Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 24. října 2012

Obyčejný život


Dnes jsem klikla na článek, se kterým si trochu nevím rady.

Přečtěte si

Teda napadlo mě už za život ledacos, dovedla jsem si představit, že jsem šelma v zoologické nebo herečka v ochotnickém divadle, ale představy, které má Kája asi patří více mužům.
Chlapi, máte takové představy?

Lidi, kdy jste byli nejslavnější?

Vzpomněla jsem si na humorný okamžik, kdy jsem byla asi 20 vteřin slavná.
Bylo to před pár lety, kdy jsem se rozhodla vylepšit si svoje chabé znalosti Excelu a zašla za jedním majitelem počítačové firmy, o kterém vím, že takové kurzy občas pořádá. Ale netrefila jsem se dobře do termínu a v době, kdy jsem já měla čas, on zrovna začínal kurz všeobecných PC znalostí pro seniory.
Ale kdybychom prý byli čtyři, tak se mu vyplatí věnovat nám 2-3 dopoledne a můžeme si konkrétně říct, co chceme procvičit.
Inu, jsem osoba podnikavá, sehnala jsem ještě tři lidi a šli jsme na věc.
Co jsem nevychytala, byla hodně nerovná úroveň nás čtyř zájemců. Já a dva kamarádi v pohodě, čtvrtý do počtu katastrofa, ten neuměl s počítačem nic.
Nutno zdůraznit, že pan školitel se mnou mluvil celou dobu, co jsem to zařizovala, trochu shora, taky proč by mu měla nějaká bezejmenná tetka z dědiny něčím imponovat.
Školení začalo a protože kvůli tomu poslednímu maníkovi to chtěl vzít opravdu od podlahy, první přišlo na přetřes umění vyhledávání na internetu (mimochodem, jak lidé vyhledali první vyhledávač?)
Aby to demonstroval v praxi, řekl, ať si všichni napíšou do vyhledávacího pole svoje jméno. Přistoupil ke mně, já udělala co chtěl a na Googlu vyjelo asi pět stránek.
"Asi máte hodně časté jméno," řekl pan inženýr, "tak to přeskáčeme, určitě tam také budete někde i vy, možná na té poslední stránce."
A pak přišla ta moje velká chvíle: "To všechno jsem já!"
Zíral tehdy na ty odkazy, kde všude působím, co dělám... "...i ta místostarostka jste?"
"Ano," přikývla jsem.
Byl fakt hodně překvapený, já se chvíli kochala svou minutou slávy a to je všechno, Excel mi moc nejde dodnes.

A nedávno jsem našla svoje dvě fotografie v krásné knize.
A dva roky po sobě jsem na veliké sešlosti losovala tombolu.
A jednou jsem měla proslov na slavnostním shromáždění a kdekdo to točil na kameru, akorát že dodnes jsem neměla odvahu se na některé to video podívat.

No a to je všechno, předsedkyně třídní samosprávy se nepočítá :-)

Nemusím být Mozart, Čingischán ani Nobel, stačí že je na světě pár lidí, kteří mě mají rádi, i když jsem občas protivná.



 

33 komentářů:

  1. "Chlapi, máte takové představy?" Ja nie. Možno niekedy v pätnástke som podobné mal, ale potom som sa rozhodol, že chcem žiť ten "obyčajný život". A som s ním v zásade spokojný. ;-)

    Kedy som bol najslávnejší? Potom, čo som sa zúčastnil jednej televíznej súťaže. Ešte pár rokov potom sa mi občas stávalo, že po zoznámení s niekým sa ma dotyčný nový známy spýtal - a nebol ste vy v Milionárovi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za odpověď. Já jsem nedávno u rodičů řekla, že po něčem toužím (už nevím přesně, co to bylo, ale něco na první pohled nedostupného) a moje zlatá maminka mě nečekaně zostra utřela ve smyslu "když jsi odešla z domu, řekla jsi, že chceš žít obyčejný život, tak si teď nestěžuj". Měla pravdu, odmítla jsem tehdy jejich ambice, nejspíš ji to dodnes mrzí a mě dodnes těší. Obyčejný život je fajn.

      Vymazat
  2. Já takové představy nemám; jasně, už mě někdy napadlo, třeba při sledování filmu, uvažovat jaké to je - ale vidět tam sám sebe, to ne.
    Parádní příhoda, "to všechno jsem já!" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tehdy měla hlavně hodně odkazů na bar, ty stránky už jsou zrušené. Jen tak z hecu jsem si ještě včera večer po letech znovu vygooglila svoje jméno a našla jsem nečekaně diskusi pod jedním novinovým článkem, který jsem kdysi odříkala nějakému novináři. Byla jsem tam za úplného blbce (v té dikusi), takže konec slávy :-D

      Vymazat
    2. :) já se jednu dobu snažil odkazy na své jméno "vyklidit", ale bohužel, v dnešní době je to prakticky nemožné.

