Přehazuji priority

Co se stané poté, když se rozklepu strachy.

Vlastně to začalo už pátkem, kdy jsem byla za hrdinku a jela s Alex do Pardubic stěhovat její věci z privátu na prázdniny domů.
Ten pátek nebyl vybrán náhodou, byl spojen s její poslední zkouškou ze statistiky a vůbec nám nedošlo, že je to první den prázdnin a doprava zpět domů podle toho bude vypadat.
Cesta tam neměla chybu, zkoušku zmákla Alex do 10ti hodin dopoledne a celý den před námi. Stěhování z privátu šlo rychle, měla vše nachystané a kromě televize a lůžkovin, to bylo vlastně jen pár igelitek s věcmi.
Zlatý hřeb programu byla procházka po hlavní třídě, kde mi od poslední návštěvy postavili multikino a krásně upravili prostory kolem včetně různých vodotrysků a fontánek... líbilo se moc.
Jenže pak mě nějak zradilo miminko a začalo mi být hodně nefajn, museli jsme vypustit návštěvu muzea s výstavou historie té krásné hračky, jakou byl bezvadný a tvůrčí Merkur.
Také posezení v oblíbené kavárně u Bajera už jsem nezvládala a v hlavě měla jen jedinu myšlenku: "Domů, pane Berka, domů..."
Cesta zpět byla pro mě šílená i na sedadle spolujezdce. Hned před Holicemi kolona a ta se táhla skoro až k tunelu nad Moravskou Třebovou.
Jelo se krokem, místy ani to ne. Poprvé jsem si užila tak plnou silnici, že už prostě nešlo jet. Myslím, že to bylo poprvé, ale v dnešní době asi ne naposledy.
Sobota i neděle byla divným kompromisem mezi snahou něco dělat a nutnou potřebou odpočívat, stále mi bylo divně.

A včera do vyvrcholilo u paní doktorky v poradně.
"Proboha, co to máte za tlak? Cítíte pohyby?"

Co mám za tlak?

Úplně normální tlak, potom, co jsem se k ní přiřítila s půlhodinovým zpožděním, kdy jsem mezitím měla vyřizování na Finančním úřadě, stání půl hodiny na slunci při nákupu na trhu a pitomou dopravní nehodu, která se mi stala přímo před mýma očima na protější straně křižovatky.
Tak v tomhle stavu mi měřila tlak, jen co jsem u ní dosedla na tu mrňavou černou židličku.

"Napíšu vám žádanku na porodnici, počítejte s hospitalizací. Tady přestává legrace, při tomhle tlaku by plodu mohly klidně vyhasnout srdeční ozvy."

COOO?!

Vzhledem k tomu, že mi toho říkala ještě spoustu, co už jsem zapomněla, jsem odjela pěkně vyděšená a jen mi v hlavě blikalo ono "vyhasnutí srdečních ozev."
Miminko, pohni se, prosila jsem ho, ať vím, že je v pořádku. Jenže ono se dopoledne nikdy nehýbe. Spíš vždycky až večer a v noci.
Do toho strašák hospitalizace, ale já teď přece nemohu, mám rozdělaných tolik věcí!
Bože, co dřív?
Dvě domluvené schůzky jsem už odříct nemohla, ale bylo to plné nervozity a do nemocnice jsem se dostala stejně až po 13té hodině.
Zlatá Alex šla se mnou, vzala si na sebe sestřičkovký mundúr a tím mi příjemně zajistila i větší vlídnost při všech procedurách, které následovaly.
No, zkrátím to, hodinové čekání a ležení mě asi uklidnilo natolik, že vše naměřené a natočené vyplivovalo ta správná čísla a na hospitalizaci to nakonec nebylo. Jen mě budou častěji hlídat.
Hurááá.
Ale jednu věc jsem pak doma udělala.

Vzala diář a začala proškrtávat.
A hustě.
Za své vzaly i akce naplánované skoro rok.

Například i tuto sobotu (7.7.2007) plánovanou návštěvu autodromu v České Lípě, kde se koná ojedinělá akce - Setkání Lotusů 7 a všech jeho replik u příležitosti 50.narozenin tohoto úžasného kultovního vozu.
Ach...tam bude Kaipanů!!!
ŠKRT! (Ukecat se nenechám)
Společná, jednou za rok pořádaná dvoudenní akce s kamarády na Drahanech.
ŠKRT! (Jednou mě omluví)
Předsezónní velký úklid na baru a přilehlých sálech.
ŠKRT! (Máme na to firmy a šup s fakturou do nákladů)
Renovace kuchyně.
ŠKRT! (Manžel vymaluje, Alex uklidí)
 
Atd...atd...
Abych si nemusela v pláči někdy něco vyčítat...