Jaro v Istrii

Vy jedete do Chorvatska? Tsss.....

Plně jsem si to uvědomila ve chvíli, když jsme minulý týden náhodně koupili v supermarketu krásnou výpravnou knihu o Egyptě.
Paní u pokladny na nás mrkla a bodře zašveholila:"To je místo dovolené, co?"
"Ne, to je příprava na dovolenou," odvětila jsem ve stejném duchu a považovala nutnou vlídnou konverzaci za ukončenou.
Ne tak paní pokladní.
"No, jo, to já jsem sociálně slabý občan, to já mám jenom tak na to Chorvatsko."

V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Jsou totiž věci, na které jsem dost trochu přecitlivělá.

Třeba na ty holé prdele, co si nasmaží doma horu řízků a upečou sekanou, k tomu několik pecnů chleba, pár balíků vod a pytel těstovin pro psy, sednou si do svého vehiklu, dokodrcají se po vedlejších cestách (přece nebudou utrácet za dálnici) do nějakého podřadného kempu v Chorvatsku, tam se ubytují ještě v té nejlevnější zóně vedle plotu a silnice, týden se tam opékají co to dá, aby bylo vidět, že byli u moře, šikovně udělají pár fotek "z pláže", aby nebylo vidět, jak máma sedí na betonu a táta je celý oloupaný, jak se hned první den spálil. A pak s jede  domů, vykládat o tom jsme byli TAKY v Chorvatsku, jako Máňa odvedle a  jak jsme to pořídili levně a přiští rok jedeme zas.

Během velmi krátké doby dostalo Chorvatsko velmi nešťastnou nálepku dovolené pro socky a kdo si nechce trhnout shovívavé úsměvy, musí zamířit jinam, čím dál, tím lépe.
A ještě také italské Bibione, to je něco podobného, kempy plné lidí upřednostňující tu nejnižší úroveň za co nejmenší peníz, ale hlavně to nafotit, aby švagrová záviděla.
To, že se tam dá ubytovat i s veškerým komfortem v hotelu a dovolenou si skvěle žít, už si málokdo s těch útrpně si usmívajících vůbec neuvědomí, on je přece lepší, má na víc, on pojede na Maltu (třeba)!

Velmi mě to mrzí, jak tímhle jevem celé krásné Chorvatsko utrpí. Je to nejen průzračné moře, co se dá vidět a navštívit. Je tam spousta krásné architektury, památek na bohatou a dobrodružnou historii, počínaje starým Římem a konče nedávnou válkou. Přírodní parky a rezervace, kde je možné se nechat okouzlit vzácnostmi z rostlinné říše v množství až nečekaném.
Nesmím zapomenout i na to, co je pro každou zemi to nejcharakterističtější - místní kuchyně.
Poddat se dobrodružství nákupů v krámcích, kde rozumím každému pátému slovu, výběru každovečerního dobrého vína mezi nekonečnými regály a hledání rybího trhu. Sednout si do restaurace, počíst si v jídelním lístku a nechat si donést od každého trošku, hranolky ať si nechají, ale tu speciálně upravenou rýži s paprikovou pastou a lilky, ať donesou dvakrát. Toulat se po nábřeží a domlouvat s kapitány malých výletních loděk, kam nás mohou zavézt a co tam uvidíme.
Navštívit hřbitov pro námořníky a potlačit slzy dojetí u česky psaných náhrobků ze začátku století. Poznat co nejvíce, spojit si viděné s historickým vývojem, sedět si jen tak na lavičce a pozorovat nedělní maloměstskou pohodu starých pánů.

Jo, to je pro mě ta správná dovolená.
Nekoupali jsme se, ale nevadilo to. Moře bylo ještě studené, ale rybářské bárky se na něm pohupovaly stejně malebně jako v nejteplejším létě, jen my nebyli napolo upečení, jako bychom byli v červenci. Těšili jsme se z prvních jarních slunečních paprsků a užívali si svěže zelené přírody a kvetoucích orchidejí na ještě nevyprahlých loukách národního parku.
Potoulali jsme se po městě, vybrali si "tu svoji" kavárnu na pravidelné kapučíno, nakukovali do obchodů pro námořníky a jejich lodičky, zašli si i do jedné z loděnic, kde se po zimě probouzely na břeh vytažené jachty. Všude kolem nás se brousilo, tmelilo, a natíralo, chystání lodí na novou sezónu bylo v plném proudu a komu u domu neparkovala alespoň jedna lodička, tak byl divný.
Projeli jsme vesničky, kde jsou mezi kamennými domy tak úzké uličky, že se mnohdy řidiči musejí domlouvat, kdo pojede první.
A nad tím vším vládl mohutný stavební ruch, to aby si i Destruktor užil jeřábů, míchaček, bagrů a rypadel a že se mu tam opravdu líbilo mi dokázal hned v pondělí po návratu, kdy ráno v autě zoufale volal:"Já nechci do školky, já chci do přístavu!"