Jak to všechno bylo

a jak to přece jen dobře dopadlo.


21.prosince se ohlášený Konec světa překvapivě nedostavil, což mě pěkně dožralo, protože přicházející svátky nemohlo už nic dalšího zastavit. Ale po první vlně rozčarování, že přece jen budeme muset trochu uklidit, jsme se začali pomalu, ale jistě těšit.

Začali jsme tím, že jsme se 22. všichni sebrali a jeli do Pardubic potěšit naši milou Alex, která s námi na Štědrý den nemohla být, páč vyfásla denní službu 24. i 25. prosince. Kapitán ještě zavolal (a to udělal moc dobře) jedné spřátelené bloggerce, jestli si někde spolu dáme punč, když už jsme v těch Pardubkách a dostalo se nám velmi milého pozvání k nim domů, prý už mají uklizeno, nachystáno a mají DOST ČASU na přátele, protože tak tomu má v tomto adventním čase být. Jak překvapující a příjemné! Myslím, že tohle je ta meta, kam bych to ráda dotáhla, až už konečně zahnízdíme a budeme všichni pohromadě.
Bylo to velmi poetické odpoledne a celý ten den byl úžasně pozitivně naplněný, že když jsme večer v hustém chumelení odjížděli domů, měla jsem pocit, že Štědrý den už byl.

23. 
Starší sehnala urostlý smrček a my stále nevěděli, kde ho nastrojíme, zda ještě ve starém bytě nebo v novém domečku. S domem je to tak. I když řemeslníci po mém divokém hysterickém výstupu ztrojnásobili tempo, skluz ze října stejně nedohnali a kuchyň je zatím složená v koutě obýváku v krabicích, protože chybí dlažba, instalatéři natahali rozvody, ale záchody a umývadla ještě nejsou na svých místech a dráty od elektriky si jen tak visí volně v prostoru a čekají na svůj rozvaděč. Zkrátka, museli bychom povečeřet doma a pak si jet do domečku třeba jen rozdat dárky a na noc zpět domů... bylo by to asi dost složité...
Nakonec rozhodlo počasí. Bylo tak hnusně, pršelo a hned to mrzlo, sem tam na ten led nasněžilo... bylo lepší zůstat doma a nepokoušet osud.
Takže jsme se rozhodli nachystat vše doma u Kapitánových a nic nekomplikovat. Však se i tak dočkáme.  
K dobré náladě při finální úklidu zcela jistě přispělo to, že jsme starý posunovač smetí vysavač nahradili novým, opravdu fungujícím. Jak pravil Kapitán, je to jeho první vysavač, u kterého má smysl regulace výkonu, páč když naplno luxujeme v obýváku, věci ve sklepě mají co dělat, aby se nepřicucly ke stropu.
Za aktivní účasti všech se přípravy podařily k plné spokojenosti, nikde nic nezaskřípalo. Vlastně to byly naše první opravdové Vánoce a moc jsme si to užili.
Díky!

Čas mezi Vánocemi a Silvestrem byl stráven známým kolotočem objíždění stromečků u babiček, kamarádů a jiných příbuzných, přenášením spousty tašek sem a tam, bojem s použitým obalovým materiálem a dojídáním zbytků a přebytků, proložený pravidelným venčením psa a malého chlapečka, aby nás to nezabilo.

Silvestr neměl chybu. A zase za to mohlo počasí, ovšem zúčasnila se i krásná příroda a početná banda kamarádů, jejich dětí a psů. Ve vedlejší rolích účinkovaly opečené špekáčky, svařené víno, rum a slivovice. Akce se jmenovala Dobytí vrcholu Maleníku a vyčerpala nás natolik, že šampáňo jsme si preventivně bouchli už v deset večer, protože byla reálná obava, že notně ušlí do půlnoci nevydržíme.
Vydrželi jsme a bylo to dobře, protože jinak bychom přišli o popůlnoční telefonáty od důležitých lidí, kteří slavili jinde. Třeba v Trhové Kamenici nebo na bohem zapomenuté chatě bez elektřiny.

Jak na Nový rok, tak po celý rok - pokud to platí, tak nám bude fajn! A o legraci, o tu teda nouze také nebude!