      Vymazat
    3. Mně nejvíc dostalo, když jsem našla svůj celý smazaný blog na stránkách Národní knihovny uchovaný v rámci plošné sklizně, kdy tam k nějakému datu dali celé Bloguje. Nikdy se nevymažeš!

      Vymazat
  3. ja to mám tak nejak podobne, ako Lojzík.
    a že kedy som bola "najslávnejšia"? no fúha, a čo ja viem? vôbec niečo také neriešim. raz som vyliezla na jeden kopec a cudzí ľudia sa tam tešili so mnou, všelijak obdivne výskali a hrozne moc mi gratulovali. no ale to je skôr o zdieľanej radosti, ako o nejakej svetskej sláve ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sdílení radosti je jiná disciplína, je to mnohem lepší než světská sláva, polní tráva.

      Vymazat
  4. Mimochodem, četli jste Čapkův Obyčejný život?
    http://blog.wuwej.net/2010/02/12/karel-capek-obycejny-zivot.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četla jsem to na gymplu, neškodilo by si připomenout, mám Čapka moc ráda a uvolnění jeho díla jsem přivítala s radostí.
      On vlastně není obyčejný život, hezky jsi to u sebe popsal.

      Vymazat
  5. My jsme jako rodina byli asi nejslavnější, když v TV večer v 8 v hlavních zprávách byla reportáž o tom, jak jeden řidič tramvaje ohrozil na životě naší dceru..:-( Jelikož to dopravní podnik popřel a ani neprovedl test řidiče na alkohol, naštvali jsme se a jako odstrašující případ jsme to dali médiím. Taky je moje cizojazyčné vysvědčení jako illustrace studií v zahraničí v jedné knize, to je to veselejší, namátkou;-)Bos.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bos., tak známé srazila tramvaj tchána a namísto zájmu, zda je v pořádku, mu poslali výhrůžku exekucí, když neuhradí cca 500 Kč za rozbitý blinkr. To, že byl zatím stále v nemocnici a zásilku ani nemohl převzít, byl celkem nepodstatný detail...

      Vymazat
    2. Bosorko, to je silný kafe! Ještěže se dcerce nic nestalo, to je "sláva", které opravdu nemusí být moc!

      Vymazat
    3. Nomi, to myslíš vážně?! Takovou nehoráznost jsem dlouho nečetla! I kdyby to zavinil a přimotal se tam svou nedbalostí, vždyť jde o život člověka...:-(

      Vymazat
  6. Já byl chvíli slavnej na maturitním plese, neb jsem byl pověřen sepsáním a přednesením nějakýho projevu, jímž bych za nás maturanty světu sdělil, že teda jako děkujem...a tak... Obdržel jsem za svůj výkon dokonce honorář v podobě několika panáků...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych řekla, že tebe ještě nějaká sláva jistě čeká. Odhadovala bych to na velikou autogramiádu až ti vyjde ta knížka, co jednou určitě napíšeš. Je škoda, že jeden dobrý akční hrdina odpočívá v almaře.

      Vymazat
    2. Nemá co na práci, tak spí. Bejval to voják, takhle ho to učili;-)
      On se časem asi i probere... Jen si před tím musí trochu poopravit fasádu.

      Vymazat
    3. Snad bude spát kratší dobu, než blaničtí rytíři :-)

      Vymazat
  7. Před časem jsem hrál v kapele. Občas se nám povedlo přiživit se jako předskokani někomu slavnějšímu. Ale nejvíc si pamatuju okamžik v jednom menším městě, kde byla ta konkrétní kulturní akce celkem oblíbená a vystupovat tam, bylo "známkou punku" :-) a zajišťovalo to zvýšený zájem skupiny lidí, které jsem osobně znal. A tak si tak ladíme, připravujeme (všichni samozřejmě nervózní jak prase před porážkou), začínáme první písničku a celkem dost lidí se nahrnulo přímo pod pódium a tancovalo hned od začátku, bylo to pěkný. A při první možný pomlce v hudbě na mě najednou huláká nějaký kluk "Jirkóó.. Jirkóóóó...!!", a já se snažím vnímat všechno kolem, jen ne jeho. "Jirkóó! Heleeeé... mám tě pozdravovat od Monikyyyy! Vynucoval si mou pozornost jen proto, aby svému okolí dokázal, že zná jednoho z kapely, což mi samozřejmě podkuřovalo (zvlášť, když jsem viděl, jaký kočky to všechno sledujou), ale zároveň štvalo :) A tak jsem ho setřel, ztrapnil... už nevím přesně jakou poznámkou, spíš ignorováním a krátkým odseknutím. Dal bych si facku, ale koledoval si o to, v té situaci jsem nemohl udělat nic jiného :-) On to navíc vůbec nepochopil a křenil se spokojeně dál. Od té doby se hrozím každé příležitosti "být nad někým". Vůbec nejsem machrovací typ, spíš mi zazlívají, že se podceňuju, ale bojím se, že to zase zacloumá s egem a člověk toho zneužije.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, mám pocit, že jedna situace, kdy jsem za hvězdu sebou nese alespoň tři situace, které bych nejraději prožila 20 m pod zemi!

