Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 21. srpna 2007

Pracovně nepracovní oběd

Referuji hned za tepla, studené to není ono.

Včera jsem měla docela pracovní den a bylo to fajn, zopakuji si to častěji, zmenšuje to mé ponorkové pocity, co zažívám doma.
Příjemným zakončením pilného dopoledne mělo být jednání s jedním panem inženýrem, které jsme si domluvili do hogo fogo restaurace.

Asi hodinu před plánovanou schůzkou mi zavolal, že by to rád přeložil jinam, do podniku, kde se lépe vaří a že bychom to pojali jako pracovní oběd.

Prima! A taky se tam lépe parkuje.

V tu správnou hodinu jsme se Štěpánkem přijeli, pan inženýr Wind už seděl u stolu na terase, a mával na nás jídelním lístkem.
Trochu mě překvapil, protože jsem zvyklá, že se nejprve jedná a pak obědvá, neboť unavený mozek po jídle toho moc nevymyslí.

Ale budiž, ať si dá, alespoň mi vše odkýve.

Potřásli jsme si pravicemi, prohodili pár frází a on zabořil pohled do seznamu podávaných dobrot.
Já nic číst nemusela, v téhle restauraci si vždy dávám "surimi salát", což je dobrotka z ledového salátu, surimi tyčinek, pomeranče, červené papriky a báječného dresingu.

Jak si tak četl a převracel stránky, přemýšlela jsem co si asi objedná. Věkem někde mezi třiceti a pětatřiceti lety, atletická postava, teňoučká košile z drahé látky, hluboko rozepnutá nenechala nikoho na pochybách, že její majitel se právě vrátil od moře...

To bude stejk, přes celý talíř, odhadovala jsem v duchu.

Ale, co to?
Odložil jídelní lístek (dá se tomu ještě tak říkat, když to má deset stran?) a popadl papírek s "denním menu za padesát".

Po minutě se obrátil na mě, zda mám vybráno a tlemil se přitom blahem.
"Ano," řekla jsem a nechápala důvod jeho náhlé radosti.
Mávl na číšníka, já jsem si řekla o svůj salát a on zasněně pronesl:

"Tu semlbábu."

Kousla jsem se do rtu, abych nevyprskla smíchy.

Za chvilku jsme měli vše na stole a on se pustil s chutí do jídla. Trochu jsme si u toho povídali, ale za moc to nestálo, on tu žemlovku tak prožíval, že jsem čekla, kdy začne pochrochtávat.

Dojedli jsem a pak to přišlo:

Nožem v ruce si přivolal číšníka:"Doneste mi to ještě jednou."
"Tu žemlovku?" zeptal se číšník trochu nevěřícně.
"Ano", přikývl pan inženýr, ještě s posledním soustem v puse..
Pak mu asi něco došlo a mě se zeptal:"Nebude vám vadit, když si ještě přidám? Je moc dobrá."

To už jsem se smála naplno.

"Ne, určitě mi to vadit nebude, jen si dejte, asi máte žemlovku rád, že?"
Už zase s plnou pusou nové porce jen přikyvoval.

Kdo hádal, že z našeho jednání nakonec nebylo nic, může si připsat jeden bod.
Sejdeme se zase příští týden.
Ale JINDE!  

27 komentářů:

  1. Jo, to já znám. To je vždycky \"jdeme to probrat někam na oběd\", a studijní morálka se vytrácí tak rychle, jak rychle číšním přinese objednané papu. A kdo by pak chtěl po bramboráku plném olomouckých tvarůžků ještě řešit reformy horní sněmovny briského parlamentu, že (smajlík s plnou pusou).

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím proč jsem si vzpomněl na postavu pana doktora Bořka Wagnera z Rodinných velmi křehkých pout:))

    OdpovědětVymazat
  3. Ach jo, vychutnat si jídlo... vzpomínám si na jeden takový zážitek ... Španělský ptáček s omáčkou u jedné paní chatařky na Roudné. Vím, píšu o něčem jiném než ty, ale ten pocit vrcholného blaha stále v sobě nosím!

    OdpovědětVymazat
  4. Jóó, na žemlovky svý chlapy taky utáhnu. Pan inženýr má moje sympatie, za to vychutnávání :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Tenhle článek číst u suché bagety, která se tváří jako šunková, to je docela smutné čtení. A semlbábu já tak, tak, TAK moc rád!!!

