonbón objeví. A kdyby se neobjevil, tak to s ním rozčísnu sama.

    OdpovědětVymazat
  11. Barunkoa tu šunčičku jsi měla taky zabalenou?*kuk na strejdu*

    OdpovědětVymazat
  12. Že maminka rozbalilavoňavý balíček neznamená, že rozbalila i ten plátek ...

    OdpovědětVymazat
  13. Co se týká jídlatak si taky vzpomínám, jak o vánocích, ale i jiných slavnostnějších příležitostech, ( bylo mně tak šest) jsme nemívali bramborový salát a řízek, ale brambory a tatarku. Já jí tak milovala, ale do 10 minut jsem jí vyzvracela. Ale nikdo by mně od ní neodtrhl, to by mu ten můj řev nestál za to.

    OdpovědětVymazat
  14. Gombo,šunčička byla rozbalená. Nedělej, že jsi zapomněl, jak vypadalo kdysi balení uzenin. Rup do ohavného papíru a vypadni, je za tebou ještě padesát lidí.Kdepak zabalený pláteček!Elizo, přemýšlím, zda bych ti dala tatarku nebo snášela řev a vážně nevím.Že by jen troška tatarky...? Ále, ať si holka dá...

    OdpovědětVymazat
  15. No to faktneznám. Jsem z chudé rodiny. Co to je vlastně ta šunčička, o které se bavíme? Já to nevidě ... no jo, kecám*úšklebek*

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to jsi měla docela kliku :) Já jsem byla na makrobiotické stravě až do svých cca sedmi osmi let...

    OdpovědětVymazat
  17. sedmi,makrobiotika pro nejmenší děti? Já myslela, že to se vůbec nesmí.. Ale vypadá to, že pak přece jen zvítězil zdravý rozum.

    OdpovědětVymazat