Košíčky zbabělcovy

Jak to nakonec dopadlo


Oslava se vyvedla, kuchyň je sešroubovaná, a o to šlo.
Není to úplně hotové, ale to se za dvě odpoledne opravdu nedalo. Už jen proto, že pověsit nástěnné skříňky na naše speciální stěnové obklady si žádalo speciální hmoždinky a podruhé uhánět přes les do Baumaxu se už nikomu nechtělo.
Poprvé to bylo pro vruty k nožkám, chybička se vloudila a původní vruty byly příliš dlouhé.
Naše slečny se samy nabídly, že tam zajedou, tak jsme si pořádně vysvětlily cestu, Alex tento kout republiky ještě moc nezná.
Za čas děťátka volala, že jsou v Tescu v Přerově, zkoušejí si plavky z nové kolekce a kolem žádného Baumaxu nejela.
Dobrý bože!
Mám je ráda.
Přes všechny nástrahy mise dopadla dobře. Přijelo 70 vrutů a žádné plavky.

Pak už vzala montáž dobrý směr, ale stejně jsme se ve finále shodli, že vzít si za montáž 10% z ceny kuchyně je dobrá nabídka a kdyby na to měl být člověk sám, tak se to hodí využít.
Lasaňové košíčky jsem nakonec vzdala z nedostatku času, v době, kdy jsme chtěli válcovat metráž z nudlového těsta jsme byli s Matýskem na hřišti, bylo krásně a to se muselo využít. Zaměnila jsem tedy nudlové těsto za listové kupované a během sobotního rána jsme vyčarovaly dort s čokoládovou pěnou, ovocný salát zalitý griotkou, špenátové šneky a ony "pizzové" košíčky.
Díky všem.

A dárečky?

Samá překvapení.
Že Alex?

Ale nejen to, třeba i odbahnění a vyčištění interiéru mého provozního maminkovského vozidla, včetně instalace nových potahů, půl roku je vozím v kufru, samy se fakt na sedadla nenatáhly.
Také si mohu po včerejšku pěkně pokrájet. Třeba vajíčka (a nikomu už tenhle kráječ na hru na kytaru nepůjčím) nebo chleba.
Vlastně na krabici od kráječe chleba je napsáno "allesschneider" a protože to tvrdí naše oblíbená firma Siemens, budu jim věřit.

Úplně všechno s ním krájet nebudu, některé věci musí zůstat vcelku.