Neobvyklý den

jeden korálek na šňůrce
Vždycky, když se přihlásím na nějaký seminář, dělám to s pocitem smíšeným, že to bude pěkně zabitý den nebo naopak prima chvilkový únik z běžného kolotoče.
Semináře v Praze bývají obvykle ta druhá možnost.
Pro mě tenhle malý svátek začíná usednutím do auta a protože řídím ráda, dokonce i na D1, užívám si každý kilometr.
Zejména ovšem ten 73. kde se vždy zastavím v Melikaně na snídani.
Tentokrát to bylo jiné, nejela jsem sama, měla jsem společníka, který už dopředu hlásil, že vše platí a ať na nic nekoukám, peněz dost.
Já si to tam vždy prohlédnu, ty tři pulty s nejrůznějšími moučníky, pyramidu ze všech druhů salátů, co člověka jen napadne, stůl, kde stojí bečičky s polévkami, košíky se pečivy, "řízkovnu a biftekovnu"... no je to síla.
Až se najím očima, koupím si pravidelně jablkový koláč a presso.
Společník si dal medailonky ze svíčkové a bramboráčky, nabral si haldu zeleniny a neustále mě vybízel, ať se také rozšoupnu.
Tak jo!
Koupila jsem si jablečný koláč a presso.
Taková jsem já... Obočí zdvižené údivem mi bylo odpovědí na můj náklad na tácu a tak abych neurazila, ještě jsem si šla vyždímat pár pomerančů na čerstvý džus, ale to už bylo opravdu maximum, co do sebe v sedm ráno vpravím.
Cesta dál ubíhala vesele, hlavně posledních pět kilometrů co jsme jeli krokem ve třech pruzích 3/4 hodiny.
Seminář byl záživný, hutný a je to jeden z mála, kde vždy vím, že tam nejedu zbytečně. Stejně jsem z něj 2 hodiny před koncem utekla, protože mě čekalo něco mnohem lepšího.
Setkání.
Setkání s milou osobou, při zelňačce a v příjemném podniku, za účasti veselé želvičky, krásné krabičky a v ní srdíčko, co nosí štěstí. Co je hodina a půl, když se sejdou dvě ženy? Je to jen kratičký okamžik, končící pohledem na hodinky a výkřikem, jak to letí a že už musím běžet, společník čeká.
Snad raději nerozmazávat, jak by i společník nakonec nepohrdl, kdybchom ho na tu zelňačku vzaly také, ale čas neúprosně běžel a každý jsme měli své další plány, proto rychle do auta a sbohem, Praho, snad někdy příště zase, jen bez toho deště na zpáteční cestě.