Inspiraci jsem četla zde
Pokud se pamatuji, úplně nejrannější okouzlení přišlo s představu, že bych byla majitelka opravdické velké střelnice, plné nejblýskavějších šmuků, nejbarevnějších růží, samozřejmě těch se zlatým okrajem a nevídaných plyšáků a hraček z Tuzexu. A s tou střelicí bych jezdila po celé zemi, půjčovala bych vzduchovky klukům, toužících vystřílet si autíčka Matchbox a to vše s kulisou největších hitů, řvoucích z obrovských reprobeden, nejčastěji postavených na pódiu velkého řetízkáče. Ach...
To mě drželo fakt dlouho, i když se všichni v rodině snažili, aby mi vmanipulovali do hlavy, že chci být právničkou nebo překladatelkou.
Až tak ve čtvrté třídě se moje střelnicová touha trochu rozplynula a rozhodla jsem se být módní návrhářkou, chodila jsem na kreslení do LŠU, šila jsem na sebe, na spolužačky, pokud měly tu odvahu se mi svěřit do péče.
Vlastně bych chtěla dělat cokoliv rukodělného. Zkoušela jsem to v životě asi dvakrát, realita je jasná, neuživilo by mě to. Nechávám to tedy jako hezký koníček.
A čím bych ještě chtěla být?
- delegátkou cestovní kanceláře v nějaké zajímavé destinaci
- majitelkou nekuřácké kavárny s báječnými snídaněmi
- realitní makléřkou v Toskánsku
- asistentkou Blanky Matragi
- majitelkou prodejny s luxusními látkami
- technickou podporou na lince čokoládoven Orion
- ředitelkou kmitočtového spektra na ČTÚ (Jak se asi šéfuje něčemu, co nikdo nevidí?)
A čím bych být nechtěla?
- průvodkyní na zámku, protože bych musela říkat lidem to, co mě zrovna napadne, neumím se naučit něco slovo od slova
- lékařkou, protože bych se mnohdy utopila v bezmoci
- horolezcem, protože bych se možná vydrápala někam nahoru, ale nikdy bych už neslezla dolů
Jo a taky ochutnávačkou v čističce odpadních vod!
A jak to máte vy?
Z toho prvního výčtu bych si vabrala pouze tu prodejnu luxusních látek.
OdpovědětVymazatPokud jde o ten druhý výčet, z toho bych do výčtu prvního přeřadila lékařku na patologii, to byl můj sen z doby tvé střelnice:o)
Tím ostatním bych taky být nechtěla.
Mod.
Nejhorší je pro mě ta průvodkyně. Vždycky, když se nějaká ta dívenka zaplete do zmatku datumů a jmen, mám z toho fobii, že bych byla na jejím místě a 40 návštěvníků hradu by na mě koukalo a v lepším případě by se jenom smálo...
VymazatTohle bylo senzační na zámku v Náchodě, který dlouho patřil rodu Piccolomini. Někteří chytrolíni z řad návštěvnictva byli rozhodnuti průvodkyni poučit, že dvě c se v italštině čtou jako č.
VymazatNo, vidíš, další důvod, proč průvodkyně NIKDY!
VymazatCo kdybych jim na to skočila? :-)))
tohle je moc hezký :).
OdpovědětVymazats tou střelnicí jsi mě překvapila, vůbec by mě nenapadlo, že někdo "nesvětskej" by chtěl mít střelnici :).
Já jsem jako malá chtěla být geoložkou, protože jsem viděla nějaký dokument a líbilo se mi, jak ti lidé ťukali kladívkem do kamenů.
A když jsem byla starší, tak jsem chtěla být rocková hvězda, ale nikdy jsem se pořádně nenaučila hrát na kytaru a má učitelka na zpěv mi řekla, že jsem beznadějný případ :)
No, a pak sjem chtla být spisovatelka a překladatelka a novinářka a všechno jsem si tak trochu zkusila a dál už nevím, asi musím ještě trochu povyrůst :)
Dee, někdy se podezírám, že kousíček té střelnice ve mně zůstalo dodnes, i Kapitán už si kvůli tomu za mně dělal legraci, ale protože je to neškodné, je v pohodě :-)
VymazatJako malá jsem chtěla být námořní kapitánkou. Brázdit moře, objevovat nové země a zakreslovat je do map jako James Cook. Zchladilo mne až poznání, že všechny země jsou už objeveny a není co zakreslovat.
OdpovědětVymazatTa kavárna nezní špatně.
Zvládla bych být taky prodavačkou v knihkupectví a možná v květinářství:)
Chris, jednu chvíli mně ovlivnila četba Lovců orchidejí a povídání o Emilu Holubovi, zklamání z objeveného jsem si prožila také :-) Ale to byla jen epizodka.
VymazatNejreálnější by byla ta kavárnička, ale do toho bych musela jít celou svou silou a to momentálně nemohu, protože mám Matýska.
Jsem ráda, že dělám co mě uživí, že mně to nebaví je asi poznat, ale co už, hlavně když mi zbyde čas na rodinu, to je teď podstatné.
Já chtěl být nejdřív kosmonaut (patrně vlvi soc. propagandy) pak prezident, pak myslivec a archeolog. Nakonec mě chytly kameny a tak jsem to dokonce i študoval a po maturitě sem se viděl ve vyšší funkci na šachtě. Jenže než sem odmaturoval, tak mi všechny šachty zavřely a měl sem po snech:-(
OdpovědětVymazatA dneska vlastně nevím, co by mě bavilo. Resp. vím, ale nevím, co by mě bavilo a zároveň živilo:-)
No tys klepl hřebík na hlavičku! Bavilo a živilo! To jsem si v životě už zkusila, ale když tě to pozře, čas přestane hrát roli a je to poznat ve vztazích, v nedostatku času na děti, ale v tu chvíli jsem to tak moc nevnímala. Bylo to prima, ale teď už bych to tak dělat nemohla.
