Posolený pes

Jak nám počasí blázní
již krásně zdokumentovala brabi, my jsme si to s Kapitánem užili o to více, že jsme v tom nečase řešili výměnu brzdových destiček a přetočení kotoučů u obou našich aut složitou přepravní logistikou do míst, kde lišky dávají dobrou noc, napadlo tam 15 cm sněhu za odpoledne a silničáři tuto lokalitu nemají v mapách.
Akorát, že tam bydlí náš milý automechanik
Nejvíc jsem se bála, jak to přejíždění a čekání zvládne malý Matýsek, ale ten usnul hned po uvelebení v autosedačce a probudil se až po celé akci doma před domem. Stejnou měrou, jak my jsme byli utahaní, tak on byl odpočatý.
Už byla tma, stále chumelilo, ale pro děti je tohle zážitek převeliký, skoro jsem měla pocit, jakože přijdeme domů, rozsvítíme vánoční stromeček a pustíme se do rozbalování dárků, tak vznešeně to všude kolem vypadalo. Jen kdyby člověk nemusel vykonávat všechny povinnosti, to se pak může lehce stát, že na tu krásu zanadávám, i když bych si to měla užívat, kdy se nám to tady v hanácké rovině zase povede, tolik sněhu!

V husté chumelenici se Matýsek Kimbě smál, že je posolený pes, na rozdíl od nedělního lesního výletu, kdy zase byla Kimba Bájný bílý drak.
Čím dál víc si s mrňouskem souvisle povídáme, někdy bych ty naše debaty chtěla mít natočené na videu. Takhle občas něco stihnu jen zapsat, jako třeba v sobotu, kdy míchal dohromady domino s dřevěnými kostkami a brblal si u toho:

"Rozsypalo se nám štěstí s láskou. Stal se z toho lektvar, který už nikdo nerozmotá a dám vám všem napít."

Hezké.

Dlouho to míchal, ale pak mu přes to začala jezdit auta, tak přetvořil lektvar na složitou silnici s důmyslným parkovacím zařízením.

Ráno jsme u snídaně opět řešili kostry, jestli jsou živé a kde mají střeva. A taky malého mudrce zajímalo, zda si také povídám pro sebe jen tak v duši. Jak tohle vše probrat mezi pomerančovou šťávou a kaiserkou s máslem?

A zase jsem přišli pozdě do školky...