    OdpovědětVymazat
  6. sunfreedom,takovou věc, jako je bramborák s tvarůžkama jsi vážně jedl a přežil?! Máš můj obdiv!Kamio, řekla jsem atletická postava, ale nemyslela jsem těžkou atletiku.Typově by to bylo spíš tak na mladého doktora Strnada. (Konečně se mohu blejskout, že znám jeden jediný seriál, jdoucí v našich končinách)zuzi, udělat španělské ptáčky je drahé, zdlouhavé a pracné.. ale tak dobrééé!Magrátko, mě pak napadlo, že možná nemá nikoho, kdo by mu ji udělal. A že ji mají v restauraci, to je docela neobvyklé.Hele, Aleko, já měla na dnešek ještě jedno téma - o svém smutném pejskovi, tak možná jsem to měla přehodit *chápavý úsměv*

    OdpovědětVymazat
  7. Báro...je to jedním slovem D E L I K A T E S A (olizující se smajlík)

    OdpovědětVymazat
  8. Baru......ačkoliv tvarůžek je něco, co jsem v bramboráku ještě neměl, odvážím se podpořit sunfreedom - do bramboráku se snad hodí všechno... kromě zmrzliny teda...(mrk)

    OdpovědětVymazat
  9. Jo...ten Strnad - na toho jsem onehdá slyšel takovou fakt moc hezkou říkanku... (zubící se smajlík)

    OdpovědětVymazat
  10. Galahade,můj výchovný smajlík hrozí zdviženým ukazováčkem na tvého zubícího smajlíka \"tytyty\"A tvarůžky mi na blog noste jen opatrně, já si třeba pomaloučku začnu zvykat. Doposud jsem je měla nejblíž tak na metr.

    OdpovědětVymazat
  11. Ach joCo to prosím je ta semelbába.Sám si vařím, sám si peru /presmutný smajlík/. Ještě že se občas objeví štrúdl

    OdpovědětVymazat
  12. Buteo,semlbába, to je taková bába, co se u tebe doma nečekaně objeví, v ruce má mísu s dokřupava propečenou žemovkou, tu ti postaví na stůl, pocukruje ji a zase beze slova zmizí.

    OdpovědětVymazat
  13. Hmm,tak taková bába mi nesmí přes práh! Když tak s něčím jiným a tvargle to teda taky rozhodně nejsou! (úplně vážný ani ne smajlík, spíš pokroucený obličej)

    OdpovědětVymazat
  14. Jo a ještěk tomu Strnadovi Windovi.. jestli bude takhle konzumovat dvojité obědy, bude za chvíli jako ten Bořík, neboj (potměšilý úsměv)

    OdpovědětVymazat
  15. Kamio,žemlová bába tě postavila do velmi militantní polohy. Udělal ti někdo něco?*mrk*

    OdpovědětVymazat
  16. Báro,ano, udělal.. pomyšlení, že mi vejde do mého osmipokojového 1+1 nějaká bába se zemlbábou pokrytou kobercem nastrouhaných tvarůžků, nechá mi to tam a odejde (smích)

    OdpovědětVymazat
  17. Kamio,tuším, koho bys tam viděl raději než bábu s tvarůžkovou žemlovkou, ale nebudu to pitvat, on dneska stačil ten Galahad se Strnadem *poťouchlík*

    OdpovědětVymazat
  18. Baru,to zní jako bys tu říkanku slyšela taky(mrk).S tvarůžkama na Tebe tedy nebudeme naléhat, ale neusínej na vavřínech...

    OdpovědětVymazat
  19. Galahade, moc na mě nemrkej..Hermelín jsem si od tebe nechala naservírovat, ale s tvarůžky opravdu opatrně.

    OdpovědětVymazat
  20. Baru,proč bych nemrkal? On Ti ten Hermelín snad nechutnal? (údiv)

    OdpovědětVymazat
  21. Galahade,\"moc na mě nemrkej\" se týká Strnada *veselý řehot*Hermelín je bezva! Za ten máš jedničku. *rozkošník, olizující se až za ušima*

    OdpovědětVymazat
  22. Aha...takžes tu říkanku slyšela taky (spiklenecky mrkající)

    OdpovědětVymazat
  23. U nás se tedy říkalo : \"zemlebába\" počesku. A už jsem jí skoro zapomněla, ač byla mou oblíbenou. Nepoštěstilo se mi ještě potkat mužskýho, který by jí měl rád. A přitom ta naše byla tedy vynikající, i s rozinkama.

    OdpovědětVymazat
  24. Galahade,pracně přemýšlím, jak odpovědět na komentář, když chci odpovědět, ale nechci nic říkat *potměšilík*Elizo, s rozinkama se nejlepší! Ale muže si také vybírám podle jiných kritérií, v tom se shodneme *úsměv veliký*

    OdpovědětVymazat
  25. Inu......třeba takové \"ano\" by postačilo... \"Ne\" nezmiňuji, neb bych Ti ho stejně nevěřil (mrk)

    OdpovědětVymazat
  26. Galahade,a co takhle \"nevím\"

    OdpovědětVymazat
  27. \"nevím\"To tedy Baru nevím, jestli bych Ti uvěřil (mrk)

    OdpovědětVymazat