Takový divný den

Omluva po návratu

Musím předeslat, že jsem naprostá lama, která sice umí změnit operátora, ale vůbec jí nedojde, že si také musí znovu aktivovat roaming, když si chce s někým telefonovat třeba jenom ze Slovenska.
Natožpak z Chorvatska.
Po přejezdu rakouských hranic se mi z telefonu stala mrtvola, která uměla jen ukazovat hodiny a přepočítávat kuny na eura a na koruny. Vcelku mi to nevadilo, alespoň byl klid, ale to jen do středečního rána.

Ta středa byl takový divný den.

Už jsem jeden takový den zažila před lety a dodnes se pamatuji na to, s jakým smutkem jsem koukala do deštivého dopoledne jednoho velikonočního pondělka. Tehdy jsem jaksi přemohla svou nechuť nad velikonočním blbnutím, upekla beránka, vyzdobila celý byt kuřátky a zajíčky, nabarvila košíček vajec... a nebylo nic. Manžel i malá Alex s horečkou v posteli ani nevěděli, že jsou nějaké Velikonoce. Venku bylo šedivo, ohavně lilo, koledníci nechodili a já jsem v tom cize naklizeném bytě seděla sama a nějak jsem si tou situací neuměla poradit.  

Kapitán se už od úterního večera necítil nějak dobře, Destruktor měl v noci teplotu a ráno mě čekal docela slušný lazaret, kdy se s teplotou přidal i Kaiptán a Matýskovi se ještě zvýšila.
Oba byli uloženi do postele, denní program odvolán v celém rozsahu a já jsem tam v tom pronajatém pokoji najednou osiřela a zaplavil mě úplně stejný druh smutku jako tehdy dávno. Jen kuřátka a zajíčci chyběli.
Chodila jsem od ničeho k ničemu, uvařila marůdkům čaj,
uklohnila jídlo, které pak stejně skončilo nesnězené vyhozené, četla jsem si chvíli knížku, za to díky, ta mi dost pomohla, ale stejně mi nad vší tou předstíranou činností visel stín toho, že mám narozeniny a poprvé v životě si nepopřejeme s mamkou, nazavoláme s kamarádkou, která má narozky dva dny předemnou a vždycky to slavíme spolu, že nekníkne žádná kamarádská esemeska.. jo, ten telefon mi fakt chyběl. A bylo mi smutno, moc smutno.

Hodně to vylepšoval tentokrát pohled z okna a svítící sluníčko, ale ta bezmoc, že svým milým nemohu nijak pomoci a navíc to přetržené pouto domů, mě skličovalo celý den.

$$OBR440845$$

Samozřejmě, že do večera se vše v dobré obrátilo, Kapitánovi pomohlo pořádné vypocení, zajeli jsme Matýskovi do lékárny pro Panadol a druhý den už jsme zase byli OK, jen plánovaný výlet lodí jsme zrušili, na to se hoši ještě necítili. I hezká malá oslavička se nakonec konala :-)

Ale ono to má ještě i pohled z druhé strany.
Po návratu domů jsem si to samozřejmě chytla, že jsem ani neodpověděla na poslané blahopřejné esemesky a musela vysvětlovat těm, co jim nechodí výpisy, že SMS poslaná na telefon, který není v síti je ztracená mise, já ji nikdy nedostala.

Prosím tedy, pokud mi někdo z bogerských kamarádů posílal nějaká milá písmenka a já se vůbec neozvala zpět, omluvte mě, teď už víte proč. Je mi to líto, příště už budu vědět :-)