O Červené Karkulce

a nevděčném bráchovi

Ano, je to už opravdu dávno, co jsem si pamatovala různé pohádky.
Navíc nejsem člověk, co má v hlavě namemorované nějaké dané fixní texty, jsem kreativec, který kdyby měl něco povídat pokaždé stejně, zhyne druhý den. Když byla Alex malá, tvořily jsme pohádky všelijak na přání, největší úspěch měly ty O Alex a různých zvířátkách, klasiku pak za mě řešily až pančelky v MŠ.

Zjistila jsem, že Matýska nejvíc zaujme pohádka o tom, co dobře zná.
V tomto ohledu musím poprvé v životě moc pochválit Michala Viewegha a jeho Pohádky pro unavené rodiče, včetně vynikajích ilustrací. Mates to hltal s otevřenou pusou, chápal děj, opakoval po mě co ho zaujalo a bylo vidět, že je vtažen a zaujat.
Na rozdíl od jiných pohádek, kdy nevěděl ještě, co je princezna, král, princ... to pro něj v době našich pohádkových začátků vůbec nebylo to pravé. Naštěstí to bylo poznat okamžitě, nedával pozor a evidentně se při povídání nudil.

Jak jsem dočetli Viewegha, nastal problém, co teď.
Přišla řada na mě a na mé povídačky.

Inu, vytáhla jsem Červenou Karkulku a dala do ní všechno co dobře zná.
Ve zkratce je to asi tak: Maminka má holčičku a ta nosí červenou sukýnku, červené tričko, červené sandálky a červenou kšiltovku. (V zimě přihodíme červený kožíček.)
Proto se jí říká Červená Karkulka.
Jednou měla babička narozeniny a Karkulka jí měla donést košíček s dárky. Maminka jí dala do košíčku flašku vína, bábovku a kus masa. (Ten kus masa je tam velmi důležitý, Mates už sám dopředu jeho přítomnost v košíčku striktně vyžaduje.) Karkulka jde lesem k babičce a potká myslivce, následuje rozhovor o tom, kam jde a ať si dá bacha na vlka. Samozřejmě potká i vlka a zase splknou o babiččiných narozkách a obsahu košíčku.
Tyhle rozhovory mrňousek miluje a je to gró celého příběhu, neboť Karkulka jim popovídá i co ten den dělala a obvykle bagrovala na písku s kamarádem Matýskem (velký úspěch).
Pak jde dál, až dojde k babičce, ta ji srdečně přivítá a tou dobou už u stolu sedí myslivec i vlk, čekají na hostinu a aby si zkrátili čas, mažou karty nebo hrají Člověče nezlob se. Užijí si vína a bábovky a jako zlatý hřeb večera slupnou všichni vespolek TEN kus masa.
A to je konec a jde se spát.

Před pár dny musela Alex hlídat, tak jsem jí řekla, ať ho zkusí uspat pohádkou a hodná sestřička vytáhla ze své paměti Červenou Karkulku, protože věděla, že je to pohádka, která u nás často frčí a má úspěch.
Bohužel, nevěděla nic o mé light verzi, kde nikdo nikoho nežere (zatím, děj má svůj vývoj), znala akorát náš specifický obsah košíku, se kterým jí bráška ochotně pomohl. Jenže v závěru sklouzla do drsné klasiky, nechala babičku sežrat, vlka rozříznout a nacpat kamením a hodit do studny.

A co na to náš malý rozumbrada?

Až mu to Alex obětavě dovyprávěla, posadil se v postýlce a řekl:"Nelíbí."

A pak si jednu nedej, kurnik! Teď budu muset Alex dlouho prosit, aby mi ho zase někdy uspávala :-).