Hodně si povídáme

...a vysvětlujeme, čteme a oba nás to baví.

Před pár dny jsme "oslavili" tři a půl roku. Destruktor hezky srozumitelně mluví a už vlastně ani destruktor moc není. Má smysl  pro humor a vědomě s úspěchem vtipkuje, když má tu správnou náladu, akorát mi občas připomíná Petra Novotného, protože nejvíc ze všech, se svým vtípkům směje sám.
Udivuje mě jeho orientační smysl. Máme místa, kam jezdíváme pravidelně a pokud to vezmu jinudy, vždycky to nezapomene komentovat a vyptat se proč.
To, co se teď s Matýskem děje nejlépe popsala dcerka od Nominka, protože i on má v hlavě přemýšlení a všechno, co se mu v hlavičce honí chce s námi neustále probírat. Díky tomu je občas neuspatelný, protože když čtu na dobrou noc, chce vysvětlit některá slova v pohádce použitá a tak místo usínání vesele konverzujeme, co je to zaklínadlo, džbán, katapult nabo propast.

Oblíbil si boxerky a nechce nosit slipy. Né, že bych se mu moc divila, ale myslela jsem, že na takové kaprice je panáček ještě docela malý. Zdá, že z něj roste malý metroušek, protože když si ho holky občas vystajlují, je na něm vidět, že ho těší, že je hezký, čisťoučký a voňavý :-)))
Ale to mu samozřejmě nebrání, ale se z hraní venku nevracel zablácený jako divočák.

Je úplně fascinovaný hasiči a stále všem říká, že bude hasič, bude mít auto s plošinou a já mám úplně největší privilegium, protože mě vezme k navijáku. Já bych sice raději zůstala třeba v teple na dispečinku, ale není s ním řeč.
"Já tě u navijáku potřebuju!"
Tak jo... u navijáku... já si zvyknu.

Moc nekreslí, to ho dlouho nebaví, vždycky je to tak, že musím kreslit já a on doplňuje.
Ještě tak hasičské omalovánky a nejlépe vodovkami. To je fajn, protože je to s vodičkou!
Jak je někde voda, tak i nádobí chce mýt :-).

Dlouho  soustředěně si rád hraje s kostkami Lego Dupla, buď staví nebo převáží. Co je překvapivá novinka posledních dní, že si po sobě umí i uklidit. Sice se mu o to musí říct, ale udělá to. Jupííí! Snad mu to chvíli vydrží.

Před časem přestal zdravit cizí lidi a vysvětlil mi, že se stydí. Naopak já mu nedokážu vysvětlit, že ke studu je spíše to, že mlčí jako ryba. Naštěstí od Alex si pamatuji, že to časem přejde, s tím nic nenadělám.

Už mám za sebou ožehavou otázku "jak jsem se narodil", zdá se, že mu moje vysvětlení stačilo a spíš ho zajímalo kde to v té nemocnici bylo, než kudy se dostal z bříška ven.
Zatím.

Má úžasné hlášky, většinou odposlechnuté z různých pohádek, ale použité v situacích, kam se opravdu hodí pramálo a o to větší je to pak legrace.
Hned se vstává lépe, když dítko otevře oči, koukne k oknu a prohlásí:"Den je krásný den pro lov ryb."
Kdo by odolal?
Nejlepší je, když se mrňouse někdo zeptá, jak se jmenuje.

Odpověď "chlapeček" mu vydržela dost dlouho, i když, potvora, své jméno a příjmení dobře zná.
V posledních dnech to hodně vylepšil.
"Jak se jmenuješ?"
"Hasičpolicajtzachranářvrtulník."

Alespoň je veselo.

Nestíhám moc zapisovat, ale o tom, jak je to fajn, pozpátku si přečíst co jsme dělali a jak jsme se měli, jsem se přesvědčila nedávno.
Chtěla jsem přispět do diskuse na Horstově dvorečku a hledala jsem svůj spot o tom, jak s Destruktorem mlátil amok a co jsme s tím dělali. Onen článek jsem sice nenašla, do diskuse nepřispěla, ale zato jsem si hezky početla o věcech, na které jsem už dávno zapomněla a na to ten blog vlastně mám.