Jen tak podzim

a výlet

Do Mariánského údolí, kolem toku řeky Bystřice jsem se chtěli podívat už dlouho. Malebná krajina a pěkný podzimní den, to je výzva, které jsme neodolali v posledním říjnovém týdnu a vymysleli si výlet vláčkem.
Obecně je trasa Olomouc - Krnov - Opava vedená údolím Bystřice považována za jednu z nejhezčích na Moravě, jede se pěti tunely, přes 400 mostů a převýšením 200 metrů.
My se rozhodli projet jen kousek, z Olomouce do Moravského Berouna a zpět.

Kapitám přišel s prima nápadem, že jet jen tak nasucho vlakem by byla nuda a že bychom mohli ve Smilově vystoupit, na další stanici (do Jívové asi 5 km) dojít pěšky a pokračovat dalším vlakem.
Nápad byl jednohlasně s nadšením přijat, jen Alex, zkušená cestovatelka po českých drahách nás trochu zchladila, že to je sice pěkné, ale na jednu zpáteční jízdenku to nepůjde, neb jízdu lze přerušit až po 100 kilometrch, což se nám na téhle krátké trati asi nepodaří.
To je ňáká blbost, utřeli jsme ji a netušili, jaké dobrodružství jsme tím odstartovali.

Den se vydařil přesně tak, jak jsme si naplánovali. Trochu pod mrakem, ale s přislibem sluníčka, což stačilo k dobré náladě.
Hned na začátek musím přiznat, že to s námi Kapitán nemá vůbec lehké.
Když jsem se setkali před nádražím, hned po Ahoj následoval pohled na naše obutí a dotaz, kde máme pohorky..
Ááá sakra...kudy nás prožene? byla má první myšlenka , když mu moje osvědčené, dobře rozšlápnuté mokasíny nebyly dost dobré. O Alexiných bílých Adidastičkách, co si je vždy pečlivě čistí kartáčkem a pere jim tkaničky po každém příchodu domů, ani nemluvě.
Pak sjel pohledem modrourůžovou taštičku s termoskou a jídlem, co nesla Alex a raději už nic neříkal, ale kdybych to kreslila jako komiks, z jeho očí by trčela třeskutá otázka: "Kde máš BATOH???"
"No jo, když my jsme takové městské pipky," zasmála se Alex a mohli jsme vyrazit koupit jízdenky.
Paní za sklem jsme vysvětlili o co nám jde a co by nám navhrla jako optimální variantu, abychom to zvládli s co nejmenšími náklady a to jsme neměli dělat. Vžila se do role plánovače tras, nahazovala nám různé možnosti, aby si je vzápětí hned sama zavrhovala, že to nejde, od možnosti koupit si lístek jen do Smilova a pak v Jívové další lístek, tentokrát zpáteční do Berouna a na cestě zpět dokoupit jen Jívová - Olomouc, až po variantu zpáteční jízdenky do M.Berouna a koupit si ještě navíc Jívová - Moravský Beroun... no, přiznám se, že mi to připadlo jako když Iva Janžurová prodávala v kase kina lístky na film V sobotu večer a v neděli ráno a Včera, dnes a zítra.
Nepřejte si vidět lidi ve frontě za námi!
Nakonec jsem paní ze strachu z lynče dalšími cestujícími zbaběle požádala o zpáteční až na konec trasy do Moravského Berouna, hlavně, aby to vytiskla rychle a my byli od pokladny pryč, než někomu rupnou nervy.
Na nástupišti jsme zjistili, že motorák zvaný "splašený kufr" musí pojmout jednou tolik cestujících než kolik jich je, když stojí jeden na druhém. Vecpat se tam s kočárkem bylo možné jen proto, že jsme ho složili a vyhodili nahoru na polici jako kufr a Matýska srolovali na klín, kde vydržel asi 5 kilometrů a pak se rozhodl šlapat naprotivnější paní na nohy, doteď si myslím, že vystoupila o mnoho stanic dříve, než měla původně v úmyslu.
Smilov byl co by dup a jen co jsme z narvaného vagónu vypadli (kdo by to řekl, kolik lidí se rozhodlo ten den pro přírodu), začalo pršet.
Po delším přemlouvání mraku pršavce odjel tento někam na východ a bylo zase dobře.
První keška nás čekala u zbytku jižní věže hradu rytíře Smila, který se nesmazatelně zapsal do dějin sexu jako ten, co všemožné veselice s konkubínami prováděl a při divokých pitkách sobě pojímal i vlastní příbuzné pohlaví obojího, fuj, to bylo smilstvo!
Poté, co jsme jedněm chalupářům při hledání kešky málem zbytečně rozebrali dřevník, se dokonce ukázalo sluníčko a příroda se rozzářila tisíci odstíny podzimu, snad to pár obrázků trochu zachytilo.
$$OBR425485$$
$$OBR425484$$
Bahnitá cesta plná mám postupně měnila boty v něco úplně jiného, kočáru též neprospěla, ale Destruktor si liboval výkřiky "dupat budu" u každé kaluže. Bohužel nás druhá keška docela zdržela a jak se původně dvě hodiny na přesun do Jívové zdálo jako dost času, bylo třeba začít spěchat nebo by nám ujel vlak.
Asi 200 metrů před nádražím jsme najednou uslyšeli podezřelý zvuk a zlá předtucha se stala pravdou. Museli jsme nasadit opravdový úprk, vepředu na plné pecky zdrhal Kapitán s kočárkem, za ním Alex a pak já.
Vlak ujel.
Co ujel, on ani nezastavil...ani nepřibrzdil... hovado!
Zklamaně jsme se zastavili asi 50 metrů od nádraží a v tom se Kapitám otočil na nás a když viděl, že mu stojíme přímo za zády, chytil se za hlavu a vykřikl:"Bože, vy jste běžely a já jsem to neviděl!"
Smáli jsme se asi deset minut.
Na pidinádražíčku jsme zjistili, že v nezastavení vlaku nebylo nic osobního, on tady nestaví nikdy.
Taky jsme zjistili, že další vlak požadovaným směrem jede za 5 hodin a myslím, že bylo veliké štěstí, že jsme to zjistili dřív, než jsme nechali odjet vlak směrem zpět k domovu - na Olomouc.
Sluníčko svítilo, lavičky se tvářily přívětivě, modrorůžová taška byla plná jídla, nálada v pohodě, piknik mohl začít.
Těch 45 minut čekání uběhlo za různého machrování docela rychle a jediné špatné na celé situaci bylo to, že výlet skončil mnohem dříve, než jsme si mysleli.
Někdy po druhé hodině odpoledne nás to vyplivlo zpět na olomouckém nádraží, ale ušlí jsme byl i tak pěkně, takže horká káva s nějakou dobrotou byla pěkná tečka za akcí, která od počátku žila svým vlastním životem bez ohledu na to, jak jsme ji naplánovali.
A tak to mám nejraději!
Nakonec malá archtektonická legrácka:
Dvoupatrový most
$$OBR425486$$