Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 7. října 2009

Momentálně je lépe

a je lépe a je lépe...sakra...

Tátu mám zpět z nemocnice už pár dnů, dnes dokonce přišel i na kontrolu do firmy, zda jsme mu ji s jeho asistentkou dobře vedly :-).
Prošly jsme, pochválil nás.

Je to neskutečné, místo abych nosila optimismus já k rodičům, funguje to opačně. Rozsvěcují mi den svým humorem, je to velmi nakažlivé.

Pro příklad nemusím chodit daleko.

Rozhovor starý pár dnů:
Táta: S mamkou nic není, celý den jenom spí.
Já: Ježyš(c), co je jí?!
Táta: Nespala celou noc, tak to teď dohání.
Já: Proč nespala, měla bolesti, co se děje?
Táta: Néé, jaké bolesti? My jsme se celou noc smáli a dělali blbosti.

Včera jsem k nim přišla a už ve dveřích taťka volá:
"Pojď se kouknout na mamku, jak je krásná, umyl jsem jí vlasy a vyfoukal.
Kdyby ji teď viděl da Vinci, určitě by ji chtěl namalovat. A v Louvre by pak sundali ze zdi Monu Lisu, šoupli by ji do sklepa a pověsili na její místo obraz naší mamky."

Leč nádor je zhoubný a operovat nelze.

22 komentářů:

  1. Už jsem se o Tebe začínala bát a těšila sem se až příjdeš a něco napíšeš:-) a napsalas to moc hezky,ale raději bych si na to třeba ještě rok počkala.......

    OdpovědětVymazat
  2. Báro, tak to je moc dobře, že rodiče mají smysl pro humor! To je obrovská výhra.
    Moc držím palce!! A článek potěšil :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mod,to jo, taky bych si počkala...
    Ale zvládají to oba velmi statečně, přinejmenším navenek.
    Teď už snad bude trochu času a možnosti mrknout se i k tobě a k jiným, chybíte mi!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Nomi,zato ty si dnes vylekala svou první verzí perexu :).
    Viděla jsem to na mobilu, nemohla jsem reagovat, ale teda... Dostaneš za uši!!!
    :-))))

    OdpovědětVymazat
  5. Píšu ti mejl, zkusím tam dát i odkaz, pokud ho najdu!

    OdpovědětVymazat
  6. Báro,přeju, ať humor a laskavost vydrží a vše zvládáte nejlíp, jak to jde.

    OdpovědětVymazat
  7. Chris, díky!Já úplně žasnu, kolik lidí je v tuhle hroznou hodinu ještě u netu. Ale chyba je asi ve mně, to je tou násilnou resocializací sovy na skřivana :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Hrozná hodinanení tak hrozná vzhledem k tomu, že děti spí:) Se asi intuitivně snažím prodlužovat si ten čas, který mám jen pro sebe a neprospat ho:)

    OdpovědětVymazat
  9. Já se takhle kradu k pracovnímu PC vždy kolem páté ráno (od 5 do 7 mám úplný klid), protože večer bývám velmi unavená. Nechápu, kde se to ve mě bere, takhle vstávat, vždycky jsem byla sova.

    OdpovědětVymazat
  10. Ony se v člověku berou vůbec nečekané věci,když je to nezbytné:-)

    OdpovědětVymazat
  11. preju ti hodne sily...

    OdpovědětVymazat
  12. Báro, jo, tak nějak mi bylo strašně zvláštně celý den, co jsme spolu mluvily, a teď se ten pocit objevuje zas, když o vašich čtu.. něco mezi smutkem, nostalgií, hřejivostí, nadějí a otázkou, co bude dál..

    OdpovědětVymazat
  13. 5/ Báro, i sebe... Prostě poslední věc, co se mi udála jsem napsala jako první - a bylo vymalováno...

    Ta věta od Chris v příspěvku 8 - úplně mi mluví z duše... :-)

    Drž se! Jsi moc šikovná, jak to zvládáš...

    OdpovědětVymazat
  14. Som rád, že ťa zase \"vidím\".
    Ostatné už za mňa napísala Mod hneď na začiatku...

    OdpovědětVymazat
  15. Optimismus je pulka zdravi;)
    Nejak podobne to mam s babi a s dedou, co my se spolu nasmejem, navic nam staci fakt malo:
    deda se dost spatne hybe a musim mu pomahat do auta a z auta.
    Nedavno jsem ho vezla do nemocnice a nebylo kde zastavit nez v zakazu, tak jsem na dedu: DEDO? VYSKOC a on se misto toho zacal strasne smat. No tak jsme se tam nekolik minut svijeli ve smichu, nez jsem mu pomohla ven:)
    Nebo kdyz deda skobrtne a spadne, tak proste zustane lezet a vola (ale tim svym tichym hlasem) na babicku, ta je hlucha, ale uz je naucena, ze kdyz dedy hodinu neni, tak nekde lezi... nasla ho na zahrade v malinach. Kdyz mu pomahala vstat, upadla taky, tak se tam spolu chvilku valeli, okolo sli sousedi... no to zas bylo reci:)
    a uplne nejlepsi historka je, jak deda odnaucoval psa zahryzavat slipky, ale to umi nejlepe vypravet babicka.
    takze don\'t worry, be happy

    OdpovědětVymazat
  16. drzime palce a myslime na vas xx

    OdpovědětVymazat
  17. Všechno zvládnešjsi silná. Eurohujer von Kninitz

    OdpovědětVymazat
  18. To si vůbec nedovedu představit, jak se dá taková situace zvládnout, když má člověk malé dítě a musí vydělávat, protože maminka Báry je \" na 24 hodinovou péči\":-(. To není, že se člověk staví 3x,4x týdně uklidit a přinese nákup, nebo navařeno, to prostě je potřeba být po ruce furt.

    OdpovědětVymazat
  19. Baruško stále držím palce!Já mám konečně trošku pohov. Poslední návštěva s mamkou v nemocnici : ( koupila jsem jí raději trekingové hole, mají poutko na ruce a tak jí stále nepadají), a doktor: No konečně se to začalo trochu lepšit ( měla 6 zlomených obratlů), a tak můžete s tou výbavou už teď rovnou na lyže.
    Manžela už mám taky doma, ( jedna, dvě, klíště jde), znáš to. Už nikoho nepoznával, byl jenom v horizontální poloze skoro dva měsíce. Teď už jsme zvládli i zajet na výlet!! Takže u nás se to už snad k lepšímu obrátilo! Tak moc držím palce a dobrou náladu!

    OdpovědětVymazat
  20. Moc na Tebe myslim Báro-at je lip :-* :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Báro, přeju hodně síly a myslím na tebe...

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuju vám všem, co mi držíte palce!Začíná se to opravdu hodně zlepšovat, taťka je silný bojovník.

    Čagi, tos mě rozesmála, přesně jsi vystihla, jak to naši mají, úplně stejně jako tvoji babička s dědou :-)))

    OdpovědětVymazat