      Vymazat
    2. Ale je dobrý si to vyzkoušet :-)

      Vymazat
    3. Jirko*, já už jsem to určitě někde vzpomínala, to je jako s luxusním autem (taky dobrý vyzkoušet). Když ho máš a nějakou dobu si ho užiješ, tak si bez problémů sedneš i do popelnice a nemáš s tím problém. Setkala jsem se s tím, že pro koho je luxusní auto nedostižné, vnímá tu svou popelnici jako mindrák.

      Vymazat
  8. Hmmm, tohle je docela silný téma. Jen si nejsem jist, zda se dá nějak hluboce probírat v komentářích na blogu. Aspoň tedy co mne se týče. Viděl bych to spíš na malou společnost intelektuálů, sklenku lahodného moku, dýmku a plápolající krb. :-D

    Vždycky jsem si ale tak nějak myslel, že člověk by měl na světě po sobě něco zanechat - a nemusí to být nutně teorie relativity či Mona Lisa. ;-) Mně svým způsobem stačí pár kousků reinkarnovaného železa nebo otisknutých blábolů. Leč, mám pořád spoustu nápadů a štve mne, že je, z mnoha různých důvodů, nedokáži realizovat...

    No nic, to by asi vážně bylo na jinou diskus...

    Baruš, jen malý osobní vzkaz - už meleme :-) Dal jsem tam obě strany, adresát je vskutku pozoruhodný! Nicméně, už jsem zapomněl. ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Vojta: Neovládol som svoju zvedavosť a klikol na ten osobný odkaz. ;-) Paráda!

    OdpovědětVymazat
  10. Vojto, přijde mi duležité, aby po člověku něco zbylo! A proto mi přijde tak zoufalé, když se někdo chová destruktivně i k tomu, co už dostal na zlatém podnose od svých předků. Ale to už je za mnou...

    Včera jsem byla na veliké burze, Čechy nikdo sebou neměl, takové štěstí jako s Mlýnem asi dlouho mít nebudu.
    Škoda, zůstalo tam vidět to dávné pokreslení nějakou dětskou ručkou, i když jsem se snažila, co jsem mohla, to "zrenovovat".

    OdpovědětVymazat
  11. V prvopočátcích internetu jsem se dostala na nějakou stránku, která mi nebyla vůbec milá. Nalítla jsem na koupi zájezdu, a pak si někde stěžovala, spíše proto, aby jiní nenalítli. Co já tam ale dostala názvů a jmen, že jsem pak dlouho na internet vůbec odmítala chodit. Teď bych byla nejraději, kdyby byl někde čudlík a vše by se dalo smazat, abych nikde nefigurovala. Ale pokusy o toto se mi nevedou, takže asi daň za to být dosažitelný, znamená i být nesmazatelný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo umí na netu hledat, najde kde co :-). Je to daň za to, že tam skoro všichni jsme.

      Vymazat
  12. Zajímavý článek, Báro, i komentáče :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Mirko, těší mě, že jsi zavítala, onehdá jsem se musela usmívat, když jsem strouhala brambory na bramboráky a vzpomněla si na tebe :-)

      Vymazat
    2. K Tobě zavítám pokaždé ráda, Báro. Už léta :-)

      (P.S.Mělo být komentáře - samozřejmě.)

      Vymazat
    3. jééé, to je skvelé nové slovo, že komentáče! ;-) to si adoptujem, môžem? ;-)

      Vymazat
  13. Když tak o tom přemýšlím, tak jsem nikdy slavná nebyla, protože jsem se v pravou chvíli vždycky schovala do davu:) Ale vzpomínám ráda na svých soukromých pět vteřin slávy, o které sice veřejnost neví, ale já si připadala jako superstar:)) Bylo to na expedici za zatměním Slunce v Turecku, padesát astronomů a fotografů, a já taky, protože nevěděli, co se mnou (dalekohled jsem neměla a fotit jsem neuměla), tak mi svěřili časomíru. Měla jsem po vteřinách před začátkem a koncem celého zatmění (trvalo tři minuty a šest sekund) hlásit čas, aby ostatní mohli koordinovat focení. Tak jsem si to pečlivě rozpočítala, několikrát překontrolovala, kdy začít s odpočtem... pak se šlo do akce, žádná generálka, zatmění se jaksi neopakuje:-D - a já tam stála v transu, oči přišpendlené na stopkách, řvala ty sekundy a když jsem konečně zařvala "Tři, dva jedna, a konec!", tak se Měsíc skutečně v ten moment odvalil ze Slunce a já málem omdlela štěstím, že jsem to nezvorala. A když jsme balili, a setřásali ze sebe ten adrenalin, tak na celý tábor prohlásila vedoucí expedice: "A víte, co na tom bylo nejzajímavější? Že když squire zařvala Konec, tak to opravdu skončilo..." :-DDDDDD

    OdpovědětVymazat