Na silnici

Jak to chodí s malejma chlapama v autě

Už nevím, kde jsem to četla, ale někdo se na netu rozčileně pozastavoval nad tím, jak je dopravní značka "Železniční přejezd bez závor" zastarale nemožná, jak v dnešní době na ní může být parní lokomotiva, když takové jsou už jen v železničních muzeích a ukazují se jednou do roka jako exoti.
                                                                                 $$OBR463313$$
Doufám, že se takový člověk někdy nedostane do komise pro úpravu dopravních značek, protože by mi bylo líto přijít o tuhle milou mašinku a nahradit ji nějakým nenázorným piktogramem novodobé lokomotivy.
Už jsem se tu zmiňovala, Matýsek je dopravními značkami naprosto zaujatý.
Začalo to tím skákajícím jelenem v červeném trojúhelníku, co je na dálnici za Olomoucí směrem na Ostravu. Třicet kilometrů jsme řešili, jak se chudák zvíře může na dálnici dostat, zda ho někdo nepřejede a proč kolem cesty je plot jenom někde. To by jeden neřekl, co má takové dítě za starosti.
Zato cesta za paní na hlídání, ta je super. Celou dobu jedeme souběžně s kolejemi, občas dojedeme jeden motorový vagónek zvaný Splašený kufr a pak se ho držíme a na všech odbočkách blikají červená světla, zavřou se dvoje závory a u třech nechráněných přejezdů je právě výše jmenovaná mašinka. Jestlipak někdo, kdo tu trasu pravidelně jezdí, kromě maminek malých chlapečků, má ty mašinky tak vzorně spočítané jako my?
A pak jsou tam 3 značky "Pozor hrboly" neboli "Prsa na silnici", jak říkal můj instruktor v autoškole.
Mezi oblíbené ještě patří Stezka pro chodce a Pozor, nebezpečí smyku, těch máme na cestě také několik.
Sečteno a potrženo, k dnešku zná Mates většinu běžných dopravních značek a když jedeme někam mimo naše pravidelné cesty a je tam nějaká nová, je to velká událost.
Naposledy třeba "Odlétavající štěrk" nebo "Tunel".

Při našich cestách jsem se dostala do potíží, když se mě zeptal na co jsou u lesa ty boudičky na kuřích nožkách.
Co mu říct? Že tam sedí ozbrojený chlap a čeká jak půjde okolo nějaké zvíře, tak ho zastřelí?
To mu nemůžu udělat, zejména poté, co jsme se předminulý víkend v zasněženém lese dívali na srnečka u krmelce. Dost bylo toho, když jedna pohádka na CD končí tím, že medvěd ROZTRHÁ lišku.
"Maminko, jak se může ROZTRHAT zvířátko?"
Ach jo, i takový je život.
A tak jsem otázku posedů zahrála do autu, že tam sedí myslivec a počítá stavy zvěře, aby věděl, kolik jim má dovézt sena do krmelce a kontroluje, zda není nějaké zvíře nemocné a tak všelijak. Docela to vzal, až na to, že se zeptal, co myslivec udělá, když opravdu nějaké nemocné zvířátko uvidí.
No, a jsme tam zas.
Jenže tentokrát už jsem si vymýšlet nechtěla.
"Zastřelí ho," řekla jsem po pravdě, ale vyvolala jsem tím další palbu úvah a otázek, proč s ním nejede k doktorovi, že nám to vydrželo dalších dvacet kilometrů až do cíle.  

Hra "Co veze tenhle kamion" už mrňouska nějakou dobu nebaví a já si jen oddychla, protože při hustotě kamionové dopravy na našich cestách mi už leckdy docházela fantazie.
A to jsem se fakt snažila, že někdy i ostatní posádka v autě nevěřila svým uším, co všechno dokáže člověka napadnout, když dá myšlenkám pořádný rozlet.

Předpokládám, že další etapa bude, až se mi mrňousek začne míchat do řízení, ale na to je času dost. Naposledy to zkusil Alexin přítel, ale tomu jsem to odpustila, protože má před autoškolou a je celý nadržený, až bude Pán auta.
"A řadíte s meziplynem?"
"Nenutí vás to jet, co to dá???!!!"
"Jak brzdíte motorem?"
"Zkusila jste se někdy smykem otočit?"

Ufff...

Asi by mu měla Alex zakázat koukat se na Top Gear.