Stará lampa

...

Milá moje lampo, znám tě odjakživa.
Jsi spojená s babiččiným obývákem, stávala jsi tam u křesla, vysoká, vznosná na elegantně zahnuté chromované noze s pevným krajkovým stínítkem a maličkou odkládací plochou na jeden šálek čaje.
Vidím sebe jako čtyřletou, jak vždy vlítnu do pokoje, sednu si do křesla, tak abych měla hezky po ruce ten malý kulatý stoleček od lampy a ten se vmžiku stává mým volantem, jedu daleko, nejčastěji do Krkonoš, točím doprava, doleva, vybírám ostré horské zatáčky, až se třese celá lampa.
"Ty tu lampu jednou zničíš," řekne babička trochu káravě, trochu s pochopením, ale nechává mě řídit dál, vždyť je to taková zábava.
Léta běží, ale babiččin obývák se nemění.
Už neřídím do Krkonoš, ale sedávám schoulená v křesle a za světla lampy louskám své první mayovky, verneovky a sci-fi. Na "volantu" mám sklenici se sirupem a čítávám dlouho do noci, vždyť jsou prázdniny.
Rozpadlo se stínítko. Pečlivý děda se ujal opravy a podařilo se mu v době, kdy nebyly k dispozici skoro žádné materiály udělat malý zázrak z tvrdého papíru a žlutobéžové tapety.
Na stěně v kuchyni se vyměnilo pár kalendářů a babička s dědou se musejí ze svého domku stěhovat. Stál někomu ve smělých plánech.
Hodně věcí sebou do mnohem menšího bytu vzít nemohou. Ale lampa s křeslem a stolkem své místo v novém domově našla.
Jak pomalu přichází stáří, je potřeba, abychom si byli všichni blíž. A babička s dědou se zase stěhují, tentokrát do ještě menšího bytu, ale jen 10 minut cesty pěšky od nás, aby se o ně mohla mamka starat.
Lampa přežila 150 kilometrů útrap stěhovacím vozem a dál zpříjemnňovala večery nám všem, jak jsme za babičkou chodili.
A malá Alex sedává u "volantu", jezdí cestou necestou a babička se usmívá a říká:"Ty tu lampu jednou převrátíš."

Babička už není a její lampa stojí u mě v obýváku.
Už není hezká, je celý rozviklaná, vždyť jak by mohla být jiná, když jsem s ní ujela tolik kilometrů serpentin a Alex možná ještě víc.
Párkrát se stalo, že jsem zatoužila po jiné, po moderní, třeba se stmívačem a elegantnějším vzhledem.
Ale vždy zůstalo jen u kratičké úvahy, stará lampa to vždy vyhrála.
Dnes má zase na mále.
Co s ní bude po mém odchodu ze stávajícího bydliště? Budu na ni mít místo v pidibytě?
Nebude se tam vůbec hodit, je stará a nemoderní. Ale myslím, že nějaký kousek místa pro ni vyšetřím... vezmu si sebou kousek svého dětství a babičky a vzpomínek.
A  že není už hezká?
Je krásná! Svými porcelánovými vypínači přímo u žárovek, textilním přívodním kabelem a stále dobrým chromem i původní kraječkou na odkládacím stolku. 
A já se mohu těšit, až Destruktor jednou objeví její skvělý volant, protože zatím mu to usilovně tajím.