Dobové oblečení a veteráni

Můj pohled z davu



Mezi veteránisty jsem se dostala coby sličná dívka někdy v polovině osmdesátých let.
To byly časy, kdy se motocykl Indián Scout vytáhl od nějakého dědy z kůlny, dala se mu za to flaška rumu a všichni byli nadmíru spokojeni.
Nový majitel "toho šrotu" se pak zavřel do garáže, tam tento kousek sprznil dodáním chybějících dílů z jawy nebo čezety, zbytek dodělal sám a pak se s obrovským řevem proháněl po návsi a byl Bůh.
To byla ta nejhorší varianta.
Bohužel viděno na vlastní oči.

Také jsem ovšem zažila lepší časy v jiné garáži, kdy se ke stroji přistoupilo jako k vzácnému kusu a po inzerátech (tehdy nejčastěji ve Svobodném Slově) se sháněli původní díly, v originálních mírách se vyráběly šrouby a matky, pokud měl dotyčný přístup k soustruhu, velká vzácnost! Renovace veteránů byla téměř pololegální činnost, daly se nashromáždit technické poklady. Byla za tím spoust práce a ježdění, detektivního slídění, domlouvání a všichni nosili montérky.
Jediný rozdíl byl v míře jejich ušpinění.
Ono totiž nebylo kde své stroje ukázat a předvést, protože jste byli všeobecně za blázna.

Revoluce.

Uvolnění ve všech směrech.
Obrovským fenoménem se staly burzy všeho druhu, ze dne na den byl přístup k obráběcím strojům, o jakých se nikomu za totáče ani nesnilo, krachující státní podniky prodávaly za cenu starého železa soustruhy, frézky, lisy, ohýbačky....
Objevily se soukromé chromovny a galvanovny...
Podnikavci mohli podnikat a kšeftaři kšeftoval a začal boom v tom nejhorším rozměru.

Veteráni začaly být obrovskou módou, do oboru vtrhli vlčáci nejtěžšího kalibru, takoví ti, co reagují jen na vůni peněz a začal byznys.

Proti těmhle lidem se najednou ocitla v úžasu skupina opravdových veteránistů, lidí s láskou ke starým časům, první republice, kteří si hýčkali své motorové miláčky celé roky, ctili hodnotu originálu a fair play hry.

.... krucinál, to jsem hodně odbočila, ale nemohla jsem to pominout, mě to strašně štve... zpět k tomu oblečení.

Někdy v té době se k "obyčejným" motoburzám začaly přidávat i "výstavky" veteránů, obvykle tak 10 motorek a jedno, dvě auta a u nich zase postával majitel v montérkách a pro "legraci" měl na hlavě kšiltovku svého dědečka, protože tu kšiltovku děda do auta nosil a on ji našel někde pod sedadlem.

Při hovorech na takovýchto akcích se kolikrát mihla myšlenka posunout  recesi ještě dál a obléknout se dobově, záleželo na tom, jak měl kdo možnost prohrabat se doma na půdě ve starých almarách. Na světlo boží přicházely lety ztuhlé hnědé kožené pláště, těch bylo fakt dost, inu dobrý materiál, však ony používáním zase trochu změkly.

Kdo měl štěstí, vyhrabal starý oblek a největší šťastlivci našli pumpky, bohužel, hned se jim k tomu přidal problém s botami, protože ještěnedávnosocialistický muž boty vhodné k pumpkám v botníku obvykle neměl.

Pomalu, pomaloučku se začalo něco klubat, tak buďme potichu, ať to nevyplašíme... a pokračuji dál...

Z tohoto pohledu použiji slovo "naštěstí" ... Naštěstí v každém oboru se najdou lidé, kteří se do toho vloží se vším všudy, chtějí mít věci dotažené do konce a uvědomili si, že když předvádí veterána z let dávno minulých v soudobých riflích, že tu cosi neladí.

A začali se poohlížet do nějakém stylovém oblečení. Zprvu to byly opravdu vlaštovky, které budily na srazech velkou pozornost "Jéééé, podívej co má ten pán na sobě... a k němu patří i ta divná paní... koukej, ona má dlouhé šatýýý..."

Ovšem i tyhle časy už jsou pryč. Lidí v dobovém oblečení je mnohem více, uvědomili si, že být majitelem krásného starého vozu nebo motocyklu je koníček se vším všudy a je neuctivé do pamětníka starých časů usedat v civilu dnešní doby.
Mít veterána je dnes i stylem celé rodiny, lidé si hrají opravdu do detailu a mnohým to jde moc dobře.

Bohužel, ne všichni jsou znalci módy, ne každý má doma módní časopisy z třicátých let a
tak se stává, že veškerá snaha dopadne moc bledě, pán jde za "žižkovského pepika" a jeho sličná choť za "lehkou děvu ze šantánu", jen proto, že si myslí, že toto se tehdy nosilo a jak není na ženské hlavě čelenka s pštrosím peřím, není to pravé dobové.
Aby si někdo nemyslel, že kecám, zkuste si hodit do google obrázky "dobové oblečení 30. léta"  budete čubrnět! Je to příšerná podívaná.
Hodnotných nálezů je na stránce asi pět.

Proto si moc vážím lidí, kteří se snaží tenhle stav napravit, dělají osvětu a sami jdou příkladem, jak má vypadat dobová elegance.
Po prohlédnutí stránek

http://www.dobove-obleceni.cz

člověk pochopí, že opravdu není možné spíchnout si dlouhou sukni z přehozu, co měla prababička na gauči, i když tento pamatoval, jak pan továrník přejel ve svém novém voze okolo chalupy.