Krocení obživlého mopu

...

Věk deseti měsíců, které jsme minulý pátek dovršili, je přesně tak náročný jako krásný.
Ráno se to probudí, okamžitě si v postýlce stoupne a začne se hihňat a brblat si pro sebe různé své postřehy a tak půlhodinky mi dává fóra, abych se zmobilizovala a psychicky nachystala na to, že opravdu musím vstát. To, že je půl šesté ráno, je jen bezvýznamný detail.
Snažím se hrát mrtvého brouka co možná nejdéle, ale do šesti to nikdy nevydrží.
To už se pak rozhihňané miminko změní ve vychytralou bestii, která dobře ví, že když zařve silným hlasem a natáhne své malinkaté ručičky, má to za následek odnesení na přebalovací pult, kde čeká oblíbený silikonový kartáček na zuby a ten se skvěle žužlá.
Po přebalení zpět do postýlky, láhev s mlíčkem si už vycucne sám a já mám deset minut na skok pod peřinu.
To je tak půl sedmé, když si ho vezmu k sobě do velké postele, tam se chvilku kočkujeme a pak bez milosti z pelechu ven, ranní hygiena volá.
Té energie po ránu!
Zatímco já se pomalu rozkoukávám u kávy a jogurtu, mazlíček se hbitě mění v rychle rejdící mop a bere to v kuchyni z rohu do rohu, honí Kimbu, oba na čtyřech, různě na sebe ňafají mezi šestnácti nohami od židlí a čtyřmi od stolu. Kimba to zvládá dobře, Štěpánek se občas zašprajcuje.
Inu, je vidět, že je o rok mladší a není pes.
Pokud se ale týká konzumace psích granulí, po jednom pokusu sám zjistil, že to není to pravé ořechové a dal psím miskám pokoj.
Pokud nikam nejedeme za prací, nastává v deset hodin rajský okamžik a mazlíček obvykle na dvě hodiny usíná, to je chvíle pro udělání naší společné obědové zeleniny a uklizení nejnutnějšího, hlavně podlah. Nechápu, proč se neprodávají dupačky ušité z hadroviny na podlahu, měla bych ušetřeno kus práce každý den.
Odpoledne procházka a různé pochůzky, kdy přivázán ke kočárku někdy kouká kolem sebe a je v pohodě a někdy ho to štve a chce ven bez ohledu na to, zda to jde nebo ne. V takovém zuřivém stavu pomůže jen nejbližší jakýkoliv nákupák, v dětském koutku hodit do kuliček a zběsilé dítě se mění okamžitě ve šťastné. Jen na mě pak je, abych zhodnotila, kam zajet, protože ne všude je čisto a někde je dokonce velmi nečisto. Největší jedničku má u mě zatím dětský koutek v brněnském nábytku Kika, je to tam nové a skvělé, včetně pohodlného koženého fotelu pro utahanou matku a voňavé přebalovny.
Mimochodem, nejčastější věta rodičů v dětském koutku je:"Tak naposledy se sklouzni a jdeme."
Je to téměř mantra, kterou každý rodič vyslovuje minimálně desetkrát a stejně se nic neděje.

Děťáko v den svých deseti měsíců váží 9.35 kg a měří 73 cm, což jistě napoví, jak se nadřu s autosedačkou a chození s malým bez golfáčů už je téměř nemožné. Dost si pomáhám závěsnou klokankou a protože to vypadá, že začne každou chvilku chodit, už to nějak vydržíme.
Slabik žvatlá mnoho, vědomé slovo ale zatím nikde, je čas.
Z posledních objevů je zatím nejveselejší věcí mokré mýdlo večer ve vaničce a vlastní stín, když ráno svítí sluníčko oknem do mazlíkovy postýlky.
Nejmilejší hračka je můj mobil, kamarádův vyřazený mobil a dálková ovládání od čehokoliv, hlavně když to má tlačítka.
V televizi miluje znělku Večerníčku a ve vaničce žlutou kachničku, která se natáhne a pak mrská nožičkama, čeří vodu a to je důvod k nevázanému veselí, mazlíček hýká smíchy a je to velmi nakaživé, spolehlivě mi tyhle milé chvilky dokážou zahnat všechny chmury.
Večer to natahujeme, jak se dá, málokdy usne před devátou, co se naučil před pár týdny stát, prostojí a prohopsá v postýlce hodně času, určitě mu to přijde zajímavější než obyčejné spaní. To já pak chodím do ložnice, systematicky mu půl hodiny podrážím nožičky, ale většinou se musí umrskat sám, to pak usíná pohozený na peřině v protisměru a já ho rovnám, až jsem si jistá, že opravdu tvrdě spí.
V noci asi tak pětkrát musím vstát a urovnat mu tělíčko, protože je schopen se ve spánku mistrně zamotat mezi šprušle od postýlky a pak poplakává nepohodlím, aniž by se ovšem probudil.
A ráno v 5:30 zase jupííí a tak pořád dokola... je to hezké...

$$OBR339651$$

"Nevidíš, matko, že tam nemám papír?"