VymazatJe to prostě složité. Takže možná nakonec asi budu rád, že mám pravidelnou pracovní dobu, práci relativně nenáročnou, plat sice mírně podprůměrný, zato ale pravidelný a volného času tak akorát.
VymazatVčera jsme si ovšem se ženou, když jsme při zahradnických pracech zjistili, že je půl osmé večer a my ještě nejedli, tak povzdechli, že nás zaměstnání zdržuje od práce:-)
Důležité je, aby tě práce za prachy nevyčerpala natolik, abys měl ještě chuť a sílu dělat, co tě baví :-)
VymazatOd malička námořníkem v Jižních mořích. Dnes po zmoudření, ihned po škole /školní léta se svými láskami jsou nenahraditelné, důchodce s příslušnou rentou a vlastní jachtou potulující se po světových mořích, co nejdál od českých politiků.
OdpovědětVymazatAno, jasné a jednoduché :-)
VymazatTrochu jako dewberry - asi v osmi letech jsem chtěla být rocková hvězda (muž) a zpívat a přitom plout na plachetnici po světě.
OdpovědětVymazatPředtím jsem chtěla být spisovatelka a malířka - psát knihy pro děti. Potom pirátský kapitán, novinářka nebo voják. Spíš ale novinářka (kolem 15 let jsem si řekla, že muž už asi nebudu :-). Ve dvaceti mě to přešlo, když se mi ujasnilo, že vůbec nejsem průbojná a dravá a že by to bylo asi utrpení, psát něco rychle atd.
Co chci být teď, si říkám ... pořád je tolik možností!
Lisko, Dokoce ani ja si nemyslim, ze uz zustanu do smrti bez nejake zmeny. Beru to, jak to prijde, pokud se jen na kousek priblizim k nejake zajimave prilezitosti, Hned ji drapnu za pacesy.
VymazatTve touhy mne hodne zaujaly, nikdy me nenapadlo videt se v nejake profesi jako muz :-)
Moc hezký článek :-)
OdpovědětVymazatA opravdu originální dětské touhy :-) Já si pamatuju ze svého dětství samé "budoucí" doktory, hokejisty, kosmonauty nebo popeláře. Ani já nebyla ve svých přáních příliš ojedinělá. Veterinářka, televizní moderátorka, spisovatelka a nakonec psycholožka.
Není ze mě ani jedno. Vlastně mi pořád přijde, že otázka Čím bych chtěla být, až budu velká? je pro mě pořád aktuální. Ale stále se hledám :-) Zatím jsem spokojená s rolí matky a studentky, a co bude dál je ve hvězdách :-)
PS: Příjemný blog. Začala jsem listovat a už tu sedím skoro hodinu a určitě se ráda vrátím :-)
Ahoj Baro, ty mas vsechno pred sebou a dnes je tolik moznosti! Par let to bude starost o deti a pak ... Jeee!
OdpovědětVymazatJeste se mi po presunu blogu nepodarilo najit cas na presun obrazku, nektere spoty bez fotek nemaji hlavu a patu, hodne odkazu neni funkcnich, to musim rucne projit a poopravovat, tak promin zatim, kdyz narazis ne neco takoveho. Tesi me, ze se ti tu libi :-)
Ja to vedela presne, za starych casu byla reklama v Tv na spodni pradlo, koncila vzdy trylkem "TRIOLA TRIOLA TRIOLA"
Vymazatmyslela jsem si dost dlouho, ze vzdycky,kdyz je v TV reklama, prijedu tam a zapeju.Presne jak rikal muj tatinek,kdyz me vedl do 1.tridy:" ona ta Dituska bude asi trochu hloupejsi"....
Dita
Dito, na ten trylek si samozřejmě moc dobře pamatuji, ale tatínek jistě brzy poznal, jak se spletl :-)))
VymazatVskutku originální přání :-D
Tak já nee lékařkou, ač si to strašně přál můj otec. Zato průvodkyní na zámku tu bych brala, a taky se mi líbila aranžérka ve výlohách. Ale nejvíc jsem chtěla být zahraniční dopisovatelkou. To mi vydrželo až doteď, a bohužel stále nesplněné.
OdpovědětVymazatElizo, ještě bys mohla být zahraniční dopisovatelkou z Čech pro jakoukoliv jinou zemi. Jen sehnat ty správné noviny :-).
VymazatAranžérka ve výlohách je docela řehole, jak kolem chodí cizí lidé a koukají se pod ruce. Kdysi se výlohy v úpravě zatahovaly, ale dnes to ta děvčata dělají "za pochodu" - to jim nezávidím.
chtěla jsem být vědkyní a vynalézt nový neznámý lék na nevyléčitelnou nemoc. no a být mužem aby mě vzali vážně :o)
OdpovědětVymazatz tvou vyjmenovaných profesí bych teď brala všecky kromě prodejny s látkami.látkám nerozumím :o)
ratko, to je asi časté přání, i já bych i vzpomněla na krátkou dobu, kdy jsem měla takovou touhu. Asi jako být špičkovou krasobruslařkou... ach to je dávno :-)
Vymazatveterinářka, dlouho... ale po nedávných zkušenostech s naší kočou a problémy bych to asi nedala... no a pak psycholožkou, ale tam nebyla šance se dostat... nakonec jsem spokojená s tím, co dělám, jenom bych ráda překládala něco zajímavějšího... třeba časem :) sedmi
OdpovědětVymazatPřekladatelů si vážím, cizí jazyky mají tolik záludných zákoutí!
OdpovědětVymazat