Requiem za němé přátele

...

Co asi hledal člověk, který se dnes ocitl na mých stránkách poté, co zadal "barmanka extrém"?
Chtěl nějakou velkou nebo extrémně zásobenou alkoholem? To ví jen on, každopádně u mě asi uspokojen nebyl.
Já jsem barmanka v baru, kde se bude nalévat zase až od září a kam teď jen chodím občas zalít květiny a jednou za týden či 14 dní "odnalévat" nějakou malou soukromou akci.
Ty květiny to byl průšvih. Spoléhala jsem se na jednu, co tam chodí uklízet, že občas vezme konvičku do ruky a dá těm holkám žíznivým trochu napít, ale ona si zřejmě totéž myslela o mně.
Klasická situace, když se něco nedá jasným úkolem. Přišla jsem do nebohých prostor asi po třech týdnech a svěšené sušené listy bývalých vznešených palem mi vehnaly slzy vzteku a smutku do očí. Nejdřív jsem vynadala v duchu sama sobě a pak i všem ostatním, kteří to asi vůbec neviděli.
Nevyhodila jsem ty chudinky, jen ať tam přes léto stojí jako memento toho, že pečlivá péče o květiny prováděná jednou za půl roku nazývá se destrukce.
Stále nemám pocit toho, že bych za to mohla, ale je mi líto těch let, kolik tady ta nádherná zeleň zdobila každé volné místo i místečko pod laskavou péčí naší babičky a jen co ona onemocněla a už se starat nemůže, my, její nástupci, jsme to tak přivedli do stádia naprostého zmaru.
Zatím jí to ani říkat nebudu, spíš se pokusím do září nakoupit novou flotilu všemožných popívavých a zajímavě vypadajících rostlin a postarat se i o to, aby měly všechno, co potřebují, tedy nejen světlo a dobrou hudbu.