Kolaudace zvonku

Pošťák zvoní třikrát, přátelé jednou a Matýsek kolikrát ho napadne.


To je tak. Ne, že bychom chtěli pořád něco slavit, ale když máme s Kapitánem narozeniny ani ne měsíc po sobě, tak se jisté kumulaci podobných příspěvků nevyhnu.
A druhá věc, proč máme radost, že můžeme něco slavit je ta, že máme mnoho co oplácet.
V naší ulici jsme začali stavět jako poslední. Když to trochu přeženu, tak zatím co  my jsem poskakovali s geodetem ve vysoké trávě, ostatní už na nás shlíželi od kávy na provizorních terasách.
My jsme na holé pláni bagříčkovali pásy pod základovou desku a pár okolních usedlíků nám zachraňovalo život tu kávou, tu pivem nebo vodou do míchačky, někdy stačila i židle a trocha stínu, či dobrá rada lidí, co se s něčím podobným rvali chvíli před námi.

Teď nastal čas jim to alespoň trochu vrátit.

Ve čtvrtek jsem koupila zvonek, důležitý atribut domova.

Není to jen tak, mít doma zvonek. Pokud to není jen mechanické klepadlo, je potřeba být majitelem zásuvky, do které je přivedená elektřina. Zdánlivě tady zdůrazňuji úplnou samozřejmost, ale po roce práce na stavbě, kdy se veškerá elektřina přiváděla ze stavebního rozvaděče jednou prodlužovačkou, je to opravdický luxus, zasunout si vidlici od spotřebiče nebo ZVONEK jen tak do zásuvky a ono to funguje.
Sezvali jsme tedy naše dobrodince na neděli odpoledne, jen tak si na chvilku posedět s pivem a malým občerstvením, každý si musel zazvonit, což činili všichni s radostí, zejména tlupa malých chlapečků, které si sezval Matýsek.
Také to byl den Zapojení trouby v Nové kuchyni. Improvizovaně jsem v ní zkusila upéct/ugrilovat ananas, který se tak osvědčil při mých narozeninách. Kupodivu mi ho pochválili i přítomní pánové, od kterých ani bych nečekala, že ho ochutnají.
Nepište mi, prosím, že jsem měla raději vytáhnout z trouby pořádně propečené uzené koleno, že by se hodilo k tomu pivu více, protože jsem byla očitým svědkem, kterak hosté nejprve vyjedli mističky se sušenou dýní a teprve potom začaly pomalu ubývat tradiční jednohubky.

Bylo to moc prima, jak se nám tam celé odpoledne hosté hemžili, prohlédli si náš ještě nezařízený příbytek, poklábosili jsme a dobrou vůli spolu měli.

Všechno hezky shrnul jeden z Matýskových hostů, pětiletý Martínek, který se rozhlédl po úplně prázdném prostoru, kterému optimisticky říkáme obývák a kde pán domu zatím jezdí občas na koloběžce kolem stolu a pravil:"Máte to tu takové moderní."

Tento týden by měly dorazit objednané dveře a futra a snad nám domontují naši chlapi obklady v koupelnách.

V pátek vyhlašuji akci Velké balení a v sobotu nad ránem frčíme na dovolenou do naší oblíbené destinace - Pula a okolí.
Slibuji, že budu hodně fotit, protože naše drobátko zanedbávaná galerie na SmugMugu by potřebovala už konečně oživit, toto je dobrý důvod :-).